Žena, ktorá spieva

[FIFF 2011, Bratislava] Veľká vec, ktorá nepotrebuje napádať kvôli mechanickej "zostrojenosti" syžetu a takisto nie je na mieste obšírne popisovanie jednotlivých pozitív - boli by sme tu do rána. Radikálne, zžieravé a zároveň i subtílne pátranie po odpovediach na problematické otázky ohľadom príčín náboženských sporov v krajinách blízkeho východu. K žiadnemu zmysluplnému stanovisku sa však nikto nedopátra a onen rozmer nepochopiteľnosti, neľudskosti a nekonečnosti takýchto vyostrených konfliktov tu dosahuje svojej veľkosti a presnosti. "Incendies" - myšlienkovo mnohovrstevnatá a naratívne nevyspytateľná, niekedy nadbytočne doslovná, ale aj tak bezprostrednými citovými vibráciami nabitá freska o žene, ktorá spieva... (17.04.2011)

Nevím proč, ale já tam toho Sofokla od začátku cítil. Každopádně, kdyby jej Villeneuvův hrdina četl, nemusel by se tento již omšelý mýtus promítnout i do jeho osudu. Takto navíc zůstává určitá pachuť účelovosti a prvoplánovosti, když jinak sympatický příběh vyústí do toho nejnepravděpodobnějšího a navýsost naivního finále. Incendies (oceněný nominací na Oscara za nejlepší cizojazyčný film) se netají velkými ambicemi. Oplývá velkými gesty a vášněmi jako z klasické literatury. Hněv. Křivda. Opovržení. Pomsta. Láska. Odpuštění... Hotový symfonický orchestr svíjející se v dionýsko-apolinských rozepřích pod taktovkou Richarda Wagnera. Magnifique! Bombastique! Ale hlavně jako vychytralý patetik se zde Denis Villeneuve předvedl. Do jaké míry je portrét blízkého východu relevantní, nechť posoudí jiní. Rád bych jenom podotknul, že snímek není nějakým hutným psychologickým dramatem, ani žádnou studií vztahů v arabském světě, ač se tak celou dobu tváří. Ve své podstatě je to pouhá detektivka na pozadí emotivního světa a rozechvělých zjitřených ran. Takhle film začíná a takhle taky končí, ačkoliv si nejsem jistý, do jaké míry šlo o záměr autora. Přes všechny výtky však musím hodnotit poměrně vysoko, a to z formálních důvodů (režie, kamera, střih, narace, skladba dějových linií, přes delší stopáž absence hluchých míst,...). Že je Villeneuve talentovaným tvůrcem, bylo ostatně mým vstupním předpokladem pro shlédnutí tohoto filmu. (27.06.2011)

Odhliadnuc od hlúpeho a nepochopiteľne krutého zachovania sa matky voči svojim deťom, ide o veľmi pútavo natočenú drámu so zaujímavým pátraním po vlastných koreňoch, všadeprítomnou depresiou a bezútešnou atmosférou. S jednaním matky som však ani v najmenšom nesúhlasil. Niektoré tajomstvá by si mal radšej človek so sebou zobrať do hrobu, aby prípadne nemohli ublížiť aj iným. To je aj tento prípad. 75/100 (29.02.2016)

Při sledování tohoto opravdu výborného snímku jsem byla dlouhou dobu přesvědčena, že moje hodnocení bude úplně to nejvyšší, ale pak přišlo závěrečné rozuzlení celého příběhu a to už bylo bohužel na můj vkus příliš přitažené za vlasy. Ale za takové věci jako byla emocionálně strhující scéna v autobusu, excelentní výkon Lubny Azabal v hlavní roli nebo Radiohead, jejichž muzika vytvářela ve filmu zvlášťní naléhavou atmosféru, jsou to i tak hodně silné čtyři hvězdy. A tento měsíc je to vedle Srdce na dlani už druhé skvělé kanadské drama co jsem viděla...myslím, že se trochu více porozhlédnu po jejich kinematografii. (05.04.2013)

Presne takéto filmy sú pre mňa audiovizuálne zážitky. Nádherná zmyselná kamera. Silný príbeh ktorý pomaličky ale isto otvára svoje tajomné komnaty, nachádzajú sa tam emocionálne veľmi silné zábery ktoré nie sú nejaké samoúčelné. Krásny príbeh ktorý zachytáva závet jednej ženy zo stredného východu v ktorom sa dožaduje aby jej deti (dvojčatá) vypátrali ich ďalšieho súrodenca ma chytil za srdce. Dvojča Jeanne sa vydá ako prvá na blízky východ a iba s nepatrnými informáciami začne vehementne pátrať. Súmerne sa odkrýva jej pátranie aj zábery z putovania jej matky pri začiatkoch konfliktu medzi moslimami a kresťanmi v 70´s rokoch. Scenár je v skutku vybrúsený do každého detailu a záverečná pointa nečakaná a silná. Toto treba vidieť. (11.01.2017)