Žena, ktorá spieva

To vám takhle jednoho obyčejného dne přistál přede mnou snímek s "lehce zavádějícím" názvem Incendies (a překvapivě doslovným českým překladem) a zasáhl mě (svým osobitým vyprávěním a ryzí neprvoplánovou poctivou filmařinou) rovnou do srdce. Nutno dodat, že srdce říká "nerejpej se v tom šťourale jeden", ale rozum křičí "nebuď zaslepenej a přiznej i určité nedostatky". Tady jsou a jak si tak pročítám zdejší komentáře, podobný "problém" měli i uživ. DaViD´82 resp. jhrasko). Zaprvé, pasáže u notáře, které odvádí divákovu pozornost působí nepatřičně (jakoby patřily do jiného snímku) a (zadruhé) zbytečná doslovnost (nejen) v samotném závěru. Za sebe pouze dodám, že to působí i (lehkou) vykonstruovaností děje a otázkou zůstává, zda-li by se bez "šokujícího závěru", (který divák záhy stejně začne tušit) a říká (přeje) si, "hlavně aby to tak nedopadlo", nejednalo o mnohem silnější zážitek. Poslední (mou) výhradou je nevýrazný (hledající a nenacházející) si svou polohu M. Gaudette v roli Simona. Přes všechny tyto výtky, (kterými jsem snímek doposud zahrnul), se nenechte zmást! Incidies je velmi působivým snímkem a to nejen pro svou ryzí filmařinu, ale zejména pro samotné zpracování. Kamera, střih, režie, hudební doprovod (jj, Radiohead na mě vždy platili) js(d)ou v naprostém souznění a jsou to právě a jenom tyto atributy, které se starají o divákův zážitek, udržují ho v neustálém napětí a nenechají vydechnout. V neposlední řadě musím přiznat, že D. Villeneuve je vskutku obratný vypravěč se smyslem pro přesné dávkování tempa a i díky výše zmíněným faktům nepůsobí Incendies jako adaptace divadelní hry, ale jedná se čistě o filmařský zážitek. Incendies to je (nejen) pátrání po rodinných kořenech, jehož výsledkem nemusí být vždy nutně rovnice 1+1=2, ale také "nastavené zrcadlo rozdílnosti" (byť pro někoho možná příliš povrchní a zjednodušující) mezi západním a islámským světem a s tím spojenými hodnotami. p.s. bez mučení přiznávám, že až do dnešního dne mi tvorba tohoto nadaného Kanaďana zůstávala ZCELA utajena. To ale (ve světle tohoto snímku) hodlám v nejbližší době změnit! Kandidáta bych už měl http://www.csfd.cz/film/265641-polytechnika/ Uvidíme....88% (30.09.2011)

Sourozenci jsou po matčině smrti konfrontováni s jejím odkazem na bratra a otce a začnou oba hledat. To vše se odehrává ve dvou liniích. Jednak je zde vykreslen příběh matky a to, jak se dostala za hranice muslimské země kdesi na Blízkém východe a druhak můžeme sledovat oba sourozence, kteří pátrají po svých příbuzných. A mě to prostě nebavilo. Pokud se jednalo o samotné sekvence matčina příběhu, tak se bylo jakž takž na co koukat, ale fundamentalistické prostředí islámské společnosti znám dávno i z jiných filmů. A samotné hledání bylo nezáživné. Navíc herci byli všechno, jen ne sympatičtí. Asi na tohle nemám ty správné buňky. 30% (09.11.2013)

,,VÍTE, NĚKDY JE LEPŠÍ VŠECHNO NEVĚDĚT“..... /// Stříhali dohola malého chlapečka……- ale nepředbíhejme, …. pěkně popořadě… Neobvyklá závěť rozjíždí příběh, ve kterém se současnost plynule střídá s minulostí. Matka hledá syna, dcera hledá bratra a zároveň zjišťuje: KDO vlastně BYLA JEJICH MATKA!? Skládačka, ve které s intenzitou informací neustále přituhuje, nabízí nejen zajímavé prostředí, ale hlavně neuvěřitelně zajímavé celkové rozuzlení, které potěší všechny matematiky se smyslem pro tragédii. Ono totiž 1 + 1 může bejt 1! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se umřít a hledám námět pro zajímavou závěť. 2.) Mám na patě vytetovaný tři tečky. 3.) Zjistím, že expert na mučení Abu Tarek byl pěknej kanec. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *** (18.04.2011)

Při sledování tohoto opravdu výborného snímku jsem byla dlouhou dobu přesvědčena, že moje hodnocení bude úplně to nejvyšší, ale pak přišlo závěrečné rozuzlení celého příběhu a to už bylo bohužel na můj vkus příliš přitažené za vlasy. Ale za takové věci jako byla emocionálně strhující scéna v autobusu, excelentní výkon Lubny Azabal v hlavní roli nebo Radiohead, jejichž muzika vytvářela ve filmu zvlášťní naléhavou atmosféru, jsou to i tak hodně silné čtyři hvězdy. A tento měsíc je to vedle Srdce na dlani už druhé skvělé kanadské drama co jsem viděla...myslím, že se trochu více porozhlédnu po jejich kinematografii. (05.04.2013)

Kéž by tak Villeneuve trošku zatlačil na střihače, aby se tolik neválel. To by pak z toho byl film do žebříčku. Takhle je to dost roztahané a ze začátku bohužel nudné. Potom se ale rozjede hodně drsná spirála děje, která diváka vyplivne až úplně na konci se sevřenými útrobami a velmi mělkým dechem, který se vrací jenom pomalu. 90% (30.05.2017)