Kraj

Veľmi nesympatický a hrubý film. Najprv som myslel, že to bude film o gulagoch, no vykľul sa z toho film o živote, kde nie je núdza o vulgarizmy, nahotu, sex, zbytočné vraždy, avšak aj o tvrdú prácu, drsnú prírodu, psychológiu ohľadom Nemcov a Rusov a prekonávanie rýchlosti vlakov. Približne dve hodiny tohto filmu mi veľa poznatkov nedali, ba mi zväčšili smutnú náladu. Akosi mi nedochádza, čo chcel autor týmto filmom zdeliť. Ak chcel iba opísať tvrdé podmienky, bolo toho málo, ak chcel zasiahnuť niečo z psychologickej oblasti, bolo to ešte slabšie. Príde mi to ako obyčajný film o prežívaní, ale s dobrými momentmi ohľadom železnice a vlakov. (03.02.2013)

Mrazivý "eastern" ze Sibiře. "Kraj" je dokonalé peklo, není kam utéct, neustále zima jako... no, na Sibiři. K pití jen samohonka, na léčení - samohonka, na spaní - samohonka, na desinfekci - není to jasné? Věřit se nedá nikomu, práce jak v solných dolech a společnost příjemná a otevřená asi jako čeští úředníci pět minut před polední pauzou. Uchitel si dává na pozadí záležet, takže je rozjezd trochu delší a pomalejší než by měl, ale příběh má svá pozitiva, jasné motivy a herci se po něm dobře vezou. Klimenkova kamera pracuje dobře s přírodou i vlaky a vůbec řemeslná stránka je tradičně zvládnutá. Škoda, že Saša občas selže jako vypravěč a musí to pak zachraňovat vysvětlováním, nebo mu episody vyzní do ztracena, možná kdyby příběh zjednodušil, míň se piplal s drobnokresnbou na začátku, byla by nominace na "glóby" mnohem pochopitelnější. Válečný veterán Ignát dorazí do vesnice na Sibiři, aby tam jezdil s mašinou, brzo zjistí, že ozvěny války ještě nedozněly... 70% (20.12.2010)

...schovaní před oprávněným hněvem lidí, díky soudruhu Stalinovi.... Ignác má zakázáno řídit vlaky, parta je samej práskač a zdáli to pozoruje medvěd, kterýmu se říká nesmrtelný. Gulag není koncentrák. Jsou tu ženský, jídlo a někdy je i veselo. A taky je to místo, kde se může odehrávat - pro mě - nezajímavej příběh plnej jízd parních lokomotiv, rusko-německého (ne)přátelství a medvěda, kterej je alergickej, když mu někdo chčije v revíru. Drama, které uchvátí každého sovětského opravdového člověka! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Vzruším se jen při pohledu na parní lokomotivu. 2.) Ještě jsem neviděl rvačku holek s bobrama. 3.) Gulag? O tomhle pionýrským táboře jsem ještě neslyšel.... 4.) Přemýšlím, jestli by Tony Scott mohl natočit film o nejlepším parním stroji na světě, Josifu Stalinovi . 5.) Chci si zkrátit čekání na Fishmana, kterej má přijet, aby nás potrestal. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (03.02.2011)

Tento film se sice rozjíždí o něco pomaleji, než je obvyklé, ale to se radikálně změní ve stodvacátepáté minutě. Tento film je nesporně fascinujícím yntelechtuálním zážitkem, a to zvláště pro nás, co doma tajně masturbujeme nad obrázky parních lokomotiv. Tento film je plný dokonale skryté symboliky, jako například kosočtverců a zvednutých prostředníků. Tento film je natolik náročný a mnohovrstevnatý, že by se nevyspělému a nehloubavému divákovi mohl na první pohled jevit jako děsně nudná pičovina z Gulagu, který je zde naprosto věrně zobrazen téměř jako rekreační středisko ROH. Tento film rozhodně nedoporučuji podobným nevzdělaným, povrchním a cynickým hajzlům, kteří jako obvykle nejsou schopni pobrat tu čarokrásnou hloubku dokonalého duševního splynutí a degradují podobné skvosty svým plebejským hodnocením a grafomanskými zvratky, plnými hloupého pohrdání a vulgarismů!! (20.01.2011)

(CINEMA MUNDI 2011) KRAJ je přesně ten typ "definitivně účtujícího" filmu, který potřebuje každá národní kinematografie, jež se potřebuje vyrovnat s napjatými poválečnými vztahy mezi dvěma národy. (U nás tomu tak je v případě HABERMANNOVA MLÝNU, který má stejně jako KRAJ potřebu se vyjadřovat k poválečné situaci poněkud zpozdile.) Na jedné straně je patrná snaha pojmout danou problematiku komplexně ve smyslu snahy zahrnout úplně vše, což vede k značnému zjednodušování, dramaturgické roztříštěnosti a nedostatečné profilaci řady postav (flashbacky příliš nepomáhají); na té druhé - vzhledem k časovému odstupu - lze určité věci pojmout jako žánrovou podívanou, kterou si lze v několika scénách díky jejich zdařilému inscenování patřičně užít. Jsem rád, že jsem tohoto ruského "vyslance" na Oscara mohl zhlédnout na velkém plátně, protože několik scén je vskutku impozantních (přejezd mostu, závěrečná honička dvou lokomotiv), ale pokud filmu dávat nějaké ceny, tak leda ty "technické" (opojná kamera, která pojímá řadu scén v dlouhých a promyšlených jízdách, velkými celky dává vyniknout přesné, syrově působící výpravě, akce je zase umocněna dominancí zvukových efektů). (04.03.2011)