Sám ve stěně

Nebyť kamošky, rozplývajúcej sa nad výkonom, neviem o tomto. Azda hodnotiace nadšenie spočíva v obdive odvahy v kombinácii so zatajeným dychom. Pretože dokument je síce o lezení bez istenia, ale čo prevláda? Silácke reči o úžasnej stene, chápajúcej mame, neskutočnom borcovi a koncentrácii. Syndróm doby zaujímavý zo sociologického hľadiska. Celé to pripomína skratkovitosťou, rýchlosťou a jednoduchosťou skôr reklamu. Polhodina je presýtená slovom. Chválospevy a odrapotané posolstvá. Spoločným znakom je minimálna informačná, vzdelávacia a iná hodnota. Všetko len och, aká to je bomba! Poukazuje sa na ťažkopádnosť včerajška v porovnaní s ľahkonohou a svižnou prítomnosťou. Dnes nastupujú novodobí dobrovoľní skalolezeckí dobrodruhovia-herkulovia. Podstatou filmu je niečo dobovo príznačné - zaujať. Niečím očarujúcim, čo nik iný nevie. Ja to nazývam adrenalínový pop ego underground. Čiže absolútne zaujatie samým sebou, lákajúce nasledovníkov, fascinujúce cieľové skupiny takýchto filmov. Tentoraz ide o to - správne si siahnuť špičkami prstov do uzulinkej škáročky. Jej správne uchopenie delí život sebaistého lezca od neustále hroziacej smrti. (23.03.2014)

Totálně neuvěřitelné, opravdový samuraj, hledíci tváří v tvář smrti, hledájící svou vlastní cestu skrze obrovské výzvy. Člověk, o kterém mohu říci to, že asi ví co chce a jde si za tím s klidem a v dnešní době pozoruhodnou jistotou. A nepokrytě mu samozžejmě musím závidět, určitě jako mnoho z vás co to viděli. (04.09.2011)

Tak tohle, vážení, je snímek, při kterém se mi žaludek strachy schovával za játra a zatmívalo se mi jak na základce při každoročním školním výletu na zubní oddělení. Dokonale znám okamžiky deset metrů nad jištěním, kdy jsem si, nevěda jak dál, opocený strachy uvědomoval, že to paličkování zase není tak špatná zábava. Oproti tomu lezení ve sto metrech jenom v košili fakt neznám, protože k tomu, abych měl na vrcholu problém trefit se tatrankou do huby mi úplně stačí ta standardní varianta. Taky mi ale není cizí ani ten úžasný pocit jistoty, kdy dokonale znáte svojí výkonnost, popřípadě lezenou cestu a prostě víte, že tenhle šutr vás neshodí a že se nemusíte bát. Pokud si ale, i při vší té jistotě, dovolíte pustit fantazii na procházku, zábava nabývá zcela nového rozměru a Klub přátel chodské krajky má opět zbrusu nového adepta na členství. Alexu Honnoldovi buď vyplivla ta část mozku, která je odpovědná za paniku (mě funguje na jedničku), nebo má sebeovládání a schopnost koncentrace jak mistr Yoda při teleportaci na latrínu. Co mu ale, k jeho velké cti chybí zcela jistě, je namachrovanost a strojenost. Pět hvězd jak dělo a co že je vlastně ta filmařina? (03.12.2012)

Musím přiznat, že už jen sledování tohoto dokumentu pro mě znamenalo hodně sebezapření. Dělalo se mi nevolno a to jsem jednu dobu sama aktivně lezla. Všechno je o hlavě, říká Alex a má stoprocentní pravdu. Jakmile začnete panikařit, tak jste bez debat v naprosté prdeli. On je někdo, kdo při výstupu nepřemýšlí co se může stát, když tu chybu udělá. V jeho případě jakákoliv sebemenší chybka znamená smrt ... Jednoduše vypne a soustředěný leze. A leze tak lehce, dokáže se na hladké, 600 m vysoké stěně uvolnit, vytřepat končetiny, přitom visí za jednu ruku a jen za bříšky svých prstů, majn got!! Své myšlenky je schopen uzavřít na účinný zámek, který si odemkne na vrcholu skály. Nemůžu dost dobře vyjádřit své pocity co si myslím o volném slezení tak náročných skalních masívů ... je to neuvěřitelné, že někdo takový existuje. Být matkou toho kluka, tak jsem v péči Chocholouška s očním tikem, permanentně inkontinentní a s bezduchým úšklebkem ve tváři. Respekt! (26.07.2014)

Předpokládám, že pokračování Forresta Gumpa by se odehrávalo i za účasti Alexe Honnolda. Asi by se vyrovnal i Forrestovi. Respekt. Skvělé pohledy kamery. Nechápu nejen Alexovu, ale i kameramanovu odvahu snímat známého, jehož život visí doslova na nehtech... (Expediční kamera - jihlavské kino Dukla 23.4.2011) (24.03.2011)