Čierna Venuša

Katalóg zneužívania. Ako bolo kedysi, tak je dnes. Mladé, chudobné naivné ženy s vidinou zárobku tancom, spevom a umením tela sú často odvliekané do barov, kde začínajú ako hostesky, ktoré každý omaciava a končia vo fádnych, či špecializovanejšich bordeloch. S chabou znalosťou jazyka, bez možnosti vrátenia sa domov. Ich anatomické zvláštnosti nie sú tak zvláštne aby skončili ako tie z filmu, naložené vo formaldehyde v múzeu, ale inak je všetko viacmenej podobné. Pozerať dve a pol hodiny na formy utrpenia, živené zhýralou a opileckou spoločnosťou, založenou na peňažnom využití tela, bez myšlienkovej nadstavby, len s úmyslom starostlivo zrekonštruovať minulosť - to nie je práve najobjavnejší filmový zážitok. Ak teda za myšlienku nerátam všeobecnú pravdu, že človek v zajatí z iného kultúrneho prostredia trpí a jeho údelom je buď utrápenie sa, rezignácia alebo smrť. Fakt, že príbeh bol sfilmovaný na základe skutočnej udalosti, ma necháva na rozdiel od tunajších komentárorov dokonale chladným. (26.09.2012)

Čekal jsem druhého Sloního muže a přišlo spíš druhé Saló. Přiznám se, že dlouho jsem neodcházel z filmu tak naštvaný. Chápu, bylo záměrem přesně tyto pocity v divákovi vyvolat, dobrá, ale přihlížet tomu zkrátka nechci; už třeba jen proto, že stejnému teroru jako ,,černá Venuše" byla vystavena její představitelka, Yahima Torres. Největším problémem je do nebe volající prvoplánovost - Saartjii všichni jen ubližují a zneužívají ji, je tu jen černá a bílá, nic mezi tím (nejhorší je scéna vystoupení pro pařížskou smetánku, která chtěla tak strašně moc šokovat, až mi jakýmsi zvráceným způsobem přišla legrační). Vše je ukázáno natvrdo, realisticky, bez náznaků, do nechutných detailů. Nejumělečtějším aspektem filmu je tak jeho plakát. O hrdince nevíme vůbec nic, jen ji vidíme, jak neustále trpí. Je vypodobněna tak ploše, až mě bohužel nezajímalo, co se s ní stane a (jakkoliv to zní strašně), už jsem se nemohl dočkat toho, až umře, aby ona i divák byl konečně osvobozen ze všech těch nechutností. Především šílená stopáž činí z Venuše prakticky nekoukatelnou podívanou. (20.08.2011)

Nemám slov. Vénus noire, téměř tříhodinový filmový monument, popisuje osud „hotentótské Venuše“ Saartjie Baartmanové, která na začátku 19. století opouští rodnou Afriku a přijíždí do Evropy. Příběh je o to silnější, že se skutečně stal. ~ Afričanka je evropskou společností vytrvale a rozličnými způsoby dehonestována. Není vnímána jako rovnoprávný spoluobčan či obecně jako člověk, nýbrž (díky své abnormální fyziognomii) jako atrakce, jako exot s vodítkem na krku vystavovaný v kleci, sloužící k /spoilery/ prostoduché zábavě londýnské i pařížské společnosti, později k ukojení sexuálních tužeb návštěvníků erotického podniku, či jako detailně zkoumaný objekt vědeckou obcí. Intenzita protagonistčina ponížení se stupňuje, Saartjie je vystavována direktivním příkazům jejích vykořisťovatelů, slovním urážkám, fyzickým útokům i sexuálnímu zneužívání. Perverznosti společnosti se však není schopna bránit. ~ Naturalistické ztvárnění i záměrně dlouhá stopáž umocňuje divákovo znechucení, (v mém případě) stud i momentální smutek zapříčiněný chováním jeho rasy. Téměř tři hodiny totiž sleduje člověka uprostřed lidí chovajících se jako odporná smečka zvířat, jeho samotu, dny-měsíce-roky prostoupené tabákovým kouřem a panáky chlastu, existenciální nicotou a beznadějí. Ztrátu lidské DŮSTOJNOSTI. Detailní záběry tváře ženy říkají vše. I její neznalost řeči Evropanů je signifikantní. ~ Výborný a zároveň odporný film. Herečce v hlavní roli patří obdiv, natáčení muselo být velmi náročné a svým způsobem stejně ponižující. Přesto si na rozdíl od některých mých kolegů zde myslím, že i takové filmy je nutné točit, jelikož jsou nastaveným zrcadlem konání naší společnosti. (31.12.2011)

