Maude...

Reklama na iPady - dozvíte se, že nový typ má úúúžasnou kameru, víc pixelů, jak je to se sdílením, aplikacema, bla, bla, bla, to je samozřejmě strašně nenápadně v pozadí zápletky, kdy dva manželé natočí domácí porno a pak objíždí všechny, kterým nedávno darovali iPad a snaží se to video, které v nich omylem sdílí, smazat. Jak to celé dopadlo, to vám nepovím - po necelé hodině jsem to musela vypnout. A ta jedna hvězdička? Tak ať nepřeháním - dvakrát jsem se zasmála.

Možná jsem očekávala příliš, ale na tu čtvrtou hvězičku tomu něco chybělo. Bavilo mě to. Bylo to dobrý. Ale dech mi to nebralo. Zkrátka forma super, obsah za ní dosti kulhal.

Zápisník je od počátku do konce předvídatelný, což mu ale na ničem neubírá, nehraje si na něco, čím není. Jde o dobře natočenou přesladkou romanťárnu, u které vydrží sedět bez většího nucení i chlap (vyzkoušeno). Ideální film, když si chcete odpočinout, příliš nezatěžovat mozek a zároveň se nestydět za to, nad jakou že kravinou jste to zabili čas.

Kašlu na předvídatelnost, prvoplánovitost, klišé a bla, bla, bla. Kvůli dumání nad smyslem života a stavem společnosti půjdu na nějaké drama nebo do hospody. Šla jsem na komedii, protože jsem si chtěla odpočinout a zasmát se - a ono se to povedlo a zatraceně nad očekávání.

Odchodem Sheena ztratil sitcom 6 z 5*... po prvních třech dílech nové serie jsem to vzdala a na tu břečku, v níž se sem tam topí jeden ubohý vtip, vedle něhož plave druhý již utopený, se snažím zapomenout.

Rozpačitý začátek dokumentu je vystřídán záběry a názory, od kterých už se lze těžko odtrhnout. Ale jak jsem tak nad vším, co se v Nošovicích dělo, přemýšlela, tak jsem si říkala, zda k tomu lze po shlédnutí tohoto filmu zaujmout objektivní postoj. Dokument je hodně tendenční a natočený se stejnou arogancí s jakou byla postavena automobilka v Nošovicích, ale možná právě to byl záměr…

Nepřekonatelný Oleg Menšikov ve filmu, který vykresluje syrový obraz kavkazských hor a lidí, kteří zde žijí. Příběh dvou zajatých ruských vojáků by v režii Bodrova a s daným hereckým obsazením nepotřeboval žádná slova. Zkrátka tu máme film, který dokáže přinutit člověka přemýšlet o tom základním lidském v každém z nás, a to hlavní je, že k tomu „nutí nenuceně“.

Film o toleranci, o tom jak učit toleranci a o tom, jak se smířit s tím, že se někdo toleranci nikdy nenaučí. Mohl by to být obyčejný doják zapadající do spousty jemu podobných, ale ve většině případů výborné herecké obsazení, žádné přehnaně dojemné scénky a laskavý humor tomu naštěstí zabránily. A 5* patří filmu kvůli tomu, že má poslání, které dokázal předat bez přehnaného patosu, což je velké umění.

Dva herci, jedna místnost a 90 minut. Hned na začátku filmu mě napadla otázka – dokáží to? Dokázali… Celou hodinu a půl jsem neodtrhla oči (a hlavně uši) od obrazovky (repráků), a proto před režisérem a skvělými herci smekám. Velká část problematiky probírané v dialogu sice není zrovna novátorská, neotřelá nebo dokonce objevná, ale dokáže diváka přinutit přemýšlet nad neustále se v každém opakujícími otázkami, a to jakým způsobem to Tommy Lee Jones a Samul L. Jackson podávají, má pro mě zkrátka své kouzlo.

Většina uživatelů ve svých komentářích, ať chce či ne, hodnotí rozhodnutí rodičů, nikoli dokument. Ať souhlasím nebo ne, psát to sem nebudu, rozhodnutí těchto dvou lidí, nemá nikdo právo soudit. A dokument ode mne dostává 5*, protože sděluje velký příběh, sděluje obrovskou hromadu emocí, nikoho se nesnaží ovlivnit, prostě jako dobrý dokument předává informace o nelehkém tématu a předává je citlivě, a to je něco, co mnoha dokumentům, které se snaží ukázat na obdobnou problematiku chybí – cit, empatie a nestrannost.