Dievča na moste

Leconte je režisér lidských duší. Jeho výborně obsazená Dívka na mostě zřejmě sloužila jako inspirace Bessonovi pro Angel-A. A spojuje je nejen černobílé pojetí. Dívka má však nejen mnohem lepší scénář, ale především obsazení. Vanessa hraje, až se z ní kouří. A Daniel? Daniel zkrátka je. A jako obvykle nikdo nepochybuje, že je právě tím, čím zrovna je. Takže dočasně vrhačem nožů, který potřebuje propojit své neštěstí s jiným neštěstím, aby dva zápory společně vytvořily jeden šťastný klad. (04.08.2012)

Snímek s artovými ambicemi, těžící z herecké ekvilibristiky Vannessy Paradis a Daniela Auteuileho. Černobílá kamera nechává díky hře světla a stínu vzpomenout některá klasická díla francouzské nové vlny. Krom nečekaně neromantické podoby lásky mezi mužem a ženou, se nám film snaží vsugerovat dva klíčové poznatky. ____________ 1) Skok z mostu není dobrý způsob sebevraždy. ___________ 2) Házení nožů poskytuje větší vzrušení než orgasmus, a to jak z pohledu vrhače, tak z pohledu terče. :-)______ Film je navíc vybaven kvalitním hudebním doprovodem např. I´m Sorry od Brandy Lee (u nás Přenosilová - Roň slzy). 59% (11.01.2012)

Představte si jednu stěnu dělanou jen z dřevěných prken. Z prken, které nejsou přibity těsně k sobě a tak mezerou mezi nima prosvítají sluneční paprsky. O tuto stěnu se opírá Vanessa Paradis, která mezi těmi prosvítajícími paprsky slunce připomíná nádhernýho anděla. Má dlouhý černý šaty, v rukách drží černý krajkový závoj, který postupně zvedá nad hlavu, její pohled je soustředěný, přivírá své krásné oči, pmalu otáči hlavu ke straně a otvírá oči. Z jejího pohledu se zračí touha, ta nejromantičtější touha, kterou jsem kdy ve filmu uviděl. Kamera se otáčí do směru kterým Vannesa kouká a tam stojí Daniel Auteuil. Stíny od dřevěné stěny mu zakrývají část tváře, ale díky slunečním paprskům je mu vidět do oči a ty říkají jedno jediné, miluju tě. Kamera vrací záběr zpět na Vannessu, která upřeně kouká na Daniela, ruce má stále nad hlavou a pomalu z ních pouští černý krajkový závoj. Kamera se vrácí pohledem zpět na Daniela, ten napřahuje ruku ve které má vrhací nůž, Vannesa pomalinku, klidně a bez známky strachu zavírá oči, vedle její hlavy dopadá první nůž .... druhý nůž, kamera zabírá Danielovi soustředěné oči plné vášně. Daniel pomalu zvedá ruce a v každý z nich má jeden vrhací nůž, oba hází těsný kousek od Vannessy a pak další a další. Vannese ze zrcyhluje dech a pomalu otevírá oči. Na chvilku se zamilovaně usměje na Daniela. Daniel zavírá oči a kamera se přesunuje za jeho záda, poprvé tak spatřím oba v jednom záběru. Vannessu opřenou o dřevěnou stěnu obtesanou noži a Daniela jak zvedá ruku s posledním nožem...háže....a...nůž dopadá těsně vedle krku Vannessy....v dalších 30 sekudnách následuje něco, co by nedokázal popsat ani ten nejlepší spisovatel, natož obyčejný uživatel CSFD, ale pokud jste někdy skutečně milovali a byli skutečně milováni, tak znáte přesně ten pohled co si Vannessa a Daniel mezi sebou vyměnili. A že jsem tady popsal tolik prostoru kvůli jedné scéně ?? A celkově jsem o filmu nic neřekl ?? Kdepak, ještě nikdy jsem na této databázi nemluvil o hererckých výkonech a filmu jako celku tak přesně jako právě teď. (29.01.2009)

Příliš vykalkulovaný a málo inventivní film, který nás touží spolknout svými dialogy, které se na nás hrnou silou vržených nožů, avšak při troše času na promyšlenou, kterou nám film bohužel neposkytuje, zjistil bychom nesjpíš, že se jedná o běžné floskule. Slavný Daniel Auteuil působí zarputile prkenně, Vanessa Paradis se do své role vložila uvolněněji, ale ani jí příliš nesedí. Variace na štěstí a neštěstí mají mnoho podob, tato je spíš jaksi primitivnější (29.06.2016)

Atmosféra a přesvědčivý Auteil mě příjemně překvapili. S dalšími aspekty už to bylo horší. V příběhu postavy hledají nějaké snadné odpovědi na otázky, které je trápí. Jenže když nic takového neexistuje, zavání mi to pochybným zjednodušováním. A postava Adele je také podivná, když vypráví o svých "láskách". Že prý neměla štěstí na opravdový vztah. Ale když ve svých známostech vědomě tuhle potřebu nahrazuje fyzickou spotřebou, vzbuzuje ve mě dojem pokrytectví nebo nedospělostí. A obojí mě od sledování odrazuje. (18.05.2008)