Černá Venuše je drsným dramatem o jednom osudu. Dnešní divák bude možná udiven ,,zvráceností'' obyvatel Londýna a Paříže, kteří si rádi zaplatili aby vyděli pravou hotentotku či si dokonce sáhli na její pozadí... Ale doba začátku devatenáctého století ve které se tento příběh odehrává byla taková. Lid (povětšinou nevzdělaný) se bavil všelijak, málokdo cestoval a tak různí principálové nabízeli ke kabaretním, ohňovým, kouzelnickým, artistickým či zvířecím vystoupením jako specialitku i různé ,,zrůdy'' , a exotiku. Pokud nešlo přímo o nalíčené herce jako mořské pany atd.. jednalo se převážně o jedince s různými anomáliemi (elefantiáza, hirsutismus - nadměrná tvorba ochlupení, extrémní vzrůst, siamská dvojčata, trpaslíci atd...). Holanďanem dovezená pravá hotentotka (Khoikhoi) přímo z jihu Afriky do tohoto ,,podnikatelského'' rámce poptávky a nabídky plně zapadala... Etika se samozřejmě v té době moc neřešila i když mne velmi potěšilo, že v Londýně té doby se našla, řada zastánců Saartjie a snažili se jí pomoci z komediantského vlaku vystoupit. Ačkoliv majitel této atrakce neustále zdůrazňoval, že vystoupení jsou jen hrou a Saartije je plnoprávnou společnicí v jeho podniku, snad ani Saartjie tomu moc neveřila. Ve snímku sledujeme jak jí prezentování činí čím dál větší muka a stud, začíná odporovat, což vede k jejímu odprodání dalšímu principálovi. Ten už neváhá a místo celkem slušných vystoupení v kabaretu ji představuje v erotických klubech, pro její etrémně velké vnady, pozadí a vaginy. To umocní její další odpor k těmto a jiným ,,show'' a sen o vrácení se do do Cape Townu jako bohatá dáma je stále větší chimérou.... Příběh samozřejmě už jen podle nutných zákonitostí té doby nemůže dobře skončit...v tomto případě ostatky této ženy končí v lihu a jako preparáty v muzeu. Ačkoliv se zde někteří rozčilují nad ,, absolutní degradfací hrdinky a herečky samotné'' já naopak vysoce vyzdvihuji otevřenost (někdy až šokující) s jakou byl snímek natočen. Zejména oceňuji odvahu představitelky Saartjie - Yahimu Torres. Bez jejího přístupu by jen těžko šla tak věrohodně znázornit doba v níž Saartije žila svůj smutný a osamělý život. Černá Venuše nebude pro každého to je jisté. Leckoho odradí už jen ta tříhodinová stopáž, já se však i přes pokročilou noční hodinu u sledování nenudil ani na okamžik. Příběh Saartije Baartman je natočen podle doložených záznamů o této ženě. Její ostatky byly v roce 2002 z Francie repatriovány a vráceny zpět do Afriky. ------------ A komu by připadalo, že u nás v našich muzeích se podobné ,,exponáty'' nemohou najít tak mohu potvrdit, že jsem na vlastní oči viděl v oddělení antropologie Národního muzea v Praze v tzv,,obludáriu'' jež není veřejnosti přístupné na zdi na rámu napnutou a vypreparovanou kůži mongolského knížete Chaisana.... * * * * (10.07.2012)

46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - HORIZONS - Horizonty (Venus noire / BLACK VENUS / Černá Venuše) - Absolutní degradace filmové "hrdinky" a tím i herečky samotné. Vrchol nevkusu... - 7. 7. 2011 - kino Thermal - Malý sál - Karlovy Vary - 5% (16.07.2011)