Kamera:
Vladimir BaštaHudba:
Jurij KrasavinHrajú:
Alexej Kopašov, Pavel Děrevjanko, Andrej Merzlikin, Alexandr Koršunov, Anatolij Kot, Alexej Dmitrijev, Jana Jesipovič, Jevgenij Cyganov, Anna Cukanova (viac)Obsahy(1)
22. červen 1941. Západní hranice Sovětského svazu. 3:15 hodin ráno. Začíná jedna z největších operací druhé světové války, operace Barbarossa - německý útok na Stalinovo impérium. A právě v těchto dnech se odehrává příběh obyvatelů města Brest, které se stane cílem prvních útoků wehrmachtu. Sověti se ale drží v místní pevnosti. Jak dlouho vydrží? Brest se tak stane místem hrdinného odporu. (Thomassi)
(viac)Recenzie (191)
Obrana pevnosti Brest se stala jednou z prvních významných bojových střetnutí Velké vlastenecké války...... Dojmy: VÝBORNÉ! (Sovětský) Ruský válečný film o bránících se a bojujících lidech v pevnosti a malém Saňjovi, který splnil rozkaz a všechno nám odvyprávěl, dokonale mísí historická fakta spolu se zajímavými obrázky. Organizovaní obrany s (téměř) holýma rukama (nevěřil bych, že to řeknu) - SOVĚTSKÝ ČLOVĚK JE NEOBYČEJNÝ! Syrové záběry z bojiště při kterých často dochází ke zrychlení tepu a situace, kdy se z kluků stávají chlapi. Pěkně od začátku, až DO KONCE! V plné kráse a síle! Až po zoufalství pološílených vojáků či obyčejných lidí. Ve válečných filmech jde o realitu. Tohle je hodně reálné. Zapomeňte na Leningrad. Vlastně se divím, že jsem nedal 5*. Možná proto, že neumím ,,kozáčka“. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Už mi to udatné ,,HURÁÁÁÁÁ“ chybělo! 2.) Připravuji obranu a nemám moc (střelných) zbraní. 3.) Zjistím, proč je Akimov udatné příjmení. 4.) Veni, vidi, vici – jen jsem to zatím nikomu neřekl. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE **** NAPĚTÍ ** ()
Viděl jsem někoik dobrých ruských válečných filmů (včetně nedostižného "Jeřábi táhnou"), většinou to byly filmy z padesátých let, trochu z odstupu, ale ne tak velkého. Teď už lze točit jen podle moderních, ale osvědčených schémat (kdyby alespoň "bojové scény byly kratší): hrdinství mužů, utrpení žen, syn pluku, vlastenecké projevy (vzpomínám ze školy na Zoju Kosmoděmjanskou "je nás dvěstě milionů, všechny nás nepověsíte" - "za rodinu, za Stalina" zde ovšem diskretně chybělo), pozdní uznání, které se nenaplnilo medailí "Hrdina Sovětského svazu", ale teprve tímto bojovně předimenzovaným filmem. ()
Jak hodnotit válečný film, těch možností je mnoho; třeba z hlediska vojenské techniky, tak to u mě vcelku nepřichází v úvahu, je to velký, růžový, jezdí to po lese a louce, je to tank, já jsem spokojená, v tomhle věřím všem kritikům, kteří poznají který podvozek, nástavec a bedna od banánů byla použita a zda je výsledek věrohodný (tady prý je). U letadel tedy ano, ta vypadala tak, jako v ruských válečných agitkách, ruská byla hezky přátelsky baculatá a německá byla podle ksichtu zlá. Další možnost jsou věrohodné osobní příběhy, ať už opravdové (tady velmi často), nebo smyšlené (podle principu, tohle se někdy stalo nebo se stát mohlo), v tomhle ohledu si divák nemá na co stěžovat. Těch epizod, ať ukázaných nebo aspoň odvyprávěných, je tu hodně. Fomin, vyznamenaný s velkou slávou šestnáct let po smrti, což si jistě jeho rodina, patnáct let po smrti (ano, postřílet zajatce, zejména jsou-li to ženy a děti ... co k tomu říct, jak se říká u nás v pohraničí, mrtfa Němec, topra Němec) užila náramně, stejně jako si to vychutnali všichni ostatní po smrti vyznamenaní. Pokud v tomhle filmu někdo vidí patos, koukám koukám, div si oči nevykoukám, ale fakt ne. V čem? Mrtvá milenecká dvojice? Patos by byl, kdyby se vzali (dobře, přiznávám, přesně v to jsem doufala, taková naděje v lepší příští). Je patos projev milosrdenství vůči umírajícímu koni, nebo v tom, že otec brečí, když se najde jeho dítě, které považoval za mrtvé? V tom, že člověk před smrtí vytáhne fotku rodiny? V tom, že děd, který nějakým nedopatřením přežil, vypráví veselé příběhy o tom, jak kolem něj umřeli postupně všichni, koho znal, svému vnukovi? Jsem zvědavá, zda se ukáže, že Alexej Kopašov je stejnou hvězdou, jako Nikolaj Burjlajev, který kdysi jako dětský voják zazářil v Ivanově dětství. ()
