Expendables: Nezničiteľní 2

Bezpohlavní nuda, které by nejvíce slušel žánr komedie/parodie, zvláště za předvedenou akci, která mnohdy vtipem předčí i Charlieho "Rambo" Sheena ze Žhavých výstřelů. Do teď jsem nepochopil, zda to všichni při těch akcích mysleli vážně, nebo si jen dělali prdel ze stylu točení akčních filmů v hnusných 80. letech, ve kterých byli za hvězdy. Film nemá scénář (to se dalo čekat), nemá ani žádný pořádný děj, který by tu prázdnotu vyplňoval a všechny akce stojí za hovno (na rozdíl od prvního dílu). Rád bych vychválil tu úvodní, ale nějak mi v tom zabraňuje ten sniper, co ze statické odstřelovací pušky neomylně kosí lidi na tři kilometry v rychle plujících člunech, případně jeho schopnost vystřílet deset chlapů v rozmezí dvou vteřin v dokonalém kruhu kolem svých "kámošů". Ne, pochopitelně Zecku, tohle je pocta žánru, tady nemůžeš přemýšlet, jenom vypnout mozek a kochat se těmi desetivteřinovými záběry na Chucka Norrise, jak jde se samopalem procházkovou chůzí a ve stylu Komanda střílí všechny idioty tři metry od sebe, co stojí v lajně a čekají až je milostivě sejme. West bohužel doplatil na to, kolik důchodců z akčního žánru má na jedné scéně, takže veškerá akce trpí tím, že místo toho aby nám jí rejža ukázal, permanentně zabírá věkem ošlehané a vyhaslé hvězdy jak si přebíjí, snaží se o vtipné hlášky, přemýšlí co vlastně udělají, případně jen střílí, hlavně, že jsou v záběru. Protistrana pak nemá čas ani prostor na nic jiného, než jen na hromadné pády po desítkách na zem a jiné okázalé demonstrace totální nepřemožitelnosti jejich hollywoodských protivníků. Veškerá zábavnost filmu (a to jediné zajímavé na něm) začíná a končí každou novou tváří, která se na scéně objeví. Problém je v tom, že když si člověk ze seznamu postupně odškrtá všechny na které čekal, zjistí, že film už vlastně ani nemusí dokoukat, protože děj je úplně o hovně a je mu naprosto u prdele jak to všechno dopadne (a ne že by to předem nevěděl). 40% (03.10.2012)

Obecné nadšení chápu, protože vidět všechny ty legendy dohromady má prostě zvláštní feeling. Bohužel když vezmu v potaz, že film má i jiné kvality a atributy než-li herecké obsazení a vzájemnou chemii herců (ta chemie by byla i v případě, že by na sebe dotyční jenom koukali, až tak silný sentiment může být), tak je to selhání na celé čáře. West už asi zapomněl jak vypadá kvalitní akční film. Pominu otřesnou televizní kvalitu obrazu (retro se vším všudy) a lokace natáčení někde mezi Rumunskem a Bulharskem (zdravíme Van Damma a Seagala). Kdyby měli Expendables stejně kvalitní akci, jako 15 let staré Con Air, byl bych nadšen. Bohužel ani z poloviny. Zmatečný střih - neuvěřitelně zprasený. Nikdo neví kdo do koho střílí, několikrát opakované záběry během pár minut (údery, výbuchy) a zoufale nepřehledné osobní souboje, snad kromě toho posledního. Nečekal bych, že ryze akční film bude mít největší slabinu právě onu akci. Stallone je stále bouchač jako blázen a hlášky a vtipy jsou fajn. Ale to si raději pustím od každého borce 3 jeho nejlepší filmy a nemusím koukat na takovýhle miš-maš. (17.09.2012)

Zásadní nedorozumění Stalloneho spočívá v jeho očividném názoru, že kvalitu filmu dělají slavní herci a fikční postavy, které tyto herci ztvárňují. Ve skutečnosti nic není vzdálenější pravdě, protože kvalitu filmu dělá hlavně režisér se scénáristou. Jistě, celý model distribuce a propagace filmů je už od počátku kinematografie postavený na vyzdvihování toho nejméně podstatného, na tom celý ten model stojí a třeba DVD/Blu-ray krabičky nejsou než efektním nástrojem ovlivňování publika, chcete-li systematickou lží. Problém je, že tenhle film tuto lež svým neustálým omíláním nabitého hereckého obsazení posvětil málem na závazný pravidlo. Málo platné, bez kvalitního režiséra se scénáristou je každý film už od začátku odepsaný. Platilo to u akčních filmů z konce minulého století, platí to i dnes a tady. Vrcholem celého tohohle fiaska jménem Expendables je pak dnešní omladina, náctiletí smradi, co v devadesátých letech, neřkuli osmdesátých, ještě pořád bydleli fotrovi v koulích, a přesto tu vedou nějaký (n)ostalgický rozumy o tehdejším segmentu filmové akce. (02.12.2012)

