Elysium

Už District 9 se mi zdál hodně přeceňovaný a Elysium to jen potvrzuje. Dementní scénář, nevýrazné (Damon), resp. hrozné (Foster) herecké výkony, nijaká akce - upřímně, nechápu, čím chtěl Mr. Blomkamp diváka zaujmout. Snad tou pohádkou o hrochovi. Ale jo, jedno pozitivum tu najdu - Sharlto Copley je lahůdkový magor. (28.08.2013)

Devátý okrsek jsem považoval za zjevení na poli skomírající sci-fi a Blomkampa za zvěstovatele lepší budoucnosti žánru. Ne, že bych v tom snímku nenašel žádné slabiny, ale film spadá do kategorie sympaťák, kde máte tendenci nedostatky velkoryse přehlížet. Elysium mělo potvrdit Blomkamovo postavení coby nadějného talentu a žánrového specialisty. Jenže skutek utek. Elysium je po obsahové stránce tupé béčko, kde pokusy o myšlenkovou nadstavbu vyznívají nedůvěryhodně. Charaktery jsou ploché, příběh mělký a svět, který Blomkamp vytvořil, je naivní a nefunkční. Herců mi bylo až líto, obzvlášť Jodie Foster. Té to sluší v áčkové produkci, ve filmech tohoto ražení působí nepatřičně. Pro toho, kdo sleduje produkci tohohle ranku, může jít o průměr, ale já čekal vážně víc. Podstatně víc. A to jsem přitom byl varovaný řadou negativních komentářů. Celkový dojem: 25 %. (27.10.2018)

Vždycky jsem tušil, že zdravotnické nadstardy povedou k důstojnému umírání obyčejných lidí na chodbě nemocnic, protože lékaři budou těm neobyčejným třikrát denně malovat pokoj dle nálady zazobaných pacientů. Pan Blomkamp je ještě větší optimista než já a tak ty stále bohatší oddělil od těch stále chudších tak důkladně, že se nemohou potkat na ulici ani v ordinacích, protože jedni žijí v Ráji a druzí na zdecimované matičce Zemi. Ale nebojte se. Ve filmu se totiž vždycky najde hrdina, který bude za spravedlnost bojovat do posledního gigabajtu ve svém mozku. Možná to mohl udělat zábavněji, ale jeho průměrný výkon tak nějak korespondoval s průměrným filmem, takže nezbývá než si povzdechnout, že všechno v tomto filmu šlo udělat o dost lépe. Tedy všechno kromě samotného Elysia, které mne uchvátilo vizuální nádherou tak moc, že od nynějška budu dělat měsíčně 3.000 hodin přesčasů v uranových dolech, abych si za 180 let mohl vzít hypotéku na pořízení nějaké menší parcelky mezi Obamou a Danem Nekonečným. (12.11.2013)

Za jakých podmínek se kritizované vlastnosti Elisia mohou jevit naopak jako inspirativní ozvláštnění? Podle mého lze film chápat jako určitý průnik dvou tradic: klasické hollywoodské a sovětské montážní školy. Více viz Douglasovy poznámky. (31.08.2013)

Doufal jsem, že když jsem odstřelil District 9, šlo jen o nešťastnou náhodu. Elysium mi ale potvrdilo, že s Neillem Blomkampem si nerozumím a bude nejlepší, když půjdeme každý svou cestou. Co na tom, že Damonovi tahle kostra nezastavitelné mašiny sluší, když se kamera v akčních scénách jen třese a létá kolem své osy, zatímco příběh i přes jednoduchou premisu několikrát prapodivně zakopne v logice. Nehledě na to, že prakticky všechny vedlejší postavy jsou zahrány přinejmenším zvláštně. Nepasující Jodie Foster nepříjemně překvapí, matný Fichtner zklame, ale Sharlto Copley přímo naštve. Jeho neposlouchatelné šišlání a zoufale přehrávaná slizkost je vážně k zbláznění. Ale to všechno bych dokázal odpustit, kdyby mi scénář nějak vyšel vstříc a zkusil mi ve finiši zahrát i na jinou než lidumilnou a nostalgicky-romantickou notu. Sociální apel totiž začal otravovat už v půlce Districtu a je tak jen očekávanou vatou, zatímco cituplná linka otravuje, protože vztah Maxe s Frey je jen a pouze dávná vzpomínka, která by v téhle vizi budoucnosti neměla mít šanci na přežití. A když u cesty za svobodou nefungují emoce, postavy, ani akce, je to dost smutný konec. Z Elysia je tak ve výsledku velké nic, které by strašně rádo zacílilo hodně vysoko, ale už z principu nemá kudy. (29.08.2013)