Oslo 31. augusta

Hezky natočený snímek, hezky zpracovaný a atmosféra je správně šedivě melancholická. Co se týče příběhu, tak mi zase tolik nesedl, možná by si to zasloužilo trochu více souvislostí a vysvětlení. Má sice jít o příběh v jednom dni, takže chápu to málo vysvětlivek, ale stejně. Naopak některé scény byly ve filmu úplně zbytečně dle mého názoru a úplně nepochopitelně vytržené z kontextu. Silnější tři hvězdy. ----" Vím, že jsem to řekl předtím, ale teď jsem lepší člověk."---- (15.03.2013)

Zásah do černého. Tedy u mě, nemyslím si, že snímek naplno osloví širší publikum, neb velká část diváků ho odmávne s tím, co jim je do feťáka, že? Tečka. Žádná snaha pochopit jeho chování a motivaci (nejde zde totiž o lítost, tu sám Anders odmítá, nýbrž pochopení). Dlouho se mi nestalo, abych se na film a hlavního hrdinu dokázal tak naladit. Zdánlivě obyčejný příběh závisláka byl pro mě překvapivě zajímavý a já dychtil po dalším vývoji. Od večírku jsem přestal Anderse na chvíli pobírat, což se ale naštěstí od projížďky na kole změnilo. Zpětně mi došlo, proč se tak choval, konečně jsem pochopil význam úvodu a váhu určitých Andersonových slov. Při jeho pohledu na koupající se dívku jsem už měl jasno…Líbily se mi dialogy, často hořce úsměvné, depresivní, pravdivé, upřímné, zároveň i mrazivé. Stejně jako všeříkající záběry kamery, Andersovy výrazy, směs pocitů, konkrétní scény (třeba pohovor či vnímání hostů kavárny) a atmosféra. Ten trochu těžkopádný start režisérovi (se kterým rozhodně nekončím) rád prominu a napálím slabších 5*. (03.11.2019)

...vynikající režie, přesně takhle to mám opravdu rád, nádhera. K souznění s hlavní postavu také není potřeba čekat dlouhé minuty, věřím, že film k tomu většinu diváků donutí od prvního momentu, i když se staneš součástí doslova ztělesnění smutku, deprese a nulových vyhlídek na zítřek. Vítej v postfeťáckém světě, kde pro jednoho skončily všechny jízdy, tedy pro toho, co to nezvládl, a vrací se odtamtud, kam ostatní, ač v tom jeli s ním, nemuseli. Ten jeden je obdarován falešnými úsměvy a jistotou o "normálnosti" obyčejného života, který se nakonec přece jen dá nějak žít, je to bezpochyby podobná závislost, ale když v tom jedou všichni kolem, tak je to v pohodě. Náš feťák vrací úsměvy, snaží se zapojit, ale asi to nepůjde, i ta největší naděje končí jen ve hlasové schránce...podle mě se vrátil do špatného prostředí, existují i jiné možnosti...Jinak norštinu jsem dlouho neslyšel, taky pěkný i celkový nostalgický nádech týkající se hlavního norského města...opravdu mistrně natočený smutný film, hodně konverzační, plně vypovídající...ale na plný počet to u mě není. (06.02.2022)

„KDYŽ SE NĚKDO CHCE ZNIČIT, SPOLEČNOST BY MU NEMĚLA BRÁNIT…“ /// Andersovi je 34 a nemá nic. Kromě závislosti, se kterou by ovšem rád skoncoval. Má jeden den, aby ukázal, že pobyt v léčebně nebyl zbytečnej. A on ví, jak to vyřeší… Jednou feťák, navždy feťák. Můžete bejt chytrej, jak chcete, ale voni vás stejně dostanou (čest výjimkám). Na konci necejtím nic. Vlastně… jsem spíš rád. Proč? Prostě proto! A nejvíc zajímavý je, že na osmdesát let starým námětu, toho ani v současnosti nemusíte moc měnit. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Le Feu Follet“, kterou v roce 1931 napsal Pierre Drieu La Rochelle, číst nebudu. 2.) Život? To je škrtidlo, lžička, zapalovač, jehla … 3.) Thx za titule ,,jives a depressya“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (25.02.2015)

Den, zkušební den, a nakonec i poslední den, v životě mladého (i když ne tak docela, je mu už přes třicet) inteligentního (i když na svojí inteligenci se už nemůže zcela spolehnout) muže. Anders nechce (tak to říká i ve filmu) začínat od začátku, hledá dva padnoucí konce několkrát zpřetrhanou šňůru svého života, na které by se mohl navázat.  Ale nejde to. Prostě to nejde. Ke všem "uzlovým" bodům přistupuje s nadějí a dobrou vírou, aby nakonec poznal, že se pořád jen "topí". Přitom jeho první (raní) pokus utopit se překvapuje svojí naivitou a nezralostí. Během dne, v němž se konfrontuje (a je konfronrován) se svým dřívějším životem, nachází pouze jeden konec (své /matčiny) pupeční šňůry, od které byl kdysi odpoután, aby žil. Je to záchranné lano, které mu hází Thanatos. - Velmi dobrá režie! (29.09.2022)