Finisterrae

Mám s tímhle filmem pár problémů.. Za prvé těžko posoudit žánr. Nejblíže to má asi k podobenství, ale podobenství nabízí PODOBNOST s nějakou reálnou situací, což tady chybí (jako fakt v tom nevidím podobenství o životě a smrti, ani o reinkarnaci, ani o lidské samotě - a už sám fakt, kolik možností si člověk dokáže vymyslet, svědčí o tom, že film nemá ujasněnou koncepci a NEVÍ, co chce říct ani co říká). Navíc surrealistické podobenství, to je řekl bych úplný protimluv, něco jako poctivá děvka. Za druhé: poetické to rovněž není - a to minimálně od scény zastřelení německé hipísačky. A podobných násilných a nepoetických momentů je tam posléze víc. Ano, jsou zde velmi dobré záběry přírody a dobrá práce se zvířaty, ale jenom tohle poetický film nedělá. Za třetí mi vadí stopáž: celá ta historka se dala odvyprávět za dvacet minut. Schválně - protože jsem se během sledování často příliš nudil a záběry mi přišly zbytečně zdlouhavé a pomalé - jsem si pak film pustil 4x rychlostí. Zkuste si to taky. Dokoukáte jej za 20 minut a nepřijde vám, že jste o něco zásadního přišli nebo na vás výsledný tvar nepůsobí. (Mimochodem, právě proto by mne zajímalo, a nemyslím to nijak útočně, zda by se film těm, kteří jej zde vysoko hodnotí, líbil i napodruhé a zkoukli jej s radostí celý znovu.) A konečně bych neměl problém přijmout sice pitomou, ale tvůrci nejspíše rozverně myšlenou stylizaci s prostěradly, kdybych si při tom nevybavil, jak jsme se takhle strašili jako děti. Pokud pan režisér zamýšlel hlubší výpověď, touhle dětinskostí film hodně sráží. A protože těch vtípků typu, jaké jsme si na základní škole říkali na pánských záchodcích, je ve filmu víc, napadá mne, jestli to vůbec mělo být nějaké podobenství, a jestli to není spíš jen takové puberťácké hračičkovství. Možná proto mi to asi připomínalo ze všeho nejvíc animovanou část filmu Kuky se vrací. Zkrátka - film mne nebavil ani jako vtip (ten má být krátký, aby pointa vyzněla, tady navíc pointa chybí), ani mi nic nedal, ani nemá nějaký přesah, takže hvězda za kameru, zvířátka a přírodu. (27.11.2019)

Už když jsem zjistil, že s tímhle filmem je spojeno slovo "podobenství", tak nějak jsem věděl, že tohle nebude něco, co mě dostane. A bohužel to tak je. Jsou zde scény, které jsou na první pohled zajímavé, ale podobné filmy mi prostě jako celek mnoho nedávají. Tvůrce mě tady nezaujal tolik, abych chtěl zjišťovat, co tím chtěl říct. (09.12.2016)

Fantasy? Rozhodně ne. Podobenství o hledání, cesta, překážky a směřování stále dál, k cíli, proti větru. Mnohé obrazy jsou krásné, s precizní kompozicí, a často mluví jen samy o sobě. Koně, jeleni, laně...skokan. Divoká příroda, chladné vody, mlha, bizarní stromy obrostlé mechy, skály a těžké mraky na obzoru. Často je třeba se dobře dívat - zdánlivě klidné zrcadlo vodní hladiny skrývá skupinu jezdců na koních velikosti mravenců.... Medidativní snímek o životě a smrti. Nádherná kamera, výborně zvolená hudba (asi nejvíce se mi líbil naléhavý hlas božské Nico) a temná krajina. Pomalé a snové. (22.08.2015)

A to som si myslel že kinematografia ma už nikdy neprekvapí. :) Umshini wam meets Electroma meets ghosts :) Atmosferická hypnóza, surrealistická uspávanka, poetická rozprávka z iného, nadzmyslového sveta. Pochopenie (haha) je zbytočné, stačí vkĺznuť do magickej dimenzie s dvoma stratenými dušami a nechať sa unášať. Čakal som depresívne vyjadrenie ľudskej samoty a dostal optimistické a neotrelé dobrodružstvo. Podarený experimentík s neprepálenou stopážou. (20.11.2013)

Rozšíření obzorů, které rozhodně neproběhlo bezbolestně. Postavit scénu, kde je možné v podstatě cokoliv a pak na ni odehrát tvrdý minimalismus, to chce hodně svobody, odvahy, jasnou vizi – nebo nedostatek fantazie k zahuštění. A u mne výsledný pocit dojel právě na to, na co Caballero asi dost sázel. Protože když jsou podněty a čas k jejich zpracování v takovém nepoměru, končí to u spousty neplánovaných a rozptylujících asociací, které celku moc nepomohly. Počínaje problémem, kterak se duch, který se u potoka zasviní jak jetel, uvádí zpět do sněhobílé čistoty, a otázkou, co by na to řekli pánové z Ku-klux-klanu zdaleka nekonče. Bavil jsem se a trpěl asi tak ve stejném poměru a to jsem si ještě notný kus zábavy vygeneroval sám. (11.07.2015)