Nič nás nerozdelí

Bez dlhšieho úvodu (Titanic) alebo priebežných flashbackov (127 hodín), ktoré by nám o postavách povedali viacej a zblížili nás s nimi, sa mi nepodarilo filmu emocionálne prepadnúť. Kričaním mien najbližších a dlhým, dramaticky zostrihaným bežaním do ich náručia to nenahradíte. Kvalitne nakrútené a slušne zahrané, ale útočiace iba na prvú signálnu, bez hutnejšej myšlienky či psychologického podkladu postáv. A naozaj *krásny* hudobný motív, ale nemusel zaznieť každých desať minút. (07.02.2013)

Tragický príbeh podľa skutočnosti, založenej na udalosti katastrofických rozmerov, keď počas ničivých vĺn tsunami v roku 2004 prišlo o život vyše štvrť milióna ľudí. Už tento fakt vyvoláva v človeku silný emočný pocit a musím povedať, že nieje ľahké film sledovať práve s tým pocitom. Samozrejme si neviem predstaviť moje rozpoloženie, keby sa ma táto alebo podobná udalosť bytostne týkala. Každopádne sa teda jedná o silný film, po stránke emočnej určite, zároveň však palec hore za umiernenú réžiu, ktorá aj napriek (nechcenej, no potrebnej) dávke sentimentu nevyznieva ako vykalkulovaná, samoúčelná brečka. Herecky na jednotku a aj hlavní protagonisti sa postarali o realistické dojmy, ktoré však skresľuje fakt mnou nepochopeného privilegovania osudov bielych rodín, keď išlo o územie východnej Ázie. 80%. (03.04.2015)

Bayona hned zkraje zužitkovává svou předchozí zkušenost s hororovým žánrem. Znejišťující hudební motiv a způsob snímání (podhled z hlubin) mění pokojnou mořskou hladinu ve zlověstnou nestvůru, která se v nestřežený moment může probudit k životu. Rychle se valící, celé plátno vyplňující vlna dělá z pána tvorstva bezbranné stvoření. Zbaveny možnosti kamkoli uniknout nejsou jenom postavy, utéct nemůžeme ani my. Díky burácivému zvukovému efektu jde z hlediska viscerálního prožitku o jeden z nejpůsobivějších obrazů zkázy, které jsem v posledních letech v kině „zakusil“. 3D brýlí paradoxně nebylo třeba. ___ Poté, co nás společně s postavami semele neovládnutelný přírodní živel, film se z katastrofického spektáklu hladce přelije v rodinné melodrama. Ukázku brilantních speciálních efektů střídá zarputilé herectví tělem i duší. Naomi Watts exceluje a ze všech si vytrpí nejvíce (možná proto, že tomu tak bylo i ve skutečnosti, možná proto, že je žena a jde o melodrama). Skvěle, bez nadbytečných slov a citových výlevů, jí sekunduje Tom Holland, který je ve své roli usazený dokonce lépe než McGregor, na němž je očividnější, že své vypjaté emocionální stavy jenom hraje. ___ Proměna v chování nejstaršího syna ukazuje, jak drasticky může podobná krajní zkušenost zatřást s vaším hodnotovým žebříčkem. Materiální výdobytky jsou náhle zbytené, z plechovky coly se stává cenný poklad a děti již více nemohou spoléhat na to, že dospělí vše potřebné obstarají. Dosavadní vztahová hierarchie byla rozbita, role prohozeny. ___ Prostá myšlenka o významu rodinné soudružnosti a vzájemné pomoci je důsledně, byť s (pochopitelnými) sklony k melodramatickému excesu, všita do narativu, díky čemu nabývá oživování osm let staré historie na naléhavosti. Nač si něco nalhávat, jediný, kdo nám v případě skeptiky prorokované ekonomického (či jiného) kolapsu pomůže, budou naši nejbližší. ___ Hlavní napětí filmu je vytvářeno oddalováním momentu shledání roztroušených členů rodiny. Opětovné nastolení počáteční harmonie předpokládáme už z logiky žánru melodramatu, čeho si Bayona byl zřejmě dobře vědom a dělá maximum, aby nás znejistil, zda opětovné stvrzení statu quo nenastane příliš pozdě. Nepřekvapiví pak, že emocionální vrchol filmu má podobu v prostoru mistrně rozvrženého „míjení se“ několika postav. ___ Troufám si tvrdit, že takhle emocionálně kompaktní, suverénně zrežírované a výsad velkého plátna naplno využívající melodrama tady nebylo přinejmenším od Titanicu. 80% Zajímavé komentáře: Sandiego, ScarPoul (30.01.2013)

Hrát si s fakanama na schovku v posttsunamovém Thajsku může být docela kůl zábava, avšak nesmí se toho pak chytit nějaká otylá, životem zklamaná vdova, co z toho udělá močopudného harlekýna o tklivých trampotách vzorové americké rodiny, která před tím hrála v reklamě na Cornflakesy. Divím se, že hamburgeři po Vlně neprohlásili přírodu za mezinárodního teroristu a CIA nemučí koloušky a zajíčky, aby prozradili, kde se skrývá Matka Gaia, jednička na listu nejhledanějších. Poté by se toho mohla ještě chytit ta zpolitizovaná stvůra Katka Bigellow a ukázat nám, jak je třeba takový medvídek koala odolný proti waterboardingu. Nicméně, Eman MekŘehoř byl naštěstí najat jen jako kulisa, a tak to moc neprasil, Vlna je svěží a pěkně udělaná, a když se jeden povznese nad ten scénář Rosamunde Pilcherové a připraví si ke křeslu kýbl na zvracení patosu, dá se to bez větší újmy dokoukat do konce. (19.01.2013)

Dávám plné hodnocení za to, že po shlédnutí tohoto filmu si opravdu umím představit, jak strašné musí být smeten masou vody, více opravdově to snad ani natočit nelze. Po režisérské stránce je film opravdu frajeřina, některé záběry, ať již samotná vlna, ale i z následného putování zdevastovanou pevninou mě občas nutily přemýšlet nad tím, že sleduji opravdu mimořádnou filmařinu. Tomuhle filmu se hodně vyčítá patos, ale já jej neviděl, Nic nás nerozdělí je totiž film o skutečném a dramatickém příběhu rodiny, která měla obrovské štěstí. Kdyby to byla fikce, pak bych tuto kritiku chápal, ale takhle není na místě, proč točit skutečnost depresivněji, než někdy je. (16.09.2013)