Anjel milosrdenstva

Po dlhej dobe som nečakane naďabil na slovenský film, ktorý ma plne zaujal. Prispela k tomu výborná predloha a jej dokonalé stvárnenie, ku ktorému prispeli dobre vybraní herci, vynikajúca kamera, hudba a predovšetkým úžasne vytvorená ponurá atmosféra. Nepoznám tvorbu Miloslava Luthera, ale k jej spoznávaniu bol Anjel milosrdenstva vykročením správnym smerom. Kedysi dávno som videl podobný Viscontiho film Vášeň, ale na ten sa už príliš nepamätám. Verím, že Anjel milosrdenstva sa v mojej pamäti usídlil trvalejšie. (24.04.2011)

Jedno se autorům musí nechat. Dokázali ukázat hrůzy 1. světové války i bez toho, aby diváka zavedli přímo na bojiště. Stačí jen stísněná atmosféra lazaretu a pohled na raněné vojáky. Bohužel tohle platí o první polovině filmu. Pak se už jen mluví, mluví a mluví... Nejhorší na tom je, že ty řeči ani k ničemu nevedou, takže z celkem atmosférického snímku se rázem stává užvaněná a natahovaná konverzační nuda. Když se k tomu ještě přidá naprosto nesmyslný milostný vztah mezi vdovou po rakouském majorovi a válečným zajatcem, je to definitivní konec. Bohužel, tohle je promarněná šance. Ale aspoň jsem si procvičil slovenštinu... (14.11.2010)

Přesně tyhle typy filmů v naší kinematografii postrádám. Máme Signum laudis, Švejka a hotovo. Jakoby první světová válka ani nebyla. Holt jsme válčili za Rakousko a to se dnes nenosí. Ale že to byla taky naše vlast, "kterou ovinuly nějaký mraky", na to už se dnes málokdo pamatuje. A tak je příběh z haličské fronty o to cennější. Luther dokázal prostě vytvořit takovou trochu "ujetou" atmosféru v níž se odehrává příběh "zažehnutí staré svíce" neboli vdovy, která si toho s manželem moc neužila a zamiluje se do zajatce. Kolem poskakují podivné panoptikální figurky (šéf nemocnice, stráže, zachráněný tulák), ti jsou všechno, jen ne normální. Snaha vylíčit dobu vymknutou z kloubů způsobem originálním se vydařila. Mně se příběh líbil.80% (01.09.2013)

Ingrid Timková vo svojej možno najlepšej úlohe ako vojnová vdova. Príbeh pobláznenia alebo lásky sa najskôr pomaly rodí, aby sa v poslednej časti filmu už len potácal do očakávaného baladického konca. Nie všetko sa na konci filmu vydarilo, ale skvelá prvá polovica stojí za to. Úvodné vešanie je také, aké musí vystihnúť charakter jedného človeka, ale celý zvyšok filmu je iný, tak sa toho netreba zľaknúť. –––– Za vojny je väčší kumšt žiť ako umierať, miláčik. –––– Aj my predsa máme trochu právo na šťastie, nie? – Šťastní v mori nešťastných. (28.08.2015)

„Nesúďme, aby sme neboli sami odsúdení...“ Klasicky tíživý film podle Vladimíra Körnera rozehrává různé pocity a zejména způsoby jednání uprostřed náročných situací za války, kdy skoro „každý myslí hlavně na to, aby přežil.“ Byla tu schopnost důstojníka, manžela velet popravám a vykonávat nadřízení i za cenu zbytečných obětí mezi lidskými životy, nápad s pohřbením sebe zaživa a následném vyléznutí pro činnost ve výzvědných slubžách a na druhé straně jedna uvnitř raněná duše křehké, ale statečné ženy, schopné sebeobětování pro pomoc, ctící potřebu zachování čestného svědomí a čestné pověsti... aneb jak praví její kolegyně: „Za vojny je väčší kumšť žiť, ako umierať...“  Líbila se mi i vedlejší postava zřízence Fera, která prostředí armádního ústavu v napjaté době dodávala až jemně bizarní nádech. Výborně napsaný příběh mě okamžitě vtáhl silnou působivou atmosférou, kterou pomáhají dotvářet zasněžené exteriéry kolem lesa a zámku stejně jako hudební doprovod složený ze skladeb klasické hudby. [80%] (25.09.2022)