„Patrí do starého železa.“ – „To my všetci.“ Na jednotke sa mi páčilo, že jednak samozrejme pre fanúšika akčných filmov šlo o zhmotnený sen, na ktorý čakal niekoľko desaťročí, a jednak to, že šlo o pomerne vážny film (viď. typicky slyovské monológy o tom, že "život je ťažký" a "patríme do starého železa, ale predsa len sa ešte vzchopíme a dáme im do držky"). Dvojka sa bohužiaľ berie vážne iba minimálne a scéna (neuveriteľná scéna s Chuckom Norrisom). O to zvláštnejšie potom pôsobia momenty, v ktorých od nás tvorcovia žiadajú, aby sme súcitli s postavami. Exteriéry a interiéry pôsobia nevábnym, lacným dojmom. Viacerí členovia tímu sú nezaujímaví a nudní a mne osobne chýbal Mickey Rourke ako "duša tímu". Inak som ale bol spokojný. Ťažkotonážna šupa s dlhými a mohutnými akčnými sekvenciami a s veľkolepým finále, v ktorom sa stretnú takí akční borci, ako Stallone, Schwarzenegger, Willis, Van Damme, Scott Adkins a samozrejme Chuck Norris. (15.11.2016)

Neuvěřitelně dlouhé čekání utnula až konečně návštěva kina. Jinak to nešlo. Postradatelní s pořadovým číslem dvě jsou totiž filmem, který se ve světě akčních filmů objeví jednou za život? No, vlastně teď už podruhý, ale teď pro změnu se seznamem herců, jejichž setkání je pro fanouška starých dobrých akčních filmů něco tak krásnýho, že jednotlivými slovy se to popsat nedá. Dlouho jsem se netěšil na film tak, jako na tenhle a dlouho jsem si ho neužil tak, jako tenhle. Moje mládí ovlivnily večerní soboty na Nově, kdy se tam každý týden objevil nějaký ten akční film. Díky Nově jsem si udělal neuvěřitelně blízký vztah k Arnoldovi Schwarzeneggrovi, Jean-Claude Van Dammovi, Bruce Willisovi a Chuck Norrisovi (i ten! :-D), později ke Stallonovi, Lundgrenovi, Stathamovi a Jet Li. Jejich setkání v jednom filmu byl pro mě obrovský zážitek. K tomu každá z postav byla ve filmu neuvěřitelně sympatická. Hlášek naprosto požehnaně. Chuck Norris a Arnold Schwarzenegger potěšili, že si ze sebe dokázali udělat legraci. Akce po dlouhé době opravdu akční a skvělá, příběh příjemně jednoduchý a do akčnícho filmu perfektně padnoucí. Co víc si přát? Co víc by fanoušek akčních filmů z mládí vůbec mohl chtít? Snad jenom míň debilů, kteří tady na databázi nechápou, že akční film je především o pocitech k jednotlivým hercům a ne o tom, zdali bude mít nějaký příběh, nějaký nápad, nějakou myšlenku. Upřímně mě u akčního filmu příběh vždycky zajímal nejméně, respektive mi byl u prdele. Pokaždé jsem se těšil na Arnolda, Jean-Clauda, nebo Bruce, kteří sypali jednu brutální hlášku za druhou...a vše ostatní byl jenom bonus. Ale to zřejmě jako Cervenak nikdy nedokáže pochopit. Stačí když si přečtu jeho komentář. Hledat v takovém filmu něco duchaplného může opravdu jenom člověk, který nikdy v životě neporozumí takovému filmu a hercům, kteří v něm hrají. Prej akční výplach, že potřebuje příběh? :-D Tos mě vážně rozesmál. Pro mě to byl obrovský zážitek a jsem rád, že jsem mohl být jeho součástí. Splnil se mi totiž jeden ze snů mého mládí a to se prostě počítá. Mimochodem Jean Claude Van Damme konečně těm panáčkům nejenom tady, ale v celém světě, konečně dokázal, že je skvělý herec. Jeho postava na straně nepřátel byla naprosto boží a závěrečná scéna prakticky už teď legendární (19.09.2012)