Zachraňte Edwardse

Velmi dobrý dokument natočený strhujícím způsobem a velmi otevřený o takovém choulostivém tématu. Filmařině nemíním vytknout nic, ale ústřední dvojice mi je zcela cizí. Možná je to mojí skepsí k jakékoliv víře, ale dřív, než začnou plivat na doktory a vyzdvihovat Boha, měli by si uvědomit, že byli to doktoři, kteří udělali všechno proto, aby dítě přežilo a dostalo prvotřídní péči. A nadšeně mluvit o tom, jak už má dítě dva roky a žije, když nechodí, bez sondy se nenají a má neoperovatelný nádor, myslím že na mozku - to mi nepřijde jako vítězství, ale jako jásání nad utrpením. Ale to je pouze můj názor. (30.01.2013)

Těhotenství je zvláštní stav, kdy větší roli než rozum hrají emoce. A stejné je to i s tímto dokumentem: mohl bych vynést několik rozumných argumentů proti jeho obsahu, ale emocionálně mě zasáhl jako máloco, takže je mé hodnocení, jaké je. Rozhodnutí přivést na svět dítě s těžkým postižením je něco, čemu se není třeba divit, stačí použít empatii. Pár, o kterém je tento film, divákovi velmi usnadní snahu vcítit se do takovéto situace. Režisérka zůstává neviditelná za kamerou a jen citlivě zaznamenává osudy novopečených rodičů a jejich dcery. Téma je natolik silné, že na intenzivní divácký zážitek stačí. (05.01.2013)

Samotné téma dokumentu nenechá nikoho chladným, režisérka Dagmar Smržová nám však odhaluje mnohem víc. Snad je to ten dokonale blízký vztah dvou lidí, láska, která je žene kupředu, možná ta obětavost, která z nich čiší. Každopádně v sobě oba mají obrovskou sílu, sílu nezjednodušovat si život za každou cenu a žít ho se všemi jeho těžkostmi, tak jak přichází. Je obdivuhodné, že se režisérce všechny tyto, a mnohé další, vlastnosti a emoce, podařily přenést do jednoho snímku, který v sále doopravdy rozbrečel i pár pánů. Snímku, na jehož vstřebávání si nechejte dostatečné množství času. [MDFD Jihlava 2010] (30.10.2010)

Dokument jsem shlédla v rámci festivalu AFO 2011 v Olomouci, přičemž po filmu následovala i diskuze s režisérkou. Jsem moc ráda, že jsem na tento film šla, přestože mě původně moc nelákal. Čekala jsem, že snímek bude hodně apelovat na city ve smyslu, zachránit každé dítě za každou cenu. Nemůžu říci, že by to tak nebylo, ale zároveň jsem z dokumentu neměla pocit, že by chtěl někoho někam tlačit. Bylo to spíše zobrazení kusu života jedné rodiny. Jak a proč se rozhodli tak, jak se rozhodli a jaké toto jejich rozhodnutí mělo následky. Poselství, které tak film předává je to, že pokud je v rodině láska, dá se zvládnout všechno. Líbilo se mi jak byl snímek citlivě sestříhaný, ať už jde o scénu porodu či to, že režisérka nekladla důraz na to, zda je člověk věřící či ne. Navíc, přestože šlo o dokument, byl film poměrně napínavý. (18.04.2011)

Většina uživatelů ve svých komentářích, ať chce či ne, hodnotí rozhodnutí rodičů, nikoli dokument. Ať souhlasím nebo ne, psát to sem nebudu, rozhodnutí těchto dvou lidí, nemá nikdo právo soudit. A dokument ode mne dostává 5*, protože sděluje velký příběh, sděluje obrovskou hromadu emocí, nikoho se nesnaží ovlivnit, prostě jako dobrý dokument předává informace o nelehkém tématu a předává je citlivě, a to je něco, co mnoha dokumentům, které se snaží ukázat na obdobnou problematiku chybí – cit, empatie a nestrannost. (29.11.2011)