Doručovací služba čarodějky Kiki

Nejsem si jistý jestli takový konce dělá jenom Miyazaki, nebo je to tak celkově v Japonsku zvykem, ale je to úplně něco jiného než v evropě nebo americe. Člověk je zabraný do příběhu a najednou je konec. Totoro úplně to samý, ne že by to bylo nějak na škodu, ale pro mně jakožto konzumenta hlavně neasijských filmů je to celkem nezvyk. Ale abych tu jen netlachal okolo...... Kiki je takový odpočinkovější příběh, neprobíhá žádný drastický ani extra hluboký děj, takže se člověk může odreagovat, vypnout a ponořit se do krásnýho kreslenýho světa. (04.11.2012)

Za sebe říkám, že ať šáhnete po jakémkoliv Miyazakiho filmu, vždycky je to trefa do černého. Záleží jen na tom, na jaký žánr máte náladu. Kiki se bude líbit hlavně menším dětem. Mně pobavilo hlavně zakomponování zvířátek do filmu. Mluvící kocour Jiji byl fakt k sežrání. Jen ten konec byl trochu useklej. Čekal jsem, že uvidím jak se Kiki v doručování daří a její návrat domů. Ale co, asi mám přehnané nároky. (01.05.2012)

Kiki je překrásná pohádka, která čiší optimismem, laskavostí a solidaritou. V dobách, kdy se na sebe lidi šklebí, jsou nepřejícní a obětavost jim nic neříká, je tato obrovská vlna pozitivna balzám na duši. K excelentnímu dílu není vždy potřeba hlubší myšlenky, rozmotat zapeklitý komplot nebo porazit stěžejní zlo. Po dokoukání jsem měl chuť si hned něco upéct. Pro děti ideální, pro dospělé fanoušky anime milý odpočinek. (17.02.2020)

Netušil jsem, že tato situace někdy nastane a možná je čas začít se zamýšlet nad příčetností tohoto světa - poprvé jsem viděl pohádku od Mijazakiho, která se mi upřímně líbila. Konečně se šikmooký fešák oprostil od hromady svých typických "eko" super myšlenkových přesahů a na film se dalo dívat. Ze začátku jsem měl sice chuť tu malou šeredu upálit, ale netrvalo dlouho a příběh mě dokázal lehce rozněžnit. Velkou zásluhu připisuji opravdu fenomenální hudbě. Mijazaki je zřejmě nějaký letový fetišista. Z každého záběru je cítit nesmírná láska k létání. Velice příjemná věc. Slabší 4 kousky. (16.08.2018)

Lehké šlápnutí mimo mé receptory. Pochopil jsem myslím vše, celé to mile dojemné poselství o konci dětství a dospívání, kdy s námi přestávají mluvit hračky a všechna kouzla pomalu vyprchají, ale právě jen pochopil. Emoce se bohužel nedostavily. To se stává, ale od Miyazakiho jsem asi čekal něco jiného. Inu, příště budu zase opatrnější. (06.01.2024)