Eštebák

Fízlovská a práskačská doba normalizace byla hnusná, to je snad jasný (sám jsem si svý užil), ale pokud se máme vyrovnávat s minulostí takovýmhle způsobem, to raději nic. Nepřirozené dialogy šustí papírem, jakoby je snad psal nějaký naivní mladý konzervativec, který si lepí na zeď plakáty s Václavem Klausem, či jako bych se díval na dvouhodinovou ´Přemluv bábu´. A Mádl je necharismatická herecká tragédie. Pokud téma ´estébák´, tak raději šahněte po Špačkových ´Poutech´, pokud téma ´odposlechy´, tak si neomylně vyberu působivé Kachyňovo ´Ucho´. (27.07.2012)

„Kto súhlasí s hriechom, žije v hriechu.“ Veľmi dobré. Kvalitný scenár, plno dobrých hereckých výkonov (aj od hercov, ktorí obvykle zvyknú bývať dosť otravní, nudní, nezaujímaví a neoriginálni) a veľa silných momentov, scén a nápadov. Scenár mrazivo vystihuje tú temnú dobu, kedy vám vysoko postavení súdruhovia mohli zničiť život len preto, že sa im chcelo. A vy ste voči nim boli absolútne bezmocní. Len ten koniec je taký nejaký... čo ja viem. Časť filmu sa nakrúcala v Čachticiach. Juraj Nvota (Muzika) je veľmi dobrý režisér, ktorý ak má k dispozícii vydarený scenár, je schopný nakrúcať drámy v podstate na svetovej úrovni. „Keby něco... tak nic.“ (22.08.2017)

Na filmu se mi líbila jedna věc a to parádně vystižená "drž hubu a krok" atmosféra komunistického režimu. Jinak ale to je veskrze průměrný snímek - zejména díky hodně zkratkovitému scénáři a celkové nedotaženosti. Komedie to rozhodně není, člověk se sice občas zasměje nad absurditou situace, ale jinak je to hlavně drama... s parádním Mádlem nutno dodat. (15.07.2013)

Udavačstvím prolezlá normalizace byla hnusnou dobou, kdy člověk nemohl vědět, jestli je nebo není sledovaný či zda jsou jeho nejbližší nebo sousedé spolupracovníky Stb. To je to co se povedlo a povedl se i scénář, který je víc než důvěryhodný a nebalancuje na nějakých krkolomných zápletkách či morálních dilematech. Prostě tady jsem si mohl říct "Takhle nějak to asi bylo.", což je ve filmech obecně poměrně řídký jev. Vlastně jedinou výraznější slabinou byl Jiří Mádl, který se může třeba postavit na hlavu, ale zůstane snowborďákem/rafťákem nejspíš tak do padesáti. A další věcí, kterou bych vytkl, je samotný závěr. Poslední minuta byla naprosto zbytečná. Jo a kde je ta komedie? Koukala na to ten distributor předtim, než svůj text psal? 70% (22.12.2012)

Smutně „přemotivovaný“ pokus vykreslit normalizaci ve více barvách než jenom v černé a bílé. Vinou přemíry nevyužitých motivů (uprchlík z úvodu, kompromitující fotografie) a postav (Goldflam, Stuhr) je Konfident nanejvýš slibným náběhem na seriál, nikoli dramaticky kompaktním filmem. Hodně se pracuje s náhodami, postavy jednají zkratkovitě a často není zřejmé, jestli jsou vážně tak neprozíravé, nebo jde jenom o důsledek nedůsledné distribuce informací. Zaplevelenost v zásadě thrillerového příběhu, který opatrně uždibuje z Ucha i Životů těch druhých, prvky snové poetiky, slovenského senzualismu a českého humoru typu „smějící se bestie“, odpovídá nejednoznačnosti lidských charakterů, což ale neomlouvá, že je toho na jeden film zkrátka moc. Kdyby se prolínal pouze pohraniční eastern s normalizační komedií (a s tím i veřejné se soukromým), mohlo by jít o pozoruhodné probádání zatím opomíjených „hraničních“ prostorů československé kinematografie. Jenže namísto rozličných sfér jsou, místy velmi sitkomově, zkoumány lidské povahy, do nichž náležitě okleštěné normalizační symptomy pochopitelně vměstnáte snáz (a s menší pravděpodobností tím naštvete toho, kdo v normalizaci zažil). Snaha relativizovat veškerá rozhodnutí a na každé postavě odhalit i něco obyčejně lidského (ať v dobrém či zlém) navíc ke konci působí poněkud mechanicky a nejasné je v důsledku také nesené sdělení – jsou blbci ti, kteří zůstali, nebo ti, kteří zkusili uniknout? Nebo jsme blbci všichni, čili – proč bychom se tím nepobavili? Přes všechny námitky ale vítám i takto nedůslednou snahu čelit ostalgickému moru a ukázat, že normalizace nebyla jenom o Michalu Davidovi a sbírání céček. 70% (22.06.2012)