Vlčie diery

Silný film, který ale konstrukčně nedrží úplně dobře pohromadě, což je myslím způsobeno i tím, že jsou zde skutečné historické záběry. Dějově je to takové roztahané a rozkouskované, ale když přijde na některé scény, tak vás skutečně bude pořádně mrazit. Dobrý způsob, jak se vyrovnat s druhou světovou válkou na Slovensku. (18.05.2015)

Aj vďaka reálnym vojnovým záberom solídny veľkofilm. A samozrejme aj vďaka monumentálnej a hravej hudbe. Občas by možno pomohla lepšia profilácia postáv (predsa len ide o štyroch bratov plus ďalších hrdinov), ale to vynahradzuje skvelý Dibarbora ako jeden z najslizkejších filmových esesákov, a pri tom ani nemusí robiť žiadne „nadštandardné“ zverstvá. Miestami zahapruje prehnané hromadné vlastenectvo (o to viac potešia reálnejšie scény ako: Idem, veď všetci idú.) a občas zaškrípu i herecké výkony (žeby skutoční členovia čs armády?). Legendárne finále s miniatúrami som mal vždy rád, a aj keď tam mohli dať pár prestrihov na skutočné tanky, má scéna svoje dobové čaro... (08.09.2016)

Klasický pohled na partyzánský odboj a SNP v intencích doby vzniku (partyzáni jako neohrožení a morálně čistí bojovníci, SNP jako spontánní akce k níž se připojil celý národ, trocha oslavy Rudé armády, žádná kritická reflexe Tisova režimu jež je spíše něčím vnuceným a Slováky přetrpěným), který však významně vybočuje z dobové produkce realizační velkorysostí a působivým vystavěním dramatické zápletky. Bravurně zvládnuté bojové scény se mísí s dusným psychologickým dramatem a do toho se prolíná kolektivní osud celé vesnice, jehož podání se nevyhýbá ani obrazu vraždění dětí, či odvážné scény matčina subjektivního vnímání popravy vlastních synů na postavě úplně cizího, zbabělého partyzána. Zajímavě zde vypadá smiřlivý postoj ke kolaborantské postavě (v čerstvě poválečných českých filmech čekal kolaboranty vždy vskutku nemilosrdný konec) i velmi charismatické vykreslení zákeřného příslušníka SS v působivém podání F. Dibarbory. Bohužel u většiny dalších hereckých výkonů je znát nezkušenost slovenských herců s natáčením před kamerou a tak mocný efekt některých scén jejich přehráváním trochu trpí, především ženské party až na civilní B. Poničanovou jsou i přes hezké tvářičky tragédie. Palo Bielik natočil první opus své kariéry a slovenského filmu vůbec, jako válečný film zůstal snímek nepřekonán až do konce padesátých let, kdy Bielik vytvořil další silně dramatická díla Štyridsaťštyri a Kapitán Dabač. (18.11.2012)

Tieto percentá snáď nemyslíte vážne. Nuda, nuda, nuda (a na podporu svojich slov uvádzam fakt, že pri premietaní na LFŠ 2009 nebolo kino zaplnené ani zďaleka, ľudia sa nevedeli dočkať konca a po vytúženom závere bol asi najslabší potlesk, aký som po filme v kine zažila). Inak k tomuto filmu by sa zišli aj titulky, zrozumiteľnosť je totiž na nízkej úrovni (uznávam, že možno za to mohla i hlasitosť). Čo potom museli na Vlčie diery vravieť Češi! :) P.S. to Endlessly: Ale hej, ja som dvakrát zo zdvorilosti poťapkala. (02.08.2009)

Tento film má v sobě výraznou dokumentární a historickou hodnotu, neb podává dění z 2. světové války očima přeživších pouhé 4 roky po jejím ukončení, navrch v režii aktivního účastníka Slovenského národního povstání. Tvůrci přenesli do filmu čerstvé emoce, využili i některé autentické reálie, film obsadili tehdejší slovenskou hereckou špičkou a výsledkem je na svou dobu technicky i umělecky mimořádný snímek. Problém spíše může nastat, vidí-li ho po víc než 70ti letech mladý současný divák, protože sílu vrcholných československých válečných filmů (zejména ze 60. let) Vlčie diery pro mě osobně zdaleka nedosahují. Řada silných momentů (z nichž ten nejsilnější, takřka hororový paradoxně ani nesouvisí s válkou) na druhé straně vyvažuje délka a časté sklony k patetičnosti. Excelentní a nadčasovou filmařinu z mnoha scén doplňují uměle vložené dokumentární záběry a rovněž akční scény z války, jejichž zpracování z roku 1948 je dnes už spíše passé. Ačkoliv to pro všechny silné klady dlouho vypadalo z mé strany na 4 hvězdičky, ke konci již natažená stopáž a zejména to závěrečné naivní a patetické finále, vizuálně doprovázené přímo hračkářskými modely tanků, shodily mé hodnocení o hvězdičku níž. K tvůrcům určitě cítím respekt, k statečným vojákům obětujícím se v boji proti fašismu chovám hrdost, samotný film mě také obohatil a některé scény hodně zapůsobily. Ale opakovaně bych se na Vlčie diery asi nepodíval a přeci jen se nemohu při hodnocení bránit i vnímání jistých slabin. [65%] (14.05.2021)