Bylo jednou zelené údolí

Začíná to jako nechutná moralitka a stejně tak to i končí. Ovšem největší neřestí tohoto snímku je naprostá sterilita, strnulost a umělost všech postav, prostředí a vůbec všeho. Ani na chvíli se filmu nedaří vytvořit náznak nějaké atmosféry natož, že by vyvolával nějaké emoce. Což je tristní, když na tom celý film stojí. Prostě a jednoduše nevtáhne, nezaujme a rychle znudí. Nemluvně o tom neustálém, a po chvíli zcela nesnesitelném, hornickém popěvování. (23.12.2007)

Velmi jímavá hollywoodská klasika z tvůrčí dílny velikána americké režie Johna Forda. Typický obraz malebného koutu welšské přírody s potomky nepůvodních evropských přistěhovalců, kteří pozvolna svou (protestantsky) obětavou dřinou a životní vitalitou přeměňují ráz krajiny i tamního světa (a vytlačili původní předindoevropské obyvatelstvo). John Ford pracuje se silnou sociální kritikou spojenou s drsným životem horníků, proti tomuto sociálně negativnímu vlivu staví soudržnost rodiny (rodina je v jeho chápání mnohem širší pojem než dnes) a harmonii jejího vnitřního světa. Dalším pomocníkem ve snaze unést břemeno života je pro welšské venkovany pilíř křesťanské víry, která je však vystavována těžkým zkouškám spojeným s pokrytectvím křesťanské obce. Ford do filmu zanáší i typická dobová morální dilemata (zapovězený vztah duchovního a Morganovic dcery Angharad) a dobově hodně používané dějové zkratky (např. hodně naivistickou proměnu malého školáka Huwa v obratného boxera). Důraz na víru a slovo Bible, který je z amerického hlediska typický jak pro první pionýry, tak i pozdější přistěhovalce a jejich potomky (většinou šlo o protestantské uprchlíky z Evropy, dodnes jsou Spojené státy silně věřící zemí, kde převahu mají právě protestantské církve), stejně jako důraz na rodinné hodnoty a pospolitost obce (která je tu vystavena těžké zkoušce a celí ji paradoxně hlavně důlní neštěstí) či na tvrdou fyzickou práci (malý Huw si dobrovolně vybírá raději dřinu v dole než další studium...) koreluje s dobově reflektovanými hodnotami obecně. To všechno, spolu s opravdu silným příběhem, dělají z Fordova černobílého snímku opravdu dobrý, byť značně sentimentální film... (To, že je dnes polozapomenut, ovšem jasně ukazuje na tendenčnost při udělování Oscarů, při němž tenhle film porazil nadčasového Občana Kanea) (23.12.2007)

Scénář: Philip Dunne .. Sentimentální vzpomínání na krásy rodného údolí devastovaného hornickým průmyslem. Vyprávění je zkraje podáno jakoby dokumentárně, čemuž napomáhá i hlas vypravěče a minimum dialogů zobrazovaných postav. Po tomto úvodu dojde k zlomovému bodu (snížení mezd) a rozjíždí se pravé dobové, silně sociální drama a zde se film teprve takříkajíc rozjede. Příliš jsem však nejásal nad náboženským podtextem a ty studené, předpisové staroanglické vztahy (rodinné či sousedské) opět budí spíše úsměv na tváři. Herecké výkony jsou však výborné, řada situací zahřeje a film tak alespoň nepůsobí chladně jako jeho souputník Občan Kane z fiktivního souboje "velikánů roku 1941." (23.12.2007)

Mám problém nejen s tímto filmem, ale i s celou filmografií Johna Forda. Tento autor dokáže na jedné straně natočit vynikající filmy (Přepadení, Hrozny hněvu, Stopaři) a na druhou straně snímky velmi průměrné (Bubny víří, Bylo jednou zelené údolí, Kavaléristé). V tomto filmu jako by tuto nejednoznačnost skloubil dohromady na jednou poli, kdy se silné scény střídají naprosto příšerné, které připomínají výjevy z Rudé záře nad Kladnem nebo Výstrahy. To vše zakrývá Fordovy vyprávěčské schopnosti, sentimentalitu a poselství celého filmu. (11.03.2008)

Tento film bývá často skloňován právě v souvislosti s nudírnou Občanem Kanem. Nejzásadnějším rozdílem mezi oběma filmy je ten, že How Green Was My Valley je takovou filmovou "pohádkou", která má srdce a srdce tehdy měla zřejmě i hodnotící porota. Podle dnešních měřítek a kritérií by v 10/10 případů zvítězila chladná reklama na nudu Občan Kane. Atmosféru doby na přelomu 19. a 20. století tu z komentátorů (všeználků) nezažil vůbec nikdo, a tak si jejich omezené mozky při poslechu hornického zpěvu okamžitě vybavují jinou nechvalně známou černou kaňku v naších dějinách a na základě toho snímek odsuzují. Jaksi úplně přehlíží, že od snížení mezd nastává ve snímku významný zlom, od kterého údolí přestalo být již tolik zelené a Ford předvádí velice ostrou sociální kritiku. Je to snímek ze zlomové doby, kde dochází ke generačnímu střetu. Ve filmu mluví převážně vypravěč, což mi většinou skvěle sedne. DIalogů je podstatně méně, než bývá zvykem, ale jsou opravdu uchu lahodící. Skvěle se dá říct, že ve filmu nezazní nic, co by bylo tak nějak navíc. Nějaké výplňkové věty o hovně, to tady nenajdete. Mluví se vždy s maximální stručností k dané věci, což se mi nesmírně líbilo. Nejsem fanouškem small talků o hovně a mletí pantem pouze proto, že je někdo nervózní z ticha. Já byl z této zidealizované exkurze mezi welšské horníky opravdu nadšený. Vymazlené, troufám si říct, nadčasové dílo. Obrovská výprava, naprosto dokonale zahrané na všech frontách. Zejména cena pro nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli nemohla skončit v lepších rukou. Doporučuji občas přimhouřit uši nad menší dávkou patosu a sentimentu a zkusit otevřít srdce tomuto filmu plnému lidskosti. Člověk během sledování dostával chuť popadnout krumpáč do ruky a stát se alespoň na okamžik součástí zeleného údolí. (04.11.2019)