Doručovací služba čarodějky Kiki

Lehké šlápnutí mimo mé receptory. Pochopil jsem myslím vše, celé to mile dojemné poselství o konci dětství a dospívání, kdy s námi přestávají mluvit hračky a všechna kouzla pomalu vyprchají, ale právě jen pochopil. Emoce se bohužel nedostavily. To se stává, ale od Miyazakiho jsem asi čekal něco jiného. Inu, příště budu zase opatrnější. (06.01.2024)

Jakmile se Miyazaki vzdálí od vznešených duchů a ochrany přírody, začíná se vzdalovat od plného počtu. Tady má čtvrtou hvězdu jen s ne odřenýma, ale useknutýma ušima. Poměrně zdlouhavý příběh, který zachraňuje pouze atmosféra a setrvačnost, kterou ale nenabírá sám, ale jen vzpomínkami na úplně jiné filmy. 70% A už teď tak vysokého hodnocení lituju. (23.06.2010)

Krásná až nejaponsky tradiční pohádka pro malá dítka, ale i pro dospělé, kteří se rádi zavzpomínají na dětství. Děj se odehrává v úplně dokonalém a skvostném městečku a pomalu se táhne ke konci, kde je vygradován scénou se vzducholodí. Pohodovka. Co mám na anime rád, je jako dokáže vyjádřit dynamiku pohybu, což je zde parádně vidět ve scéně, kdy na konci Kiki frčí na koštěti jako o závod. (27.10.2006)

Miluju, když na mě Mijazaki přenáší ve svých filmech úchylku na létání. Miluju hudbu Joe Hisaišiho. A nejlepší kombinace je, když během scén s létáním hraje parádní hudba Joe Hisaišiho. To si pak připadám mnohdy jako v sedmém nebi a nebylo se čemu divit, když se tomu tak stalo i v tomhle snímku. Je to snímek ještě více uvolněnější než Totoro, ale to rozhodně jako zápor neberu, protože Mijazaki od svých předchozích kvalit ani v nejmenším nepolevil. Není to ani tak, že bych se týden nemohl z Kiki vytrousit blahem nebo že bych na nic jiného nemohl myslet, ale je to spíše takový film na zlepšení nálady, takový filmový balíček cukrátek s optimismem. Komu se líbil již výše zmiňovaný Totoro, určitě si zamiluje i Kiki s jejím sarkastickým kocourem Džidžim, jehož zkrátka nešlo nemít rádo. (03.12.2011)

Zapomeňte na Harryho Pottera. Zapomeňte na vážná témata, konflikty, morální ponaučení a ponořte se do filmu, ve kterém jediným záporákem je bouřka, jak kdosi podotknul. Dodnes je mi záhadou, jak tenhle blend Středomoří, 50. let a létání na koštěti působí tak naprosto samozřejmê a nenuceně. Čirá filmová magie. (12.06.2005)