Elysium

U sci-fi bývá zvykem, že mnohé více či méně neodpovídá realitě. Dejme tomu, že filmaři se v tomto duchu vesele svezli, co chvíli jsem jako správně namasírovaný divák zklamaně přičetl další a další chybičku, ale kdo by jim to počítal, že? Dokonce jsem ochoten omluvit (opět z pozice diváka s touhou rozhodovat) i ty nesmysle při budování děje, prosekávání si cesty k pointě. Někdy to bylo opravdu tak tak na hraně, že by i Douglas Adams s pohonem na nepravděpodobnost hořce zaplakal. Ale co nemohu odpustit, je skutečnost, že se to celé opírá o premisu, že být zdravý a zároveň uzdravovat, je jediná cesta k vyléčení světa. A právě v tomto momentě je to, jako když hodíte salto do vypuštěnýho bazénu. Tvůrcům přes bohulibé poselství totiž nedošlo, že nikomu neprospěje, když se naráz vyléčí veškerá populace Země. Ono totiž nějakejch osm miliard naprosto zdravejch lidí vyzobe planetu mnohem dřív, než když jsou všichni tak nějak napůl ve sračkách - přirozeně se to selektuje, víme? To si představte, co by se stalo, kdyby mávnutím Brumbálovy hůlky se měl najednou každý Ind a Číňan tak ekonomicky dobře, jako třeba průměrný Evropan či Američan. Jedno až dvě auta, nabušenej barák spotřebiči a žrádlo od rána do večera. Svět, tak jak ho známe, by zkolaboval do týdne. Ale to jsem se trochu rozvášnil, naštván poselstvím filmu, které je lživě optimistické. Ale což, přes to prapodivné vyústění příběhu se musím přenést. Oceňuji ten celkový hábit, který film má. Pompéznost a syrovost, dva protiklady, které se střídají přesně jako lokace, kde se příběh odehrává. Asi to tak má být. Akorát mě ještě mrzí, že neudělali paní Fosterové lépe ty umělý zuby, mluví s nimi jak Jeff Bridges na sklonku své kariéry, to se vážně nedalo poslouchat. Jsem si chvílemi připadal jak v inscenaci Brouk v hlavě. "Kua, uím aánit Eíium! Ychle, oožte něo, ež ude ozdě!" ... Matt Démon, který si zde střihnul Foresta Gumpa s Johny Mnemonickem, to v podstatě celé utáhl na svých svalnatých bedrech, Alice Braga, ta brazilská štěrbina známá z filmu Predátoři, to ozdobila jak piňata garden party, plus několik hodně slušných efektů a euforický filmový zážitek byl na světě. Za čtyři, chce to ale hodně benevolence, scifisti. (20.01.2014)

,,TA VĚC V MÉ HLAVĚ MŮŽE KAŽDÉHO UČINIT OBYVATELEM ELYSI A TY VÍŠ, JAK SE K TOMU DOSTAT.…“ /// Dlouho nechápu, co proti Elysiu máte. Nezávazný pokračování Districtu mě baví a to, že i ta úvodní hoďka byla vlastně jen vyvoněný nic, mi dochází až na konci. Stejně bych za ni klidně fláknul 4*! Bohužel pak…místo gradace příběhu jen běžej obrázky a příběh začíná bejt hrozná krávovina. Nedokážou mě vtáhnout do děje a necejtím vůbec žádný emoce, i když se snažej jako kráva. Ten příběh nemá nic, co by mě vyrajcovalo. Je mi u prdele, jestli někdo chcípne, nebo snad přežije. Objevivší se padouch je klišoidní blb, a tak jen sleduju obrázky. Proti Elysiu je druhej Star Trek nabušená filmová jízda! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevadí mi, že v akčních bitkách jeden na jednoho je hovno vidět. Hlavně když poznám vítěze.... 2.) Chystám se v L.A. vytvořit mexickou čtvrť. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE **** NAPĚTÍ * (31.08.2013)

Rozklepaná (a jak!) kamera a zběsilý (a jak!) střih ruku v ruce spolehlivě zabíjejí akci; stupidně a prvoplánovitě tlačené socialistické cítění by zase zabilo děj... Kdyby nějaký byl. Prostě děs běs. A aby to nebylo málo, tak to působí, že chybí polovina stopáže. A zrovna jako naschvál ta, ve které se Neill "točím filmy jako když Pejsek s Kočičkou dělají dort" Blomkamp věnuje příběhu, postavám, elementární vnitřní logice či propojení na sebe (ne)navazujících scén. (28.08.2013)

