Synové Norska

Z ukázek jsem se na Syny Norska těšil nejvíc z celého Severského filmového podzimu a jak moc jsem se na něj těšil, tak moc mě zklamal. Připadá mi, jako by film sám nevěděl jestli je komedie, nebo drama a celou dobu se rozhoduje zkoušením jednoho žánru a za chvilku zase druhého žánru, což podle mně nevypadá vůbec dobře. Rozhodně jsem se u toho nezasmál tolik jako u jiných filmů na festivalu a rozhodně to nebylo tak dramatické jako třeba Královské klenoty. Jinak teda jedná z mála špičkových postav je Otec Nikolaje, ten je fakt borec. [Severský filmový podzim 2012 - Kino Atlas - 17.11.2012] (19.11.2012)

Pokud jste vyrostli na punku a máte rádi Sex Pistols a Iggyho Popa, tak je to film pro vás. Ostatní možná utečou z kina. Kromě příjemného příběhu o mladých punkerech na konci 70. let v Norsku, uvidíme také hipísáckého otce, který je nadšený snad pro všechno, co jeho punkerský synek udělá. A to je asi to poslední, o co takový punker stojí. Ale když je nejhůř, objeví se Johnny Rotten. (02.10.2011)

„Máš kolu? - „Kolu? Černou krev kapitalismu?“ Čekal jsem něco pořádně střeleného a zábavného. Ovšem dostalo se mi vcelku rutinní podívané. A nad komedií (která probleskovala jen chvílemi) čnělo smutné drama. A s hlavním hrdinou se mi moc ztotožnit nepodařilo (stejně jako s jeho otcem). Jasně, člověk ho litoval a zároveň chápal, že s takovouhle výchovou (a navíc pak ještě po tragické události) se „vyprofiloval“ zrovna takhle, ale to neznamenalo, že by mu měl nějak rozumět či s ním víc sympatizovat. A tak divák sleduje jeho bouřlivé a problémové dospívání bez většího zapálení, občas zpozorní u nějaké té zajímavější scény či pasáže (úvodní „banánová párty“, otcův výstup v ředitelně, návštěva nudapláže, bubeníkův záskok či „ chutný dortík“), ale v podstatě jím film rychle provane a najednou sleduje závěrečné titulky (a v mém případě ještě smutní nad tím, jak málo byla využitá Sonja Richter). Nemůžu říct, že bych se přímo nudil, a třeba hudba byla fajn (ačkoliv jsem jí čekal víc), ale celkově mi z toho vychází pouze slabší průměr. (13.07.2016)

Kdo má rád punk a to zejména Sex Pistols, kteří hrají v tomto tragikomickém příběhu nemalou roli, tak mu zaručuji, že se mu tento norský snímek bude líbit. Tento film se odehrává v Norsku v sedmdesátých letech minulého století v rodině tzv. volnomyšlenkářů, kteří se chovají jako jejich nedalecí příbuzní z Ameriky, které můžeme znát pod označením takzvaného hnutí Hippies. Žijou stylem života, který nám silně připomíná socialismus, který jsme zažili ve šťastném Československu let osmdesátých. Vtipné narážky na kapitalismus a vysvětlování potomkům různé svinstva kapitalismu je základní premisou tohoto příběhu. Třeba se ho syn ptá, jestli má Coca-Colu? A otec mu odpoví „Coca-Cola, to je černá krev kapitalismu, tu my nepijem." Tato čtyřčlená tak trošku ujetá rodinka žije svým maloměšťáckým životem až do doby, kdy se stane nešťastná nehoda a všem se zhroutí svět. Mladšího syna se otec vzdá a starší syn tak trošku zvlčí a vzhlédne se v textech a ponuré hudbě anglického punku, který hlásá, že nemáme žádnou budoucnost a že nic nemá smysl. Tímto heslem se řídí a začne se podle něj i chovat. S partičkou stejně smýšlejících kolegů založí punkovou kapelu, začne dělat bordel na ulicích, zhorší se mu prospěch ve škole atd. Nejlepší na tom je, že ho v tom jeho fotřík podporuje a jednou ho také vezme do nudistického tábora mezi nespočet visících šulínů a také nespočet doslova visících někdy až moc vnadných partií ženského těla. Myslí si, že synek pochopí, co to je svoboda a že ho to přivede na správnou cestu. Moc milý příběh s mnoha zábavnými momenty, který mě pohladil po duši a na který se jen tak nezapomíná, hlavně kvůli vykreslení doby kapitalistického Norska sedmdesátých let, ale hlavně také kvůli hereckým výkonům hlavních představitelů, zejména Svena Nordina, kterého jsem si oblíbil především z kriminálního seriálu Wisting, kde si zahrál vyšetřujícího komisaře Williama Wistinga, který má plné ruce práce s dopadením sériových vrahů. Za nevšední zážitek s prosluněného severu dávám zasloužených 90%. (22.06.2021)

"Chlapci a děvčata pěstujte prasata, Země je kulatá a svinstva je tu dost, dost, dost..." Už ani nevím, která punková kapela mi tenhle střípek textu vtiskla do vzpomínek, ale nijak mě to netrápí. Jako obyčejná metalová mánička bez potřeby rebelie proti všemu jsem punkem zůstal neosloven. Na druhou stranu ale na dost věcí zvysoka seru a jsem línej jako prase, čili kdo ví, možná jsem i víc punk než Johnny Rotten. Ale teď k Synům Norska, v podstatě jednoduché pojednání o tragédii, která vstoupí do života jedné lehce ulítlé, ale nadmíru šťastné rodiny a o tom, co bylo dál. Od smutku přes šílenství a fázi navšechnovámseru až po návrat k normálu. A o tom to (tady bych měl napsat kurva) je. Svým způsobem paradoxně pocta punku, která tak trochu chčije proti větru a plive do ksichtu nesmyslným vzpourám. I když ono je asi potřeba si projít žumpou, aby si člověk vážil těch na první pohled všedních "malých" krás. P.S. Tak hranatej zase nejsem, laskavý a úsměvný to bylo taky, možná i víc. (29.07.2016)