Tak něco takového jsem od ruských soudruhů nečekal. Poslední dobou se totiž snaží navázat na úspěšné válečné filmy z dob ještě Sovětského svazu a tak natáčí všelijaké pokusy. A ve většině (zdůrazňuji, ne všechny) případů je to průser. Ale snímkem Brestská pevnost dokázali, že v tomto případě jim to vyšlo nadmíru dobře. Začíná invaze do SSSR a v Brestu na hranicích s Německem se ruští vojáci brání v místní pevnosti. Jsou už dávno v týlu, ale nepřestávají bojovat a doufají, že příjde pomoc. Ta ale nepříjde, protože Němci už jsou desítky kilometrů za nimi. Po technické stránce úžasné, skvěle natočené bojové scény, výbuchy a skvělá kamera. Jako z amerických velkofilmů. A dokonce jsem se za ty dvě hodiny vůbec nenudil, což je u takovýchto ruských filmů na denním pořádku. I když ke konci tempo trošku upadlo, jako celek je to veliké překvapení a jeden z nejlepších novodobých ruských válečných filmů. ()
Když jsem žádal o nahození tohoto snímku do databáze, těšil jsem se jak k němu napíšu i obsah, ale kolega Thomassi - s jehož hodnocením současných ruských válečných filmů nelze než souhlasit - byl rychlejší :-)). Tak alespoň takhle: "Brestská pevnost" oprávněně staví pomník vojákům, ke kterým se v případě že přežili válku zachovala macešsky i jejich vlastní společnost a uznání se dočkali až několik let po Stalinově smrti. Snímek se sice v detailech rozchází s historickou skutečností (například statečné přihlášení se komisaře Fomina ke své židovské a komunistické identitě je fikce, ve skutečnosti ho udal jeden z jeho spolubojovníků), ale v podstatných bodech se drží faktů a jako pocta heroickému boji posádky pevnosti v beznadějném postavení funguje dokonale. Bez zbytečného patosu se tvůrcům podařilo nejen technicky kvalitně zpracovat bojové akce, ale ukázat i tragický osud sovětských civilistů. Pro milovníka vojenské historie jsou zajímavé takové detaily, jako rozdíl mezi uniformami pravidelné armády, pohraniční stráže a vojsk NKVD, nebo v jiných snímcích málo vídaný starší sovětský samopal Děgťarev, jímž je (na rozdíl od chronicky známého Špagina) vyzbrojen poručík Križevatov. Není bez zajímavosti, že padlí v bojích o Brest představují 5,42% všech ztrát na životech, které německé strana utrpěla za první týden války na celé východní frontě. Jak silný dojem na německé vojáky udělala morálka a obětavost obránců Brestu dokazují i slova generálplukovníka Heinze Guderiana na jejich adresu: "To člověk může jenom obdivovat". ()
Galéria (30)
Fotka © Belarusfilm
Zaujímavosti (23)
- Úkolem dobýt pevnost byl pověřen generálmajor Schlieper, který velel 45. pěší divizi. [Zdroj: Paul Carell: Operace Barbarossa] (Necrotongue)
- Pevnost se nachází poblíž města Brest v západním Bělorusku u hranic s Polskem na souřadnicích 52.0835N 23.6540E. Stavba pevnosti započala 1. června 1836 a v roce 1842 se pevnost stala bojeschopnou. Celková plocha pevnosti je 4 km², délka obranných valů je 6,2 km. (Adrai)
- Velitel východní pevnosti major Ivan Zubachov byl odvlečen do koncentračního tábora, kde později zemřel, politický komisař Jefim Fomin byl z "titulu" politruka a Žida zastřelen. (Lucas87)
Reklama