Réžia:
Alexej UčitělKamera:
Jurij KlimenkoHudba:
David HolmesHrajú:
Vladimir Maškov, Armen Džigarchanjan, Alexej Gorbunov, Julija Pěresild, Sergej Garmaš, Alexandr Baširov, Alexej Polujan, Anjorka Strechel, Vladas Bagdonas (viac)Obsahy(2)
V auguste roku 1945 sa do vzdialeného mestečka Kraj vracia z vojny bývali tankista Ignat, ktorý má záľubu v lokomotívach. Ignat zisťuje, že na odľahlom ostrove sa nachádza opustená lokomotíva z predvojnovej doby, a rozhodne sa ju opraviť. Po príchode zisťuje, že lokomotíva ma meno Gustav a jej majiteľka Elza je dcérou nemeckého inžiniera, ktorý bol uväznený na začiatku vojny. Keďže pre miestnych obyvateľov je Ignat slobodný cudzinec, dobrodružstvu a láske medzi ním a Elzou nič nebráni.
Dôležitou súčasťou filmu sú lokomotívy, ktoré sú znázornené ako živé bytosti a majú aj vlastné mená.
(Slunkoo)
Recenzie (22)
Tento film se sice rozjíždí o něco pomaleji, než je obvyklé, ale to se radikálně změní ve stodvacátepáté minutě. Tento film je nesporně fascinujícím yntelechtuálním zážitkem, a to zvláště pro nás, co doma tajně masturbujeme nad obrázky parních lokomotiv. Tento film je plný dokonale skryté symboliky, jako například kosočtverců a zvednutých prostředníků. Tento film je natolik náročný a mnohovrstevnatý, že by se nevyspělému a nehloubavému divákovi mohl na první pohled jevit jako děsně nudná pičovina z Gulagu, který je zde naprosto věrně zobrazen téměř jako rekreační středisko ROH. Tento film rozhodně nedoporučuji podobným nevzdělaným, povrchním a cynickým hajzlům, kteří jako obvykle nejsou schopni pobrat tu čarokrásnou hloubku dokonalého duševního splynutí a degradují podobné skvosty svým plebejským hodnocením a grafomanskými zvratky, plnými hloupého pohrdání a vulgarismů!! ()
Moc zajímavě natočený ruský historický film, který ale až moc dbá na to, aby nám co nejlépe ukázal vlaky. Režisér je asi trošku úchyláček na vlaky. Čekal jsem to třeba trošku akčnější, ale akci přehlušilo nekonečné množství všelijakých záběrů na vlaky uklizené, špinavé, mokré, suché, rozpálené nebo zasněžené. ()
Zima na Sibiři jak má být. Tři ohromné 65 let staré parní lokomotivy v hlavní roli. A ruští mašinfírové s němi zachází jako s autem. V mžiku couvnou, dopředu, zajednou si s ní na polévku... Pěkný, "syrový" a drsný film. 15 minutová scéna jak se snaží ruský hrdina Ignát s německou mladou holkou spravit totalní díru přes most aby přejel lokomotivou je pohlcující... Tohle by Amíci nenatočili (jasně umí plno jiných filmů, nezatracuji je), to se musí mít v krvi. Výborný ruský film, ode mě 88 %. ()
...schovaní před oprávněným hněvem lidí, díky soudruhu Stalinovi.... Ignác má zakázáno řídit vlaky, parta je samej práskač a zdáli to pozoruje medvěd, kterýmu se říká nesmrtelný. Gulag není koncentrák. Jsou tu ženský, jídlo a někdy je i veselo. A taky je to místo, kde se může odehrávat - pro mě - nezajímavej příběh plnej jízd parních lokomotiv, rusko-německého (ne)přátelství a medvěda, kterej je alergickej, když mu někdo chčije v revíru. Drama, které uchvátí každého sovětského opravdového člověka! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Vzruším se jen při pohledu na parní lokomotivu. 2.) Ještě jsem neviděl rvačku holek s bobrama. 3.) Gulag? O tomhle pionýrským táboře jsem ještě neslyšel.... 4.) Přemýšlím, jestli by Tony Scott mohl natočit film o nejlepším parním stroji na světě, Josifu Stalinovi . 5.) Chci si zkrátit čekání na Fishmana, kterej má přijet, aby nás potrestal. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
(CINEMA MUNDI 2011) KRAJ je přesně ten typ "definitivně účtujícího" filmu, který potřebuje každá národní kinematografie, jež se potřebuje vyrovnat s napjatými poválečnými vztahy mezi dvěma národy. (U nás tomu tak je v případě HABERMANNOVA MLÝNU, který má stejně jako KRAJ potřebu se vyjadřovat k poválečné situaci poněkud zpozdile.) Na jedné straně je patrná snaha pojmout danou problematiku komplexně ve smyslu snahy zahrnout úplně vše, což vede k značnému zjednodušování, dramaturgické roztříštěnosti a nedostatečné profilaci řady postav (flashbacky příliš nepomáhají); na té druhé - vzhledem k časovému odstupu - lze určité věci pojmout jako žánrovou podívanou, kterou si lze v několika scénách díky jejich zdařilému inscenování patřičně užít. Jsem rád, že jsem tohoto ruského "vyslance" na Oscara mohl zhlédnout na velkém plátně, protože několik scén je vskutku impozantních (přejezd mostu, závěrečná honička dvou lokomotiv), ale pokud filmu dávat nějaké ceny, tak leda ty "technické" (opojná kamera, která pojímá řadu scén v dlouhých a promyšlených jízdách, velkými celky dává vyniknout přesné, syrově působící výpravě, akce je zase umocněna dominancí zvukových efektů). ()
Galéria (47)
Fotka © Studiya Monolit
Reklama