The Whisperer in Darkness

Ak si odmyslím mierne spackaný záver (scénu s lietadlom), ktorý u veľkého slepého Azathota nemal nikdy vzniknúť, jedná sa o jednoznačne zaslúžené štyri hviezdy. Vidno, že tvorcovia projekt tak ako v prípade Call of Cthulhu (2005) poňali tým správnym smerom a cítim, že z ich z rúk časom vyjde ešte niečo pamätihodného (minimálne pre nie príliš širokú fanúšikovskú základňu majstra Howarda). Napätie a atmfosféra ala Lovecraftovský "strach z neznámeho" je budovaná väčšinu času na absolútnu jedničku. Snímok bez sebaväčších zádrhelov pracuje na báze tajomna a noir atmosféry, ktorá vám celý čas preniká až do morku kostí. Aká otrepná fráza, všakže? V tomto prípade ale dokonale vyjadrujúca moje súčasne pocity. Ďalej treba taktiež bezpodmienečne pochváliť herecké obsadenie, ktoré by si do jedného zaslúžilo viac než len "obyčajné" role v nízkorozpočtovom (i keď nadmieru kvalitnom), nadšeneckom projekte. A aby tej chvály nebolo málo - soundtrack, ktorý si ma okolo prstu obmotal už pri zhliadnutí prvých dvoch trailerov, fantasticky vystihuje úzkostlivého ducha snímku. Celkovo by sa na The Whisperer in Darkness dozaista našla aj inakšia výtka než len nepremyslený záver filmu, ale keďže priamych adaptácií na poviedky H.P. Lovecrafta existuje tak neuveriteľne málé množstvo, dokážem niektoré drobné zápory s prižmúreným očkom prebehnúť. (22.04.2012)

Fanúšikovká low-budget snímka, ktorá s minimálnymi prešľapmi prekvapivo dobre boduje hneď na troch fan-pozíciach: Ako adaptácia Lovecraftovej poviedky a prenesenie autorovho štýlu (so všetkými špecifikami, vrátane chýb) veľmi dobré, ako exhumovanie štýlu 30s mysterióznych/hororových filmov nesmierne príťažlivé a dôstojne zvládnuté, ako fúzia oboch autorských snáh s prihliadnutím na obmedzujúce podmienky obdivuhodne šikovná práca s elegantnými ševmi. Autori výrazne prekračujú obyčajnú adaptáciu mysteriózneho weird-fiction rozprávania. The Whisperer in Darkness je srdcovou rozpravou o láske k starým časom a o nesmrteľnosti ich estetiky. (04.02.2017)

Lovecraftova poviedka "Šepot v tme" z roku 1930 je jednou z najfascinujúcejších symfónií hrôzy, aké boli kedy napísané. Literárne vynaliezavé spracovanie (relevantná časť textu pozostáva zo súboru listov) rozhodne nie je vďačným východiskom pre filmovú adaptáciu. Tvorcovia teda museli vyrozprávať príbeh filmovými prostriedkami, čo sa nezaobišlo bez intervencie niektorých nie celkom lovecraftovských ingrediencií (nechcem spoilerovať, spomeniem len záver, ktorý ako by bol vypadol zo súčasných zlých, no obľúbených záverov). Tam, kde sa film ako-tak drží predlohy, jeho kvalita je priam strhujúca. Ak sa však k slovu dostane "autorský prínos", mágia sa vytráca. Zdá sa, že Lovecraft sa nedá "vylepšiť", buť ho rešpektujem v plnej miere alebo vôbec. Autori proklamovali snahu nakrútiť film spôsobom, akým sa nakrúcalo v čase vzniku predlohy (tj. rané obdobie č-b zvukového filmu). Podarilo sa to na výbornú, otázkou je, čo by spisovateľ povedal na trápnu vizualizáciu toho, čo on sám zvykol popisovať skôr v náznakoch. (14.01.2014)

Po středometrážním "Call of Cthulhu" stylizovaném do němého filmu si H.P. Lovecraft Historical Society troufli na celovečerní projekt a ukázali, že když se chce, je možné i za pár šupů a s ochotníky natočit skvělý film. Snímek nese věrné zpracování předlohy a především adekvátně zvolená a důsledně naplňovaná stylizace do padesátkových béčkových sci-fi. Nekoná se zde žádné polopatické odkazování na formu vzorů či jalové karikování; toto je film přesně zapadající do 50. let (s tím, že stejně jako stará béčka může místy působit zdlouhavě). Všichni zúčastnění berou projekt vážně a striktní dramaturgie dělá z filmu kompaktní a vycizelovaný celek. Díky tomu také adekvátně vyzní pozvolný rozpad racionality a pád do ryzího šílenství, což je dramatický oblouk příběhu. (29.06.2011)

Černobílá Lovecraftovi sluší! A výborná klasická hudba, která tu připomněla Wagnera, tam zase staré tajuplné filmy. První část je spíše komorní, jako by herci vystupovali na jevišti, pak nastane zlom a s příchodem na farmu stoupá napětí až k epickému finále. Vše se samozřejmě točí okolo Lovecraftových oblíbenců - Prastarých, Příchozích z hvězd, Cthulhu... , kteří mají přežívat v neprobádaných horách, v lůně divoké přírody. Film se drží základní linie povídky, dále ji však rozvíjí a obohacuje (především sabbat je fajnový). Původní povídka nepatří mezi mé nejoblíbenější, přesto jsem ji znovu - pro srovnání - přečetl. Polovina je sestavena z dopisů, v té druhé pak sledujeme cestu hlavního hrdiny na farmu, která není tak dramatická jako ve filmu. Lovecraft se snaží nahnat hrůzu výběrem slov spojených s děsem, popisy ponurých míst (zejména v kosmu) a citací ze svého Necronomiconu. Největší část pak zabírají myšlenkové pochody hlavního hrdiny, což se do filmu dává špatně (stačí připomenout neúspěch většiny filmů podle S.Kinga). Snad i proto jsem byl mile překvapen, jak se tvůrci s literární předlohou poprali. (01.03.2016)