Sám ve stěně

1165. hodnocený film: Krásný dokument o muži, který jako jediný na světě dokáže sám a bez jištění vyšplhat na stěny okolo 600 metrů vysoké. Dělalo se mi ze záběrů docela nevolno a ještě, když onen horolezec dostal malý záchvat paniky. 5* musím dát, protože jsem tak napínavý dokument dlouho neviděl. 5* (22.01.2012)

Ten Alex je opravdu naprostej blázen. V porovnání s jakýmokoliv hororem, který jsem viděl, se tohle nedá srovnat. Vždycky jsem si zhluboka oddychnul, když konečně vylezl na vrchol. Ten kluk má sice obrovskou odvahu, ale taky na druhou stranu není žádný ušlechtilý hrdina, protože hazarduje s vlastním životem. Téměř jako kdyby nepociťoval strach nebo neměl žádný pud sebezáchovy. [90%] (27.03.2012)

"Ano jistě,lze obdivovat jejich fyzickou kondici a tu obdivuhodnou výdrž,za to taky ty 2*,jinak je to banda dementů která nesmyslně riskuje své životy a obdivovat je za to nehodlám." A přesně tohle tento dokument podle mě vyvrací. Je to o kondici a výdrži, nepopírám, ale hlavně o hlavě a mysli. Dosáhnout takové vnitřní disciplíny a rozpoložení jen z půlky, tak mi není nic nemožné :) Nesmyslně riskované životy? Vůbec... a to nejsem horolezec a výšek se bojím. (06.09.2012)

Tak tohle, vážení, je snímek, při kterém se mi žaludek strachy schovával za játra a zatmívalo se mi jak na základce při každoročním školním výletu na zubní oddělení. Dokonale znám okamžiky deset metrů nad jištěním, kdy jsem si, nevěda jak dál, opocený strachy uvědomoval, že to paličkování zase není tak špatná zábava. Oproti tomu lezení ve sto metrech jenom v košili fakt neznám, protože k tomu, abych měl na vrcholu problém trefit se tatrankou do huby mi úplně stačí ta standardní varianta. Taky mi ale není cizí ani ten úžasný pocit jistoty, kdy dokonale znáte svojí výkonnost, popřípadě lezenou cestu a prostě víte, že tenhle šutr vás neshodí a že se nemusíte bát. Pokud si ale, i při vší té jistotě, dovolíte pustit fantazii na procházku, zábava nabývá zcela nového rozměru a Klub přátel chodské krajky má opět zbrusu nového adepta na členství. Alexu Honnoldovi buď vyplivla ta část mozku, která je odpovědná za paniku (mě funguje na jedničku), nebo má sebeovládání a schopnost koncentrace jak mistr Yoda při teleportaci na latrínu. Co mu ale, k jeho velké cti chybí zcela jistě, je namachrovanost a strojenost. Pět hvězd jak dělo a co že je vlastně ta filmařina? (03.12.2012)

Wooooow! ........ (Otevřená pusa)....... (Dlouhé ticho).... Mimo to, že Alex Honnold je naprostý blázen v tom nejobdivuhodnějším slova smyslu, tak tento krátkometrážní snímek je naprosto bravurně zvládnutý, vizuálně působí velmi příjemně a obsahově vyváženě. Řekla bych, že právě tento dokumentární kousek přesně vystihuje podstatu krátkometrážních filmů: Během příjemné stopáže dostanete milý filmový bonbonek s velmi zhuštěným obsahem emocí i informací a zbývající minuty a hodiny, které snímku chybí k označení "celovečerní" - ty strávíte s užaslým údivem a broukem v hlavě. Takhle se to dělá - jeden borec před kamerou, jeden borec za kamerou, a veledílo je na světě! (17.05.2011)