Sám ve stěně

Totálně neuvěřitelné, opravdový samuraj, hledíci tváří v tvář smrti, hledájící svou vlastní cestu skrze obrovské výzvy. Člověk, o kterém mohu říci to, že asi ví co chce a jde si za tím s klidem a v dnešní době pozoruhodnou jistotou. A nepokrytě mu samozžejmě musím závidět, určitě jako mnoho z vás co to viděli. (04.09.2011)

Tak tohle, vážení, je snímek, při kterém se mi žaludek strachy schovával za játra a zatmívalo se mi jak na základce při každoročním školním výletu na zubní oddělení. Dokonale znám okamžiky deset metrů nad jištěním, kdy jsem si, nevěda jak dál, opocený strachy uvědomoval, že to paličkování zase není tak špatná zábava. Oproti tomu lezení ve sto metrech jenom v košili fakt neznám, protože k tomu, abych měl na vrcholu problém trefit se tatrankou do huby mi úplně stačí ta standardní varianta. Taky mi ale není cizí ani ten úžasný pocit jistoty, kdy dokonale znáte svojí výkonnost, popřípadě lezenou cestu a prostě víte, že tenhle šutr vás neshodí a že se nemusíte bát. Pokud si ale, i při vší té jistotě, dovolíte pustit fantazii na procházku, zábava nabývá zcela nového rozměru a Klub přátel chodské krajky má opět zbrusu nového adepta na členství. Alexu Honnoldovi buď vyplivla ta část mozku, která je odpovědná za paniku (mě funguje na jedničku), nebo má sebeovládání a schopnost koncentrace jak mistr Yoda při teleportaci na latrínu. Co mu ale, k jeho velké cti chybí zcela jistě, je namachrovanost a strojenost. Pět hvězd jak dělo a co že je vlastně ta filmařina? (03.12.2012)

"Ano jistě,lze obdivovat jejich fyzickou kondici a tu obdivuhodnou výdrž,za to taky ty 2*,jinak je to banda dementů která nesmyslně riskuje své životy a obdivovat je za to nehodlám." A přesně tohle tento dokument podle mě vyvrací. Je to o kondici a výdrži, nepopírám, ale hlavně o hlavě a mysli. Dosáhnout takové vnitřní disciplíny a rozpoložení jen z půlky, tak mi není nic nemožné :) Nesmyslně riskované životy? Vůbec... a to nejsem horolezec a výšek se bojím. (06.09.2012)

Musím přiznat, že už jen sledování tohoto dokumentu pro mě znamenalo hodně sebezapření. Dělalo se mi nevolno a to jsem jednu dobu sama aktivně lezla. Všechno je o hlavě, říká Alex a má stoprocentní pravdu. Jakmile začnete panikařit, tak jste bez debat v naprosté prdeli. On je někdo, kdo při výstupu nepřemýšlí co se může stát, když tu chybu udělá. V jeho případě jakákoliv sebemenší chybka znamená smrt ... Jednoduše vypne a soustředěný leze. A leze tak lehce, dokáže se na hladké, 600 m vysoké stěně uvolnit, vytřepat končetiny, přitom visí za jednu ruku a jen za bříšky svých prstů, majn got!! Své myšlenky je schopen uzavřít na účinný zámek, který si odemkne na vrcholu skály. Nemůžu dost dobře vyjádřit své pocity co si myslím o volném slezení tak náročných skalních masívů ... je to neuvěřitelné, že někdo takový existuje. Být matkou toho kluka, tak jsem v péči Chocholouška s očním tikem, permanentně inkontinentní a s bezduchým úšklebkem ve tváři. Respekt! (26.07.2014)

Dílo ze série First Ascent, které Alexovi opravdu odstartovalo jeho kariéru. Pozorujete jak celý výstup na majestátní Half Dome probíhá v klidu a svižně, až na jeden moment, který je dle mě nejsilnějším momentem celého snímku. Alex se na chvíli "zasekne" a dívá se dolů, mluví o krátké chvíli strachu, kterou měl - asi první a poslední. Protože se jedná o jeho první film, je to hodně o jeho životě a také o tom co dělal před tím, než se vydal zdolat Half Dome bez jištění. Je fajn, že se nejedná o žádného nadšence, který musí vylézt první poslední, ale o trochu praštěného "týpka", který si žije svůj sen v malé dodávce. (26.05.2014)