Když kámen promluví

Jeho logicke eseje a pohlady na zivot su mi blizke, mam v tom jasno uz velmi dlhu dobu, takze nic nove pod slnkom. Charizmaticky vesely normalny typek, tak ho vidim ja. Nic nadprirodzene a nepochopitelne. Nie, nevymyl mi mozog. Dokumentik na jednicku. Chcem opat stretavku, vtedy je na svete o nieco veselsie :) THE END! (11.01.2018)

Tady si očividně nerozumíme. Já mám Jardu zrovna tak rád, jako vy, a zrovna tak je mi sympatický jeho postoj k životu. Kdyby se tu hodnotila osobnost Jaroslava Duška, máchám tu všemi hvězdami, které mi přijdou pod ruku, ale že tu spíš hodnotíme práci Viliama Poltikoviče, můžu máchat leda tak prostředníčkem. Duška je pro jeho osobité názory potřeba vykreslit jako novodobého vizíra a ne jako pošahaného egocentrika. Tolik tedy ode mě a teď nechám opět hovořit kameny. (Filmfest Hurghada 2012, 12/67) (29.12.2012)

„Kam bych ji ukryl (informaci), kde ji nebude člověk hledat. Na nejvyšší horu…. tam vyleze, zakopat ji hluboko….on ji určitě vyhrabe,.... na dno oceánu...tam se potopí ….vložím ji přímo „do něj“. Myslím, že toto rčení (pojednávající o stvoření člověka bohem) vystihuje mnohé zde vyřčené a byť jsem z přesvědčení ateista, zcela chápu a rozhodně mi není samotná podstata (myšlenka) proti srsti. Čistě objektivně, (filmařsky) těžko (o)hodnotitelné. Tohle je veskrze pocitová záležitost. Tentokráte žádné sáhodlouhé komentáře, snad postačí, když napíšu, že Jarda mě (téměř) přesvědčil, že je to (viz samotný název dokumentu) možné. Minimálně mě „přinutil“, zamyslet se nad spoustou zde vyřčeného. To není zase tak málo a mám pocit, že o to tu (mu) šlo. P.s. nevím, jestli to byl skutečně sen nebo se mi to doopravdy zdálo, ale tu holou prdel (v závěru) jsi si mohl Jardo skutečně odpustit :-) zajímavý (zcela výstižný) komentář (pro mě): uživ. MaMitti (17.09.2012)

Jo jo, je to zajímavý. Měla bych pár otázek, na který bych se Duška potřebovala zeptat - v tom mi dokument příliš nepomohl. Do malýho prostoru se toho moc nevtěsná, asi taky proto, že chtěli udělat nějakej "širší záběr" jeho osobnosti. No ale co se dá taky o "jednotě universa" povídat. ___Málokdy se stane, že někdo dokáže o těchto věcech mluvit s takovou přirozeností a nebejt trapnej. Ve mně taková výpověď probudí touhu něco se sebou už konečně udělat! Že by? (29.04.2011)

Jaroslava Duška mám rád od prvního shlédnutí Pelíšků. Přiznám bez mučení do té doby jsem jej neznal. Od onoho posvátného roku 0 jej však sleduji a vždy jsem rád, když se někde ochomejtne ve filmu, nebo uvádí např. Českého lva. Nelze opomenout ani jeho účinkování v rozhlase , či jeho divadelní vystoupení jemuž pro mne doposud vévodí zpracování Cavemana. Dokument mapuje jeho vzpomínky na dětství na Sázavě, kdy se dle jeho slov u něj formoval onen zájem o podstatu radosti z pouhého bytí i jeho současné názory včetně propagování Dohod Toltéků... Jeho niterné upřímné vysvětlování svých názorů a poznatků je věc, která musí jednoznačně nutit racionálně a materiálně založené jedince ťukat si na čelo či rovnou vytáhnou telefon a volat Centrum krizové intervence v Praze Bohnicích...(I když blázen by zase nenazval naše současné společenské uspořádání a fungování koncentrákem !!!). Pro ostatní je Dušek neskutečně pozitivní bytostí (s vlastním kompostem v sobě:-) ), žijící si po svém. Já osobně si myslím, že postava Jaroslava Duška je jen do lidské podoby převtělená jiná bytost z vesmíru. Sbírá tu informace o lidech a snaží se jim ukázat i jiné způsoby našeho bytí zde. Až skončí své poslání, nasedne do vesmírné lodi a zmizí do své galaxie světla a radosti :-)) Přeji si aby zde na své misi vytrval co nejdéle! * * * * (03.11.2011)