Čierna Venuša

46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - HORIZONS - Horizonty (Venus noire / BLACK VENUS / Černá Venuše) - Absolutní degradace filmové "hrdinky" a tím i herečky samotné. Vrchol nevkusu... - 7. 7. 2011 - kino Thermal - Malý sál - Karlovy Vary - 5% (16.07.2011)

Hned úvod filmu vám dá jasně vědět, jestli je to film pro vás, či nikoli. Spolu s francouzskou vědeckou společností sledujete sádrový odlitek černošské ženy, která byla velmi specifická stavbou svého těla. Společnost komentuje její lebku, jako neskutečně podobnou opičí. Její tělo by sneslo srovnání s Věstonickou venuší. Jenže Sarah Baartman nežila v pravěku, ale na přelomu 18. a 19. století. Vymykala se i tvarem svých malých stydkých pysků, které byly neskutečně prodloužené, jak nám film také ukáže. Tvůrci se totiž neštítili, a tak můžeme sledovat vnějších pohlavní orgán plně zachovalý v nálevu, který si vědci prohlížejí. Právě díky tomu, jak se Sarah - nebo Saartjie chcete-li - odlišovala od ostatních svou stavbou, byla oblíbenou atrakcí, vydávanou za divošku. Ona ale vůbec divoká nebyla, naopak se jednalo o velmi civilizovanou ženu, která se snadno domluvila v Anglii (její velkou část života, kdy byla v podstatě cirkusovým zvířetem, sledujeme právě v Anglii) a mohla se i obhajovat u soudu, kde byla proto, aby dosvědčila, že jí její zaměstnavatel ve skutečnosti vykořisťuje a má ji jako otroka, s nímž navíc zachází nelidsky. "Černá Venuše" není příliš pěkným filmem. Nebudete z něj odcházet s dobrými pocity. Co si vytrpěla herečka, to je neskutečně ponižující, na druhou stranu to ukazuje sílu, jakou v sobě měla a odhodlanost, kterou promítla do věrohodného ztvárnění role. Za to jí musím vzdát hold, stejně jako režisérovi za velmi odvážný příběh podle skutečného příběhu. Budou zde lidé, kteří budou film označovat za ubohý, já si naopak myslím, že se velmi povedl, i když to jistě není snadno skousnutelné pro každého. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/09/expendables-2-cerna-venuse-mame-papeze.html (28.02.2013)

Černá Venuše je drsným dramatem o jednom osudu. Dnešní divák bude možná udiven ,,zvráceností'' obyvatel Londýna a Paříže, kteří si rádi zaplatili aby vyděli pravou hotentotku či si dokonce sáhli na její pozadí... Ale doba začátku devatenáctého století ve které se tento příběh odehrává byla taková. Lid (povětšinou nevzdělaný) se bavil všelijak, málokdo cestoval a tak různí principálové nabízeli ke kabaretním, ohňovým, kouzelnickým, artistickým či zvířecím vystoupením jako specialitku i různé ,,zrůdy'' , a exotiku. Pokud nešlo přímo o nalíčené herce jako mořské pany atd.. jednalo se převážně o jedince s různými anomáliemi (elefantiáza, hirsutismus - nadměrná tvorba ochlupení, extrémní vzrůst, siamská dvojčata, trpaslíci atd...). Holanďanem dovezená pravá hotentotka (Khoikhoi) přímo z jihu Afriky do tohoto ,,podnikatelského'' rámce poptávky a nabídky plně zapadala... Etika se samozřejmě v té době moc neřešila i když mne velmi potěšilo, že v Londýně té doby se našla, řada zastánců Saartjie a snažili se jí pomoci z komediantského vlaku vystoupit. Ačkoliv majitel této atrakce neustále zdůrazňoval, že vystoupení jsou jen hrou a Saartije je plnoprávnou společnicí v jeho podniku, snad ani Saartjie tomu moc neveřila. Ve snímku sledujeme jak jí prezentování činí čím dál větší muka a stud, začíná odporovat, což vede k jejímu odprodání dalšímu principálovi. Ten už neváhá a místo celkem slušných vystoupení v kabaretu ji představuje v erotických klubech, pro její etrémně velké vnady, pozadí a vaginy. To umocní její další odpor k těmto a jiným ,,show'' a sen o vrácení se do do Cape Townu jako bohatá dáma je stále větší chimérou.... Příběh samozřejmě už jen podle nutných zákonitostí té doby nemůže dobře skončit...v tomto případě ostatky této ženy končí v lihu a jako preparáty v muzeu. Ačkoliv se zde někteří rozčilují nad ,, absolutní degradfací hrdinky a herečky samotné'' já naopak vysoce vyzdvihuji otevřenost (někdy až šokující) s jakou byl snímek natočen. Zejména oceňuji odvahu představitelky Saartjie - Yahimu Torres. Bez jejího přístupu by jen těžko šla tak věrohodně znázornit doba v níž Saartije žila svůj smutný a osamělý život. Černá Venuše nebude pro každého to je jisté. Leckoho odradí už jen ta tříhodinová stopáž, já se však i přes pokročilou noční hodinu u sledování nenudil ani na okamžik. Příběh Saartije Baartman je natočen podle doložených záznamů o této ženě. Její ostatky byly v roce 2002 z Francie repatriovány a vráceny zpět do Afriky. ------------ A komu by připadalo, že u nás v našich muzeích se podobné ,,exponáty'' nemohou najít tak mohu potvrdit, že jsem na vlastní oči viděl v oddělení antropologie Národního muzea v Praze v tzv,,obludáriu'' jež není veřejnosti přístupné na zdi na rámu napnutou a vypreparovanou kůži mongolského knížete Chaisana.... * * * * (10.07.2012)

PŘISTUPTE BLÍŽ DÁMY A PÁNOVÉ, PŘIJĎTE A PŘESVĚDČTE SE SAMI....... /// Není to medvěd, není to slon, není to akrobatka.... černá žena – HOTENTOTSKÁ VENUŠE, divoška z buše, odlišná vzezřením a na jejíž prdel (která je obrovská) si za 1 šiling můžete šáhnout. Životopis (zvrácenej? nebo byl takovej i její život?) Saartjie Baartman, ,,pouťový“ atrakce 19týho století, nebo jen příběh smutný ženy (kolem který byli všichni veselí), která mohla vydělat ,,majlant“, kdyby tenkrát těm vědátorům ukázala osmej div světa. Ale na ,,kdyby“ se nehraje. Ani v životě, ani v tomhle filmu. Připravte se na vožralej Londýn, sexuchtivou Paříž a sodomisticky zvrhlou závěrečnou půlhoďku. (popcorn doporučuju nechat v mikrovlnce). Tohle je totiž NEPŘÍJEMNĚ SKUTEČNEJ PŘÍBĚH, u kterýho touha dozvědět se něco novýho, vítězí nad zážitky z filmovýho řemesla. A celkem chápu i ten vodpad (jako hodnocení...)! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Tajně sním o vagíně, jejíž laloky vytvářejí zástěru.... 2.) Rozhoduju se mezi medvědem a ženskou.... 3.) Thx za titule ,,mmaaja“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (03.01.2012)

Film-frustrace, který po celou svoji stopáž v zásadě akorát variuje jedno neutěšené vystoupení, které se odehrává napříč zeměmi, sociálními vrstvami i intelektuálními předpoklady, čímž dokazuje, jak hluboko může člověk sklouznout jenom kvůli své touze a fascinaci po jinakosti. Ať mohou být jeho úmysly sebeušlechtilejší. (07.11.2022)