Eštebák

Smutně „přemotivovaný“ pokus vykreslit normalizaci ve více barvách než jenom v černé a bílé. Vinou přemíry nevyužitých motivů (uprchlík z úvodu, kompromitující fotografie) a postav (Goldflam, Stuhr) je Konfident nanejvýš slibným náběhem na seriál, nikoli dramaticky kompaktním filmem. Hodně se pracuje s náhodami, postavy jednají zkratkovitě a často není zřejmé, jestli jsou vážně tak neprozíravé, nebo jde jenom o důsledek nedůsledné distribuce informací. Zaplevelenost v zásadě thrillerového příběhu, který opatrně uždibuje z Ucha i Životů těch druhých, prvky snové poetiky, slovenského senzualismu a českého humoru typu „smějící se bestie“, odpovídá nejednoznačnosti lidských charakterů, což ale neomlouvá, že je toho na jeden film zkrátka moc. Kdyby se prolínal pouze pohraniční eastern s normalizační komedií (a s tím i veřejné se soukromým), mohlo by jít o pozoruhodné probádání zatím opomíjených „hraničních“ prostorů československé kinematografie. Jenže namísto rozličných sfér jsou, místy velmi sitkomově, zkoumány lidské povahy, do nichž náležitě okleštěné normalizační symptomy pochopitelně vměstnáte snáz (a s menší pravděpodobností tím naštvete toho, kdo v normalizaci zažil). Snaha relativizovat veškerá rozhodnutí a na každé postavě odhalit i něco obyčejně lidského (ať v dobrém či zlém) navíc ke konci působí poněkud mechanicky a nejasné je v důsledku také nesené sdělení – jsou blbci ti, kteří zůstali, nebo ti, kteří zkusili uniknout? Nebo jsme blbci všichni, čili – proč bychom se tím nepobavili? Přes všechny námitky ale vítám i takto nedůslednou snahu čelit ostalgickému moru a ukázat, že normalizace nebyla jenom o Michalu Davidovi a sbírání céček. 70% (22.06.2012)

Konfident je snad první opravdu poctivě odvedený film ze Slovenska po revoluci, který se zaměřuje na historii jejich země, co jsem já zatím viděl. Vůbec mi nevadí, že se v něm objeví celá řada českých herců, spíš jsem za to ještě rád. Je vidět, že pan Nvota tenhle příběh pojmul globálně a nezaměřil se jenom na Slovensko. Mádl, Vetchý a Budař totiž jedou naprosto parádní hereckou ligu. Do toho se perfektně doplňují slovenské herečky, které krásou tohoto filimu vysloveně vládnou. Některé záběry také nemají chybu. Hlavně přelety stíhaček, které se mi moc líbili. Přes tíživost příběhu se mi na něj ale dost těžce koukalo. Nedokážu si takové typy lidí, jako zde odehráli Budař nebo Vetchý, představit. Závěr, ačkoliv byl v duchu radosti, mi pak přišel dost smutný. Kór, když si uvědomím, že takových příběhů bylo víc. (07.03.2014)

Mne sa pre zobrazenie ducha doby, inšpiráciu skutočnosťou a celkovo veľmi dobré obsadenie film páčil. Hoci samozrejme niektoré pohnútky sú absolútne nepochopiteľné. Napríklad vôbec nevidno, že by Mádl sa o ženu nezaujímal a ona skočí na poľský kolík práve z tohto dôvodu? Je trocha vtipné, že niekomu vadí slovenčina vo filme v slovenskej produkcii od slovenského režiséra. Mne vadili len natrhnuté ksichty Geišbergovcov. (27.08.2023)

Celospolečensky tak důležité a citlivé téma a přitom tak prvoplánově sepsaný scénář a tak neumělá forma, že o nějaké reflexi bolavé komunistické minulosti tohoto (českého i slovenského) národa nemůže být ani řeči. Ono to spíš vypadá naopak, totiž že režisér Juraj Nvota natočil průhlednou propagandistickou antikomunistickou agitku, tak hloupě je naspaný scénář Konfidenta. Scenárista Lubomír Slivka chtěl patrně ukázat, že ani normalizace nebyla obdobím černobílým, scénář však sesmolil tak toporně, že mu z něj povstal obraz doby propagandisticky zabarvený, další z upocených příběhů o tom, jak mladý uvědomělý člověk vstoupil do systému s ideálem napravit ho zevnitř, když se mu to nepovedlo, tak celý systém ve stylu agenta Bonda přelstil, navíc Slivka zkombinoval osudy malého omezeného okruhu postav do neuvěřitelného propletence, takže dějiny slovenské StB se odehrávají na jednom patře jednoho paneláku. Uf. Žánrově jde pak o další připitomělou tragikomedii (nebo spíš pokus o ní), Konfident si ale spíše říkal o něco ve stylu Špačkových Pout, takhle je to neuvěřitelná selanka. Nepomohou ani osvědčení čeští herci (Vetchý, Budař), v podstatě nemají co hrát, Jiří Mádl v titulní roli pak neobstál vůbec, tohle byl herecký part do nějakého úplně jiného filmu... (04.02.2013)

Tvůrci skutečně byli v některých pasážích až přemotivovaní, vesměs je ale tohle „vyrovnávání si účtů po sto padesáté“ docela solidním tuzemským kouskem. Jenže.. Škoda plochosti několika postav, škoda místy naivní snahy vzbudit tísnivou atmosféru zobrazované doby, škoda ne úplně pevných švů příběhu, ve kterém postavy jednají mnohdy zkratkovitě. Ta hlavní je navíc zahraná ne úplně dobře. Nečekal bych to, ale Mádl v titulní roli neobstál. Ale nemůžu říct, že by se mi na to blbě koukalo. (25.06.2016)