Réžia:
Jens LienScenár:
Nikolaj FrobeniusKamera:
Morten SøborgHudba:
Ginge AnvikHrajú:
Sven Nordin, Åsmund Høeg, Sonja Richter, John Lydon, Herman William Bendtsson, Camilla Friisk, Trond Nilssen, Tony Veitsle Skarpsno, Gisken Armand (viac)Obsahy(1)
Nostalgický pohled na punkové snění a dospívání v silně pro-socialistickém Norsku 70. let. Po nečekané tragické události se dospívající Nikolaj snaží vyrovnat s bolestnou ztrátou. Útěchu najde v právě se rodící punkové vlně, jeho idoly se stávají Johny Rotten a Sex Pistols. Z Nikolaje se stává rebel, ale i přesto všechno, za ním jeho volnomyšlenkářský otec, který se za každou cenu se snaží odlišovat od uniformní a konformní společnosti, stojí a bezpodmínečně ho podporuje. Film o vzpouře, punku, konfliktech mezi hippies a stoupenci punku. Silný příběh o komplikovaném vztahu otce a syna, o síle rodinných vazeb, které, i když se sebevíc snažíme, jdou jen těžko zpřetrhat. (Severský filmový podzim)
(viac)Videá (1)
Recenzie (42)
Kdo má rád punk a to zejména Sex Pistols, kteří hrají v tomto tragikomickém příběhu nemalou roli, tak mu zaručuji, že se mu tento norský snímek bude líbit. Tento film se odehrává v Norsku v sedmdesátých letech minulého století v rodině tzv. volnomyšlenkářů, kteří se chovají jako jejich nedalecí příbuzní z Ameriky, které můžeme znát pod označením takzvaného hnutí Hippies. Žijou stylem života, který nám silně připomíná socialismus, který jsme zažili ve šťastném Československu let osmdesátých. Vtipné narážky na kapitalismus a vysvětlování potomkům různé svinstva kapitalismu je základní premisou tohoto příběhu. Třeba se ho syn ptá, jestli má Coca-Colu? A otec mu odpoví „Coca-Cola, to je černá krev kapitalismu, tu my nepijem." Tato čtyřčlená tak trošku ujetá rodinka žije svým maloměšťáckým životem až do doby, kdy se stane nešťastná nehoda a všem se zhroutí svět. Mladšího syna se otec vzdá a starší syn tak trošku zvlčí a vzhlédne se v textech a ponuré hudbě anglického punku, který hlásá, že nemáme žádnou budoucnost a že nic nemá smysl. Tímto heslem se řídí a začne se podle něj i chovat. S partičkou stejně smýšlejících kolegů založí punkovou kapelu, začne dělat bordel na ulicích, zhorší se mu prospěch ve škole atd. Nejlepší na tom je, že ho v tom jeho fotřík podporuje a jednou ho také vezme do nudistického tábora mezi nespočet visících šulínů a také nespočet doslova visících někdy až moc vnadných partií ženského těla. Myslí si, že synek pochopí, co to je svoboda a že ho to přivede na správnou cestu. Moc milý příběh s mnoha zábavnými momenty, který mě pohladil po duši a na který se jen tak nezapomíná, hlavně kvůli vykreslení doby kapitalistického Norska sedmdesátých let, ale hlavně také kvůli hereckým výkonům hlavních představitelů, zejména Svena Nordina, kterého jsem si oblíbil především z kriminálního seriálu Wisting, kde si zahrál vyšetřujícího komisaře Williama Wistinga, který má plné ruce práce s dopadením sériových vrahů. Za nevšední zážitek s prosluněného severu dávám zasloužených 90%. ()
Divnej film, i když pravda - někdy ujetej (a to mám rád). Místama to sice byla komedie, ale ne moc k zasmání. Punk v Norsku a ty různé punkové rebelie film oživovaly, stejně jako volnomyšlenkářskej otec fousáč a jeho eskapády, ale taky tam bylo hodně vážnejch pasáží, takže člověk naladěnej na komedii najednou utřel. A tak to tam skáče. Nevim, jak mě napadlo na to kouknout, asi jsem myslel, že to bude nějaká kultovka, ale není... ()
Rodina zložená z alternatívneho ľavičiarskeho architekta-nudistu a eko mamy šmrncnutej skôr tradičnou výchovou. Ich vzájomné žartíky a úlety preruší tragédia. Vyrovnávanie sa so smrťou priblíži syna k ostrejšiemu presadeniu revolty voči rodine aj škole v podobe zmeny imidžu, chuligánstiev a hrania v kapele. Otec má pochopenia pre všetky synove výčiny. Dokonca sa snaží malého chlapca priviesť k reliktom hippie typy štýlu. Rebelujúci potomok aj toto pokladá za nonsens, ktorý spoločne s Reichovými orgonovými truhlami odignoruje. A tak skúša čo to dá. K hraniu v pankovej kapele a drobným výtržnostiam priberie šnupanie amfetamínu. Schyľuje sa k ďalšej katastrofe, no pomôže zmätený prejav náhle sa zjavenej ikony punku v závere filmu. Hovorí okrem iného o tom, že všetko vôkol nás je zložené z malinkatých kúsočkov hovna a aj sloboda je hovno. Mimochodom čímsi mi práve tento Rottenov preslov pripomenul úryvok z textu refrénu piesne "Smrť v hovnách" kapely Lues de Funes (cit.: "Všade hovná hovná, samé hovná hovná", koniec citátu). Vcelku vydarený retro film o rodine zmietanej dobovými trendami, o napätí medzi otcom a synom, o vyrovnávaní sa s tragédiou, trochu nasilu importujúci množstvo politicko-rebelskej matérie do výsostne rodinného priestoru. ()
Príbeh jedného mladičkého punkáča, ktorý sa, tak ako mnoho jeho vrstovníkov nechal ovplyvniť albumom "Nevermind the Bollocks" od Sex Pistols a zažil svoju vlastnú punkovú revolúciu. Nórská spoločnosť však v 70. rokoch nebola moc naklonená punkovej subkultúre a už vôbec nie chuligánským činom. Herecké výkony sú fajn, chýba tu ale výraznejší dramatický oblúk a prim tu hrá ujetý humor. Ale úplne najviac mňa tu vytáčala postava, ktorú hrá Sven Nordin. Zahral tu totiž vymletého hipísáka so sympatiami ku komunizmu a jeho postava mňa totálne znechutila. Na druhú stranu som sa však dobre bavil u mnohých scén, kde hlavní hrdinovia robia bordel a ako soundtrack tu hrajú práve songy od "pištolí". Pripomenulo mi to moje vlastné punkové časy. ()
Z ukázek jsem se na Syny Norska těšil nejvíc z celého Severského filmového podzimu a jak moc jsem se na něj těšil, tak moc mě zklamal. Připadá mi, jako by film sám nevěděl jestli je komedie, nebo drama a celou dobu se rozhoduje zkoušením jednoho žánru a za chvilku zase druhého žánru, což podle mně nevypadá vůbec dobře. Rozhodně jsem se u toho nezasmál tolik jako u jiných filmů na festivalu a rozhodně to nebylo tak dramatické jako třeba Královské klenoty. Jinak teda jedná z mála špičkových postav je Otec Nikolaje, ten je fakt borec. [Severský filmový podzim 2012 - Kino Atlas - 17.11.2012] ()
Reklama