Expendables: Nezničiteľní 2

Obecné nadšení chápu, protože vidět všechny ty legendy dohromady má prostě zvláštní feeling. Bohužel když vezmu v potaz, že film má i jiné kvality a atributy než-li herecké obsazení a vzájemnou chemii herců (ta chemie by byla i v případě, že by na sebe dotyční jenom koukali, až tak silný sentiment může být), tak je to selhání na celé čáře. West už asi zapomněl jak vypadá kvalitní akční film. Pominu otřesnou televizní kvalitu obrazu (retro se vším všudy) a lokace natáčení někde mezi Rumunskem a Bulharskem (zdravíme Van Damma a Seagala). Kdyby měli Expendables stejně kvalitní akci, jako 15 let staré Con Air, byl bych nadšen. Bohužel ani z poloviny. Zmatečný střih - neuvěřitelně zprasený. Nikdo neví kdo do koho střílí, několikrát opakované záběry během pár minut (údery, výbuchy) a zoufale nepřehledné osobní souboje, snad kromě toho posledního. Nečekal bych, že ryze akční film bude mít největší slabinu právě onu akci. Stallone je stále bouchač jako blázen a hlášky a vtipy jsou fajn. Ale to si raději pustím od každého borce 3 jeho nejlepší filmy a nemusím koukat na takovýhle miš-maš. (17.09.2012)

Ale tak jo. Jestliže se první Postradatelní vezli na vlně nostalgie, dvojka je taková menší tsunami. Parta snů je tentokrát opravdu celá a likviduje padouchy po desítkách, zatímco si Sly dělá srandu z Bruce, Bruce z Arnieho a Chuck Norris sám ze sebe. V těchhle chvílích jsou Postradatelní 2 tím ukrutně zábavným ohlédnutím za klasikami z osmdesátek, které slibovaly trailery. A mnoho bodů nabírají i co se týče akce, která vyměnila Slyovu moderní dravost za Westovu old-schoolovou přehlednost, aniž by přestala být příjemně rozmanitou přehlídkou střílení, mlácení, kuchání a vyhazování věcí do vzduchu. Hlavně úvod je v tomhle směru parádní. Trochu tedy zamrzí, že po něm film upadne do zhruba půlhodinové hibernace, z níž se probere až s nástupem zrzavé legendy. Ani ta sice není dostatečnou záplatou na tak tak fungující scénář, se kterým se Sly a spol. očividně moc nemazali. I přes slepencový syndrom je ale dvojka solidní komediální výhrou, v níž si svůj prostor v pohodě urvou i Lundgren s Crewsem. A vyloženě naštve maximálně natáhnutým prostředkem, nepříliš výrazným Van Dammem a finální bitkou, která měla být alespoň dvakrát nabušenější. Místa pro zlepšení je tak ještě dost. Než ale přiletí vyváženější trojka, rád vezmu za vděk tímhle připomenutím, že si režisér Con Airu ještě umí vybrat lepší chvilku. 7/10 (03.09.2012)

Špatnej vtip. Nedoufal jsem, že budu z Expendables II nějak zvlášť nadšený, přecijen nejsem úplně cílovkou pro žánr bezduchého staromódního akčního filmu, ale že mě to neuspokojilo ani jako řemeslně pěkně udělaná nenáročná oddechovka, z toho jsem - zvlášť po velmi pozitivních ohlasech - docela překvapený. Hlavní kámen úrazu je v akci. Za prvé je jí málo ... a za druhé není dobrá. Spousta lidí si libuje v tom, že kamera zde není epileptická a střih není klipovitý, jenže k čemu jsou dlouhé (přehledné) záběry, když celek prostě přehledný není. West lemplovsky pracuje s prostorem, není jasné, kdo kam kudy utíká, kdo ho pronásleduje, jakým směrem střílí ... Veškerá akce (s výjimkou úvodní scény, kde to neplatí úplně storpocentně) je v podstatě unavujícím sestřihem toho, jak někdo někam utíká/střílí, ale naprosto tomu chybí nějaká dynamika, která by mě jako diváka vtáhla do děje. No a pak ten scénář ... dá-li se tomu tak říkat ... katastrofa. Jako mně je jasný, že od takto koncipovaného filmu může čekat něco sofistikovaného ledatak blázen, ale tohle je fakt moc! Postavy se zcela nekoncepčně pohybují kdesi v obrovském prostoru bývalého sovětského svazu, legračně na sebe neustále narážejí ... a když jsou hrdinové v hodně velkým srabu, NĚKDO přijde, všechny zachrání ... a zase odejde. A rámují to kecy typu "Tyjo, díky že ses stavil." Jako what the fuck? Vtípků a hlášek je povedených zhruba tak šest, přičemž půlku z nich si uzmul Lundgren. Expendables II jsou produktem s krátkou dobou trvanlivosti (tohle fakt kult nebude), který od fanboyů sbírá pozitivní hodnocení jen díky tomu samému modelu, díky němuž puberťačky vlhnou u Twilightu a potterofilové u posledních Potterfilmů. Totiž že mohou na plátně vidět své oblíbené herce ... jak něco dělají. Bez ohledu na to co, jak, proč a jakým způsobem je to celé zpracováno. Dobrý film to jenom kvůli tomuto ovšem vskutku není, ba naopak. Dvě hvězdy ani nevím za co, asi za profesionální look a sem tam sympatickou míru odlehčení. Jinak paskvil. (07.09.2012)

Zásadní nedorozumění Stalloneho spočívá v jeho očividném názoru, že kvalitu filmu dělají slavní herci a fikční postavy, které tyto herci ztvárňují. Ve skutečnosti nic není vzdálenější pravdě, protože kvalitu filmu dělá hlavně režisér se scénáristou. Jistě, celý model distribuce a propagace filmů je už od počátku kinematografie postavený na vyzdvihování toho nejméně podstatného, na tom celý ten model stojí a třeba DVD/Blu-ray krabičky nejsou než efektním nástrojem ovlivňování publika, chcete-li systematickou lží. Problém je, že tenhle film tuto lež svým neustálým omíláním nabitého hereckého obsazení posvětil málem na závazný pravidlo. Málo platné, bez kvalitního režiséra se scénáristou je každý film už od začátku odepsaný. Platilo to u akčních filmů z konce minulého století, platí to i dnes a tady. Vrcholem celého tohohle fiaska jménem Expendables je pak dnešní omladina, náctiletí smradi, co v devadesátých letech, neřkuli osmdesátých, ještě pořád bydleli fotrovi v koulích, a přesto tu vedou nějaký (n)ostalgický rozumy o tehdejším segmentu filmové akce. (02.12.2012)

Objektivně, se stopáží pod dvě hodiny prostě nemůžete dát všem borcům prostor, který by si bezesporu zasloužili, jinak po všech čistá akční jízda, která funguje přesně tak, jak jsem si přál, protože tohle není podceňování fandovské inteligence, tohle je jediná cesta k tomu, jak rozjet ten akční nátěr, o který jde až na druhém místě, protože na tom prvním se veze vlna hlášek, které tepají do mumifikovaných ikon většiny zúčastněných, čímž vysílám směrem k filmu druhou výtku a tou jsou doslova zprasené titulky, které toho zabily docela dost; moment Chuckova nástupu a rozstřílené sklo, za nímž stojí ‚svatá trojice‘, boží, britská férovka Adkins vs. Statham zklamáním, byť je jasné, že nemohla být tak ikonická, jako ta Stalloneho proti van Dammovi. (12.09.2012)