Mlýn a kříž
Młyn i krzyż
The Mill and the Cross
Obsahy(1)
V roce 1564 namaloval Pieter Brueghel jeden ze svých nejznámějších epických obrazů Nesení kříže. Ježíšův příběh je na něm přenesen do doby Brueghelova života, kdy jeho národ trpěl pod španělskou nadvládou. Obraz je zaplněn více než pěti sty lidmi, z nichž každý skrývá svůj neopakovatelný příběh. Snímek polského režiséra Lecha Majewského je strhujícím vizuálním pokusem nahlédnout do života postav, které se na obrazu objevují. Divák je přenesen do Brueghelova výtvarného světa, do doby pozdního středověku. Film popisuje proces tvorby mistrovského díla a umožňuje nahlédnout do hloubky jeho výpovědi, zachycuje utrpení Krista spolu s útrapami dalších, nevinných a neznámých lidí. Stává se tak neobvyklou meditací nejen nad uměleckým dílem, ale také nad náboženskými a filozofickými otázkami. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (3)
Recenzie (51)
Velmi zajímavý projekt je film The Mill and the Cross. Rozpohybovat Brueghelův obraz "Nesení kříže (1564)" = opravdu netradiční nápad, a tak to je i s celkovým pojetím tohoto snímku. Sice zajímavé provedení a netradiční nápad, ale z mého pohledu film sráží velmi pomalé tempo, dále lehce nejistá snímková kompozice a zbytečně protažený závěr filmu. Tyto důvody mě odrazují od vyššího hodnocení. Uměleckému filmu tedy uděluji lepší 3 hvězdy...ale je pravda, že bych rád viděl podobným stylem natočené nějaké další dílo...např. "Stavění Babylonské věže (1563)". ()
Obrazově výborná (pokud se nejedná o detaily postav před až moc odlišným a zdigitalizovaným pozadím) nuda. A přitom být nemusela, dokud se jednalo o dění pře konečnou kompozicí, bylo to všechno fajn, ačkoli ne bez chyb (ve scéně kdy se nikdo nemá hýbat dokáže jeden jankovitý komoň způsobit nevídanou paseku), víc bych taky bral zobrazení vícero postav, přeci jen je jich ve filmu obsaženo docela málo. Samotné části s účastí postavy autora jsou zajímavé, obzvlášť když je kladen důraz na kompozici (nebo co to je) obrazu. Jakmile je ovšem obraz ve filmu "složen", přestane být všechno bůh ví proč zajímavé (a to už před tím byli některé scény na hranici únosnosti) a nastane dokonalý zmar, který se snaží o okatou doslovnost (aneb ustřihnout půl hodiny a budu spokojenej). Některé scény jsou podezřele autentické (bičování), což jsou mimochodem jediné scény kde jsem nepostrádal hudbu, která ve filmu prostě není, v mých očích obrovské mínus, protože by mnoha scénám výrazně pomohla. ()
Bruegela mám rád, jako málo kterého malíře, takže jsme se na snímek vypravil se směsicí zvědavosti, ale bez znalosti právě tohoto díla. Tempo je pomalé, ale přepečlivě střižený vizuál (kostýmy se připravovaly 3 roky, animace dělal tým čtyřiceti lidí snímek po snímku vrstvu po vrstvě jako středověké iluminace) mojí pozornost udržet dokázal. Každý záběr je konstruován s pečlivostí mistra, ale obsah by vystačil na stopáž klasického hodinového dokumentu. "Vytvářím obraz jako si pavouk splétá síť." ()
Když už ke mně Brueghel - prostřednictvím Majewského a iVysílání a přes čtyři a půl století - natáhl ruku, z úcty k mistrovi jsem ji stisknul, a vzápětí ucítil, jak se zdvořilostní gesto taví v potěšení z bezmembránovitosti dvou tvůrčích světů (malířova a režisérova) – skoro jako v The Seventh Walk, samozřejmě v jiném výrazovém, ale stejně autorsky jednovaječném módu. Po ohledání místa uměleckého činu, dobročinu, nelze než konstatovat, že čin byl naplánován a realizován s plnokrevným záměrem stát se – v každém detailu a v celku - filmovým corpus delicti: tím, že si ve filmu lidé z úsvitu letopočtu podávají ruku s těmi z 16. století a ti i oni zase s námi, však žádnou epochu nevyjímejme, dokazuje umělecky, křehce, ale nezvratně nadčasovou – leč neumětelsky naplňovanou - pospolitost lidstva. Současně lidem všech ér diagnostikuje postižení poloslepotou vůči řečené pospolitosti a zaznamenává všudypřítomnou úzkost, úzkost vznikající nesením kříže, jejž si člověk stloukl sám, nebo, častěji, mu ho ochotně přispěchali sbít jiní. ()
Film je poctou jednomu obrazu a z toho je nutno vycházet při jeho hodnocení. Je totiž pojmut tak, jako byste stáli v galerii právě před tímto obrazem, nechali se vnést do jeho atmosféry, postav na obraze a v jakémsi snovém naladění se přenesli dovnitř tohoto obrazu a mohli se jím procházet a s těmi lidmi se vidět. Nutno uznat, že Lech Majewski se pokusil dokonale představit středověký život - od dětských her v domě přes každodenní trhy po nám dnes nepochopitelnou tehdejší krutost a popravy (znázorněné mimochodem hodně realisticky). Nejvíc si ale dal záležet na chodu středověkého mlýna, každý záběr zevnitř je fascinující. Ale i ten záběr zvenku, kdy se jako zastaví čas, se mi hodně líbil. A protože jsme ve snu, není problém s anachronismy typu ukřižování Ježíše v době 1 500 let po jeho původním ukřižování - jde přece o obraz. A řekl bych, že kromě Mela Gibsona jsem neviděl lépe natočenou scénu Ježíšova ukřižování, myšleno nejen realisticky podanou, ale tak atmosférickou, včetně pohledu Panny Marie na celou situaci. Potěšil mne zde i Michael York v roli vévody, nepotěšilo až moc okaté digitální provedení některých pozadí nebo postav. A samozřejmě - nečekejte zde nějaký příběh, jde o snovou procházku obrazem, takže v rámci objektivity nutno přiznat, že i ta krása obrazu chvílemi začíná nudit. ()
Galéria (29)
Fotka © Silesia Film
Reklama