Sňatek bez domova

Nabokovova Lolita je příběhem natolik známým a a natolik diskutovaným, že při pohledu na hlavní hrdinku nevzniká žádná pochybnost, že to, co uvidíme, bude jen jednou z variant téhož. A skutečně: ani v závěru si nejsme jistí, zda je skutečně možné (či vůbec přijatelné) považovat její city za autentické. (04.09.2018)

Nádherná mladinká Vanessa Paradis v příběhu o Lolitce, který však není zpracován tak silně, jak by mohl být. Děj mi rychle uběhl, ale měla jsem pocit, že celý příběh je podáván bez nějakých větších emocí. Působil na mě poněkud chladně. Výkony obou protagonistů výborné. Bohužel nemůžu, tak jako většina zde, říct, že by mě to emočně nějak dostalo. Zase na druhou stranu, nemusí být hned každý milostný příběh tak silný, že nás emočně úplně rozseká a rozcupuje. Na Noce Blanche se mi líbilo právě to, že na mě zapůsobil tak nějak lehce, navzdory tématu. (03.01.2016)

„Někteří lidé jsou vězni vlastního osudu.“ Přestože námět filmu vypadá banálně, byla jsem přesvědčena, že to nebude plytká lovestory studentky a profesora – Vanessa Paradis si totiž vybírá filmy velmi pečlivě a za tento obdržela ve svých 17 letech Césara. A nemýlila jsem se. Onen „banální“ příběh mi totiž slušně zamotal hlavu a ani po druhém zhlédnutí nemám úplně jasno o motivech postavy mladičké Mathilde, která se zamiluje a svede postaršího profesora filozofie. Ale možná ta slovesa mají být v opačném pořadí, kdo ví... Tvůrci se ani v závěru neobtěžují s jasnou odpovědí, a tak otázky přetrvávají. Vanessa Paradis i Bruno Cremer se na plátně chovají natolik přirozeně, že člověk rád přehlédne i občasné scénáristické škobrtnutí a příběh váženého pedagoga a křehké, ale nebezpečné lolitky si s jinými filmy na podobné téma určitě nesplete. (více zde) (10.09.2012)

Herecky obsazeno a zahráno výborně, mladinká Paradis a Crémer ve věku, který má k důchodu, co by filosofickou knihou na škole od katedry ke krásné studentce dohodil. No...prostě se mi to vleklo jak žvýkačka na slunci a posléze jsem se chytila při tom, že jedním uchem poslouchám dialog, ale ve skutečnosti si lámu hlavu, proč mají ložnici v patře starého sídla, mně nesympaticky kamenného vzhledu, kovově modrou s debilně umístěnými postelemi, kdy hlavu mâte přesně naproti otvírajícím se dveřím a jedna žabička na divných závěsech je chycena blbě. A to je pro mně konec, přátelé! Jo, hudebně dost dobré. (19.09.2018)

"Láska je plamen, který zahřívá, vášeň je požár, který ničí". Vždycky mám u takových filmů pocit již viděného a stejné to bylo i tady. Jen možná v trochu jiné podobě, ale není se co divit, protože příběhů o vášni opětované, či neopětované, někdy kruté a někdy té dechberoucí je obrovské množství. Sedmnáctiletá Matilda, tak rozporuplná a její o mnoho let starší učitel, který si možná myslel, že má ve všem jasno, se rázem ocitnou v situaci, která se jeví naprosto neřešitelná. Vanessa nám i ve svých skutečných sedmnácti letech ukázala, že umí a o Brunovi je zbytečné psát, protože ten je skvělý v každém filmu. Jo jo, láska dokáže s člověkem někdy hodně zacloumat. Emocemi nabité drama, které stojí za zhlédnutí, protože jak to s nimi nakonec dopadlo, to už se musíte podívat sami. (18.07.2016)