Elysium

Devátý okrsek jsem považoval za zjevení na poli skomírající sci-fi a Blomkampa za zvěstovatele lepší budoucnosti žánru. Ne, že bych v tom snímku nenašel žádné slabiny, ale film spadá do kategorie sympaťák, kde máte tendenci nedostatky velkoryse přehlížet. Elysium mělo potvrdit Blomkamovo postavení coby nadějného talentu a žánrového specialisty. Jenže skutek utek. Elysium je po obsahové stránce tupé béčko, kde pokusy o myšlenkovou nadstavbu vyznívají nedůvěryhodně. Charaktery jsou ploché, příběh mělký a svět, který Blomkamp vytvořil, je naivní a nefunkční. Herců mi bylo až líto, obzvlášť Jodie Foster. Té to sluší v áčkové produkci, ve filmech tohoto ražení působí nepatřičně. Pro toho, kdo sleduje produkci tohohle ranku, může jít o průměr, ale já čekal vážně víc. Podstatně víc. A to jsem přitom byl varovaný řadou negativních komentářů. Celkový dojem: 25 %. (27.10.2018)

Zajímavá premisa filmu, která by politické filosofy vedla k debatám ohledně toho, zda mají lidé právo vydat se na Elysium, když si to nemohou finančně dovolit (Robert Nozick by jistě tvrdil, že ne), je po první půl hodině pohřbená v ději, který se vydal cestou politických převratů, korupce, přestřelek, robotizovaných lidí a nájemných žoldáků. Kdyby vše zůstalo jen u touhy jednoho chudého kluka dostat se na ostrov bohatých, byla bych spokojenější, přestože by děj vycházel z (místními tolik odsuzované) socialistické premisy. Byla to totiž právě konfrontace s ní a divákovo zhodnocení toho, zda je hlavní hrdina skutečně tak kladnou postavou, jakou v něm vidí Neill Bomkamp, co mě na Elysiu původně zaujalo. (02.10.2013)

Neill Blomkamp je určitě jedna z nejvýraznějších postav světového filmu. Především pak určitě bude modlou pro sci-fi maniaky, protože, to co tenkrát předvedl s mimozemšťany uprostřed Joburgu, to mě na několik způsobů sejmulo a ještě jsem se z toho pořádně neoklepal ani dnes. Neill prostě do světa filmu vtrhl s hodně slušnou vytrvalostí. O to víc mi udělalo radost, když jsem zjistil, že chystá další sci-fi. Tentokrát už ale s hollywoodskými herci, což slibovalo větší rozpočet a pokud možno, tak epičtější příběh. Na závěr jsem už doufal, že z toho hollywoodští zvířata, pošuci a papaláši neudělají nějakou politickou agitku s tím, co si Neill může dovolit a co si v rámci dobrého amerického blockbusteru dovolit nemůže. Nakonec jsem byl příjemně překvapen. Nebylo to úplně nejhorší, také to ale nebylo úplně dokonalý, jako District 9. Možná právě proto, že to bylo dost podobné. A největší problém jsem měl především s kamerou. U District 9 jsem to bral. Byla to nízkonákladovka, přišla s jedinečným nápadem a celé to mělo takový osobitý náběh polodokumentu, minimálně tedy první půlka. Jenže tenhle film je film, a když je to takový film s takovými nápady, očekávám, že veškeré ty vesmírné lodě, příšery a moderní stroje uvidím čistě. A ne, že se na to všechno budu koukat tak, jako kdybych seděl v kočáře, taženém koni skrz nějakou hrbolatou stezkou někde mezi horami. Byl to problém, byl. Kamaraman Trent Opaloch ale s Neillem spolupracuje a spolupracovat bude, takže nepředpokládám, že se to u jeho filmů v dohledné budoucnosti změní. Alespoň, že se tady opět objevil, až démonický, Sharlto Copley. (18.12.2013)

Kdo se těšil na další District 9, bude si po závěrečných titulcích otírat pláčem rozmazané oční stíny a přepudrovávat nos. Nejl se v Holyvůdu nakazil akutním patosem a je z toho, byť skvěle natočené, tuctové a neoriginální předvolební video ČSSD, vyteplené jako přízvuk Šarlta Koplyho, ve kterém se Matt Mnemonic bez jakékoliv invence snaží setřít povýšenecký škleb zkorumpované ministryně Miss Fretčí xicht a ve spravedlivém boji o bezplatnou zdravotní péči zachraňuje holčičky s leukémií. Závěru chybělo už jen to, aby si uzdravená předškolačka skákla s maminkou do útulku pro nějakého toho opuštěného labradora se smutnýma očima a obě se vydaly proti zapadajícímu slunci položit kytku k soše Nelsona Mandely. (10.10.2013)

Prometheus letoška. Kvalitně natočené, ale extrémně hloupé. Takový ten případ, kdy kdyby cokoliv začalo dávat smysl, bylo by to v kontextu až podivné. A to pomíjím, že scénář psal očividně nějaký volič Miloše Zemana - celá ta alegorie je naprosto hystericky přetažená a závěr je opravdu k smíchu. Ale jak říkám - natočeno je to hezky (i když podivně nekonzistentně) a je snadné dát se hned do odpouštění. Ale ne přes míru tří hvězd, ty jsou maximum. Zase mi to holt nevyšlo - letošek je celý zakletý. (21.08.2013)