Když kámen promluví

Jaroslava Duška mám rád od prvního shlédnutí Pelíšků. Přiznám bez mučení do té doby jsem jej neznal. Od onoho posvátného roku 0 jej však sleduji a vždy jsem rád, když se někde ochomejtne ve filmu, nebo uvádí např. Českého lva. Nelze opomenout ani jeho účinkování v rozhlase , či jeho divadelní vystoupení jemuž pro mne doposud vévodí zpracování Cavemana. Dokument mapuje jeho vzpomínky na dětství na Sázavě, kdy se dle jeho slov u něj formoval onen zájem o podstatu radosti z pouhého bytí i jeho současné názory včetně propagování Dohod Toltéků... Jeho niterné upřímné vysvětlování svých názorů a poznatků je věc, která musí jednoznačně nutit racionálně a materiálně založené jedince ťukat si na čelo či rovnou vytáhnou telefon a volat Centrum krizové intervence v Praze Bohnicích...(I když blázen by zase nenazval naše současné společenské uspořádání a fungování koncentrákem !!!). Pro ostatní je Dušek neskutečně pozitivní bytostí (s vlastním kompostem v sobě:-) ), žijící si po svém. Já osobně si myslím, že postava Jaroslava Duška je jen do lidské podoby převtělená jiná bytost z vesmíru. Sbírá tu informace o lidech a snaží se jim ukázat i jiné způsoby našeho bytí zde. Až skončí své poslání, nasedne do vesmírné lodi a zmizí do své galaxie světla a radosti :-)) Přeji si aby zde na své misi vytrval co nejdéle! * * * * (03.11.2011)

Neuvěřitelné. Píšu sem po návštěvě premiéry v Praze, které se účastnil Poltikovič i Dušek. Na dokument je to příliš odvázané a nabité informacemi všech směrů a druhů. Inu jaký Dušek, takový dokument o něm. Byl jsem unesen atmosférou ve filmu i v sále. Přesto že je to film relativně krátký, trvalo to jakoby věčnost. Ale ne tím otravným způsobem, který známe ze všelijaké jiné tvorby, kdy se děj vleče úplně nezkutečně. Tady mi bylo v tom nekonečnu dobře. A samotné odpovídání Jaroslava na divácké otázky po skončení, nastolilo opravdu srdnatou atmosféru, i když se to zdá být divné v tak velkém počtu lidí. (04.03.2011)

"Smyslem života je znovuobjevit radost." Nikdy jsem s žádným šutrem nepokecal, stromy jsem příliš neobjímal, energii z katedrál také nevysával, ale asi budu muset svůj život trošku přehodnotit. Také totiž chci žít v přátelském vesmíru a schytávat rány osudu s vědomím, že se mne to vlastně netýká. Takže hluboká poklona panu Duškovi a poděkování za ukázání alternativní cesty života. (24.02.2012)

Tohle není žádná upocená čtyřka protože Dušek. Jaroslav Dušek se vámi v tomhle dokumentu úplně normálně baví. A baví. A nemusí u toho zrovna ryčet jako Menšík. Mluví potichu a i slova jako kunda nebo čurák, znějí v jeho podání tak nějak hřejivě. Takže asi takhle: Ono je lepší mluvit s chytrým člověkem o něčem hloupém, než s hlupákem o něčem chytrém. To kdyby se Čtvrtníček ptal, co na to Honza Kačer. Teda Werich. (16.09.2012)

Myslím, že nedovedu vymyslet dostatečně objektivní, rozumný a chladný komentář (ostatně jako nikdy :-D), a tak snad radši napíšu jenom to, že se mi názory Jardy Duška ohromně zamlouvají, měla jsem pocit, že mi mluví z duše a je neskutečně krásný člověk... člověk s tou největší lidskostí, opravdovým citem a vztahem k přírodě, co by spousta ekologických teroristů mohla závidět... je neskutečně hřejivý vědět, že existujou takový lidi, opravdu. Uklidnilo mě to a vůbec mi po skouknutí tohohle neobyčejnýho minifilmu bylo hezky.. :-) (29.08.2011)