Socialistický blockbuster? Proč ne. Škoda, že v jádru jediná deviace od klasického Hollywoodu je ta, že všechno je tu naopak. Ti, co chrání status quo jsou hnusní, ti, co se plíží ve špíně a ponížení jsou milí a obětaví lidé. Damon jako Ježíš z periferie neexceluje, ale to po něm ani nikdo nechtěl. Týpek prožraný radiací a prošpikovaný rezatými noži působí tuctově, anti-heroicky a po většinu času kope především sám za sebe, i když na konci pochopí, nač je surikatě hroch. Pohádka se tím hezky uzavře k mé spokojenosti. Podruhé škoda, že rozdíl mezi Bayem a Blomkampem spočívá především v tom, že tu přehrávají týpci jako vystřižení z brazilských sociálních dramat a někteří záporáci mají zjevný politický referent (Jodie Foster tam tu Maggie nacpala skutečně hodně na sílu). V jádru je tak Elysium vlastně dost tupoučké, ale (pro mě) sympaticky "pravdoláskařské". Problém je pro mě tam, kde mnozí vidí excelentní režii. Vidím tam skvostný art / sound design a řadu dílčích pěkných záběrů, které mají ale neobyčejný stylový ropztyl. S trochou nadsázky je to jako mix Města Bohů, Elitní jednotky a čehosi, co bych nazval "Paul Greengrass imituje Paula W. S. Andersona". Některé prvky jsou nedůsledně používané (videoherní záběr "přes rameno" včetně doprovodného blur efektu), navíc neustále přeskoky mezi různými styly jsou na rozdíl od D9 kostrbaté. Kinetické hrátky a úsečné střihy občas ústí v nepřehlednost. Přijde mi že to, co musel Blomkamp ve své prvotině řešit maximálně efektivně a jednoduše tady mohl až zbytečně "načechrávat". Elysium pak ale bohužel ztrácí tah i semknutou atmosféru. Paradoxně čím blíže konci, tím větší zábava, protože jsem tu nesourodost dokázal vstřebat. Podobně jako s Vyměřeným časem: sympatické, ale strašně nedotažené. P.S. Copley kope v tomhle filmu o dvě ligy výš než ostatní... sociopat století. [70%] (21.08.2013)

Modré límečky Paula Schradera křížené s Total Recall Paula Verhoevena. Expozici má Elysium syrovější než lecjaké artové sociální drama. Z bláta do louže, z louže do sraček. Pracuj tvrdě, zemři v bolestech. Stejně ošuntělé prostředí jako v Districtu 9. Bída, špína, žádný řád (represivní aparát o sobě dává vědět teprve tehdy, pokusí-li se někdo proniknout do světa privilegovaných). Jenom si přejete, aby melodramatické flashbacky nezačaly diktovat tón vyprávění a film se nezvrhnul ve stejně otravnou duchovní příručku jako Atlas mraků. Naštěstí ne. Elysium se svým hezčím já – rád bych věřil, že vnuceným studiem – až do konce, kdy teprve přichází non-plus-ultra idealistické vyměknutí, statečně bojuje. Romantická linie bohužel selhává vinou krátkého času, který spolu partneři na plátně stráví, a zřejmě bylo záměrem, že třídní boj nakonec vyznívá jako silnější motivace než láska. Hlavní cíl a nekompromisní deadline jsou stanoveny s béčkovou přímočarostí: hrdina chce tohle a musí pro to nejpozději za X dnů udělat tohle a tohle. Bonusem pro marxisty budiž, že Maxova mise je nepřímo motivována neférovým zdravotním systémem, přehnanými postihy pro ilegální přistěhovalce a nerovnoprávností občanů, kteří již očividně neřeší rasu nebo národnost, ale pouze sociální třídu (krom toho v příběhu sehraje významnou roli vynášení citlivých dat mocných na veřejnost, což nelze nevnímat jako narážku na aféry Wikileaks a Snowden). Pohoršení některých amerických kritiků nad naivní propagandou Elysia, v němž jsou hodní opravdu hodní, zlí vážně zlí a jakákoli morální ambivalence představuje tabu, považuji s ohledem na mnohem záludnější adoraci kapitalismu ve většině hollywoodských blockbusterů, přinejmenším za krátkozraké. Bez ohledu na jeho ideologickou podstatu a bezelstnost, s jakou ji dává na odiv, Elysium je hlavně brutální, dějově našlapanou kyberpunkovou dystopií s takřka hororovou atmosférou (většina scén s monstrózním Copleyem), obtížně předvídatelným vývojem (postavy jednají nevyzpytatelně, občas se prostě něco podělá a v jednu chvíli je pěkně přechcán také star system) a, bohužel, s vrcholně nepřehlednými akčními scénami. Vyjma extrémně zpomalených záběrů, které jsou cool díky tomu, že jimi Blomkamp neplýtvá, jsem kvůli nadbytku střihů měl vážně problém poznat, kdo komu uštědřil ránu. Proměnlivost směru, který vyprávění volí, dělá z Elysia společně se Světovou invazí a Dreddem jeden z nejvideohernějších filmů posledních let. Konec je stanoven, průběh naznačen, konkrétní podoba akce záleží na hráči (který je zde napůl člověkem a napůl strojem) a jeho schopnostech, a nemusí být tudíž nutně tak úhledně nalajnovaný jako ve standardnějších akcích. Studijního materiálu (ať už by se měl týkat ideologie nebo naratologie) by jistě mohlo být více, ale jako zábava na léto rozhodně dobrý. 75% (09.08.2013)