Autorozprávky

Je to takové monotematické Studio Kamarád, které místo JůHeláků moderuje Ondra Vetchý. Takže spojováky de facto o ničem, nijak to výsledné dílo nepovyšují. První pohádka naprosto standardní, obyč kluk princeznu tentokrát klofne na auto, jinak vůbec nic objevného. Druhá “pohádka” podle mě pro děti nevhodná, lakomej pan účetní hledá způsob, jak se zbavit víly, která mu leze do peněz. Autoři třetí pohádky si vypůjčili pohádkovou klasiku, chudý rybář vytáhne zlatou rybu, resp. rybího krále a nechá si od něj vytunit auto. To mě neuráželo, bylo to vynalézavý, ale líbivý moc ne. Čtvrtá pohádka o klukovi, co tak miloval auta, až se jím sám stal. Záležitost pro děti do pěti let věku. A to by mohl být největší problém autopohádek. Komu měly být určeny? Tři příběhy jsou infantilní, jeden snad ani není pro děti. Po delší době se mohli ve filmu realizovat čeští animátoři, to je na tom patrně to nejpozitivnější. Že to ale mohlo být lepší, mnohem lepší, tak na to bych dal krk. (06.01.2020)

Autopohádky, to je jisté podlehnutí americkému filmařskému vzoru a moderním společenským tendencím, kde lze snad obdivovat pouze prvky, nikoli však celek. Jakub Kohák (jeho reklamní tvorba je určující zřejmě kdekoli) s Janem Prušinovským animované verše pospojovali hraným příběhem Příhody Antonína Kužílka. Je to uslintané, přespříliš dětinské a nezábavné, u Kužílka (trpký Ondřej Vetchý) je vlastně s podivem, že mu nějaká kniha vůbec vyšla, a nakladatel Hanke (Igor Bareš) je vzorově americký, jinými slovy: ani rytmus ani styl do pohádkového celku nezapadají, naopak mučivě bodají. Zkušený mistr animovaného filmu Břetislav Pojar s výtvarníkem Pavlem Koutským zpracovali novou interpretaci (podle knižní předlohy) O princezně, která se nesmála. Nadchnou poloreliéfní loutky a karikaturní podoba, zřejmě potěší také hlasy Pavla Lišky a Jitky Ježkové, ale o mnoho horší už je to s novou verzí příběhu, je spíše nezajímavý. Michal Žabka předložil loutkovou satiru Účetní a víla. Potěší nejen podoba, hlasy Ladislava Mrkvičky, Viktora Preisse či Lucie Bílé, ale také příběh (dle knižní předlohy), jeho satirická štiplavost a nadhled. Dále, František Váša s animátorkou Barborou Dlouhou připravili animovanou pozoruhodnost O rybáři Maršíčkovi, jde o novodobou satirickou reinterpretaci klasického kusu a obdivuhodné zpracování papírových loutek i nápadité využití prostředí. A Libor Pixa vše doplnil Vincentem, což je americké jak animací, tak dějem a rytmem příběhu. Autopohádky přinášejí potěšení i trpkost, okamžiky a stopy radosti či uličnictví, avšak nikoli jednotu a soulad. (15.09.2022)

Pěkně provedená sprška animovanejch příběhů docela potěšila, hlavně první dvě, které se mi animací líbily nejvíc. Další, animovaná v interiéru bytu jako v prostředí animovaného světa, už nebylo ono a digitální animace se mi taky moc nelíbila. Vetchý i ostatní herci v hraném mezipříběhu byli většinou skvělí, ale ten příběh o duši auta mě nezaujal... i když ten vztah ke své škodovce měl pěknej... :-) (08.10.2012)

Naštěstí jsem od Autopohádek moc nečekala, a tak jsem se docela dobře pobavila. U pohádek bych sice čekala trochu jasněji odlišené dobro a zlo (zejména k příběhu s adrenalinovou vílou mám v tomto ohledu plno výhrad) a pátrání po duši u auta mi jako zavilé neřidičce taky dvakrát nesedlo, nicméně už jen kvůli účasti tolika skvělých herců a třetí báječně zpracované a zároveň vtipné vyprávěnce o rybáři, jenž rybkám vysekával díru v ledu, aby se ty potvůrky neudusily, musím dát 4*. :-) (27.10.2011)

Spojující příběh s Ondřejem Vetchým stojí za starou bačkoru, ústřední píseň je nezajímavá, první animovaný příběh nekvalitní.. kvalita a originalita příběhů se naštěstí stupňuje a především ten o rybáři je naprosto dokonalý. Je však třeba brát zřetel, že tento film je určen především dětem, tak proč ne. :) (01.05.2011)