Úkryt

O něco pomalejší a méně naléhavější než Půlnoční dítě, ale poslední záběr si pátou hvězdu prostě zaslouží. Skvělá hudba, sny, ptáci, kryt, plynové masky a čekání na bouři. Tenhle snímek je ovšem bouří plný... Michael Shannon jakoby vypadl z oka Richardu Kielovi (Jaws - Zub z J.Bonda), jen ocelové čelisti mu chybí. Duševní rozpolcenost ovšem zvládl na jedničku! Pro neznalé je lepší neprozrazovat nic. (15.12.2016)

Imponuje mi vidiecke prostredie obývané prostými typmi, ktorých životy sa potýkajú s problémami rôznorodého rázu. Neprekáža mi pomalé tempo, perly vyhľadám v nezávislých rybníkoch a slintám pri pokusoch filmárov ponechať multiplexového diváka vlastnej nechápavosti a unudenému výrazu v tvári. To sú atribúty, ktorými disponuje i Nicholsov titul, no faktorov, prečo jeho počin nemôžem označiť za viac, než snaživú prácu nadaného študenta, ktorý sa musí na svojej filmovej púti ešte mnohému učiť, je hneď niekoľko. Akceptujem, že kronika filmových postáv s narušenou duševnou rovnováhou by nemala byť paletou jedincov, s ktorými by ste chceli okamžite tráviť svoj drahocenný čas, a preto si i Michael Shannon, majúci patent na podobný typ úloh, pravdepodobne nezíska vaše sympatie, no jeho herecká presnosť je najväčším pozitívom filmu. Pomalé budovanie napätia a emočnej vypätosti postáv mierne dopláca na dramatickú nerovnomernosť, na ktorej sa prejavuje prehnaná minutáž, no minimálne sekvencie odohrávajúce sa v stiesnenom podzemnom bunkri hodnotím o hviezdičku vyššie ako celkový film. Za samoúčelné a klišéovité považujem snové sekvencie, až na úvodnú, nakoľko v prípade nasledujúcich som nemal problém identifikovať, kedy sa film nachádza v realite a kedy v mysli titulnej postavy. Ich stvárnenie je výborné, no ich samoúčelnosť mi evokovala tisícky tuctových lacných hororov, čo však považujem hlavne za svoj subjektívny problém, nakoľko ma už dlhšiu dobu zaujíma viacej psychológia postáv, než efekty. Nad stavom súčasnej americkej produkcie možno až príliš predpojato lámem palicu skôr, ako sa oboznámim s konkrétnym výsledkom, preto ma každý podobný príspevok núti veriť v lepšie filmové zajtrajšky. (25.06.2012)

To nejlepší z americké nezávislé scény za poslední roky. Miluju, když nevím, coby divák, na čem vlastně jsem a když si se mnou režisér hraje jako kočka s myší. Přesně to splňuje tenhle film – nesmírně atmosférický, plný paranoie a narůstajícího strachu, kdy ze začátku nevíte, jestli je šílený hlavní hrdina, nebo jeho okolí, díky vašemu racionálnímu uvažování se postupně přikláníte k té „rozumnější“ variantě, aby pak přišel závěr, který je jak rána pěstí mezi oči. A Michael Shannon je tu na Oscara. (27.01.2013)

Tohle mě dostalo. Hra s divákem na pomezí paniky, paranoie, plíživosti a flagelantství. Motiv nejistoty budovaný nespolehlivým vypravěčem a vrstevnatými náznaky, takže člověk vězí kdesi mezi čtením filmu jako sociálně-rodinného dramatu o propukající schizofrenii a mrazivého apokalyptického podobenství o rozkládajícím se světě. Obě roviny se skvěle propojují a závěr (jakkoli na hraně) díky tomu vyznívá patřičně mysticky. Nichols elegantně, bez křeče a s lehkostí natočil něco, o co se roky takový M. Night Shyamalan jen pateticky pokouší. Film o předtuše, strachu, zranitelnosti a konci civilizace, hladké ztvárnění mnoha katastrofických vizí a pocitů blízkého zániku světa, jak ho známe. Náramná záležitost jak v žánru thrilleru, tak v žánru psychologického dramatu. (26.06.2012)

Myslel som, že to bude hlavne thriller a že dôraz bude kladený na tie "desivé" sny a preludy, ktorých som tam čakal ďaleko viac. Bol som sklamaný, keď vysvitlo, že ide o rodinnú drámu postavenú na mŕtvych statických záberoch a neskutočne nudných dialógoch. Vadil mi pomaly sa vyvíjajúci dej. Film ako celok mi pripadá nezaujímavý, nudný. (07.02.2012)