Bylo jednou zelené údolí

Mám problém nejen s tímto filmem, ale i s celou filmografií Johna Forda. Tento autor dokáže na jedné straně natočit vynikající filmy (Přepadení, Hrozny hněvu, Stopaři) a na druhou straně snímky velmi průměrné (Bubny víří, Bylo jednou zelené údolí, Kavaléristé). V tomto filmu jako by tuto nejednoznačnost skloubil dohromady na jednou poli, kdy se silné scény střídají naprosto příšerné, které připomínají výjevy z Rudé záře nad Kladnem nebo Výstrahy. To vše zakrývá Fordovy vyprávěčské schopnosti, sentimentalitu a poselství celého filmu. (11.03.2008)

On je to asi i dobrý film, který rozhodně má co říct, ale na druhou stranu, nemůžu si pomoct, šlo by to natočit ještě o něco dramatičtěji, ještě o něco krutěji, než jak to vyznívá, a myslím, že by to bylo jen ku prospěchu filmu. Ale i v tomhle podání se to rozhodně dá, jen to více řekne milovníkům starších filmů, pro ostatní bude pouze starým filmem. (09.09.2014)

Místy zřetelně naivní, idealistické (včetně sociálního podtónu) a směrem ke konci to už má určitou míru patosu, ale to vše tak nějak patří ke způsobu vyprávění, tedy vzpomínání na dětství. Navíc, tyto menší zápory diváka příliš neruší, protože jinak je Bylo jednou zelené údolí často úsměvné, příběhově dost poutavé, emočně hodně silné s řadou velmi sympatických postav (a pak také několika méně snesitelnými, avšak to patří ke společensko-kritické rovině filmu). Na plný počet to sice nevidím, ale na silné 4* zcela určitě. (04.05.2015)

Pochyby nad tím, proč si John Ford, americký režisér v dobrém i zlém, vybral příběh velšských horníků, se rozplynuly jako pára nad hrncem již po pár minutách. Nehledě na prostředí, tohle JE americký příběh. Rodinná sága s přemírou dojemných, v nemálo případech až patetických momentů, je nejsilnější při upřednostňování sociální linie nad tou rodinnou. Práce v dolech dává zabrat i těm nejzdatnějším ze zdatných, jejichž písně přesto zas a znovu, den za dnem, zní tím kdysi zeleným údolím. A když přijdou problémy, začíná to být smutné a ještě smutnější to bude, až někdo zemře. Tohle John Ford umí. 80% Zajímavé komentáře: Renton, Radek99 (18.03.2009)

(1001) -"'Tis a coward I am, but I will hold your coat." Takových bratrů, až z toho jednomu jde hlava kolem. Filmu myslím postupem času zůstane jenom pověst toho díla, které ve své době dostalo víc lásky než Občan Kane, ale s přibývajícími léty už nedostalo žádnou další, zatímco k Orsonovi se jí valí víc a víc. Kdyby se mi chtělo, pustím si oba filmy po sobě a vrhnu se na poukazování na to, jak Ford je minulost a Orson budoucnost, ale nemyslím si, že je to nutné. Pro někoho, kdo o filmové formě nemá přílišný rozhled, by každopádně mohlo být velmi zajímavé například porovnat, jak oba filmy pracují s vypravěčem a retrospektivním vyprávěním, mimo dalších věcí. Ford všechno používá za účelem uctívat sentiment, což si v mém srdci žádnou pozici nevybuduje. (Moje vědomí pracuje na principu sentiment=špatné, pathos=dobré, jen tak pro pořádek.) Když opustím mudrování o formě a obrátím se k obsahu, tak postava reverenda Gruffydda mne dojala. A vztahuje se to i ke dnešku, protože v současné době sotva někde v mainstreamu člověk narazí na mužský vzor cti a pravdy pro malé chlapce. -"By prayer, Huw. And by prayer, I don't mean shouting, mumbling, and wallowing like a hog in religious sentiment. Prayer is only another name for good, clean, direct thinking." (13.06.2015)