Oslo 31. augusta

„KDYŽ SE NĚKDO CHCE ZNIČIT, SPOLEČNOST BY MU NEMĚLA BRÁNIT…“ /// Andersovi je 34 a nemá nic. Kromě závislosti, se kterou by ovšem rád skoncoval. Má jeden den, aby ukázal, že pobyt v léčebně nebyl zbytečnej. A on ví, jak to vyřeší… Jednou feťák, navždy feťák. Můžete bejt chytrej, jak chcete, ale voni vás stejně dostanou (čest výjimkám). Na konci necejtím nic. Vlastně… jsem spíš rád. Proč? Prostě proto! A nejvíc zajímavý je, že na osmdesát let starým námětu, toho ani v současnosti nemusíte moc měnit. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Le Feu Follet“, kterou v roce 1931 napsal Pierre Drieu La Rochelle, číst nebudu. 2.) Život? To je škrtidlo, lžička, zapalovač, jehla … 3.) Thx za titule ,,jives a depressya“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (25.02.2015)

Niektoré veci už nevrátiš a budú sa s tebou vliecť celý život. A po dosiahnutí určitého veku sa proste začať odznova asi nedá. Film však v tomto ohľade neprináša žiadne riešenia. Koncom vlastne ponúka len jedinú možnosť - riešenie neexistuje. Takže film o depresii vlastne depresiu len spôsobí. A na to stačí si pustiť len správy v telke, netreba festivalové filmy. (02.02.2024)

Den, zkušební den, a nakonec i poslední den, v životě mladého (i když ne tak docela, je mu už přes třicet) inteligentního (i když na svojí inteligenci se už nemůže zcela spolehnout) muže. Anders nechce (tak to říká i ve filmu) začínat od začátku, hledá dva padnoucí konce několkrát zpřetrhanou šňůru svého života, na které by se mohl navázat.  Ale nejde to. Prostě to nejde. Ke všem "uzlovým" bodům přistupuje s nadějí a dobrou vírou, aby nakonec poznal, že se pořád jen "topí". Přitom jeho první (raní) pokus utopit se překvapuje svojí naivitou a nezralostí. Během dne, v němž se konfrontuje (a je konfronrován) se svým dřívějším životem, nachází pouze jeden konec (své /matčiny) pupeční šňůry, od které byl kdysi odpoután, aby žil. Je to záchranné lano, které mu hází Thanatos. - Velmi dobrá režie! (29.09.2022)

...vynikající režie, přesně takhle to mám opravdu rád, nádhera. K souznění s hlavní postavu také není potřeba čekat dlouhé minuty, věřím, že film k tomu většinu diváků donutí od prvního momentu, i když se staneš součástí doslova ztělesnění smutku, deprese a nulových vyhlídek na zítřek. Vítej v postfeťáckém světě, kde pro jednoho skončily všechny jízdy, tedy pro toho, co to nezvládl, a vrací se odtamtud, kam ostatní, ač v tom jeli s ním, nemuseli. Ten jeden je obdarován falešnými úsměvy a jistotou o "normálnosti" obyčejného života, který se nakonec přece jen dá nějak žít, je to bezpochyby podobná závislost, ale když v tom jedou všichni kolem, tak je to v pohodě. Náš feťák vrací úsměvy, snaží se zapojit, ale asi to nepůjde, i ta největší naděje končí jen ve hlasové schránce...podle mě se vrátil do špatného prostředí, existují i jiné možnosti...Jinak norštinu jsem dlouho neslyšel, taky pěkný i celkový nostalgický nádech týkající se hlavního norského města...opravdu mistrně natočený smutný film, hodně konverzační, plně vypovídající...ale na plný počet to u mě není. (06.02.2022)

Nemá význam rozmýšľať nad tým, čo všetko sa hnalo Andersovi hlavou. Nevieme, čo sa naozaj udialo pred tými sračkami, do ktorých sa dostal. Ale musela to byť sila, keď nemal pri sebe najbližších. Evidentne mu tých 11 mesiacov nestačilo na to, aby si to všetko dal aspoň ako-tak v hlave do poriadku. Anders Danielsen Lie to tak zahral, že som sa na jeho tvár celý čas nevedela vynadívať. Pre mňa toto bol naozaj parádny zážitok. (11.12.2014)