Nebeský oceán

Je to vydarená dráma s Jet Lim v hlavnej úlohe. Má dosť dobrý príbeh o smrteľne chorom mužovi, ktorého syn trpí autizmom a tak sa snaží synovi zaistiť budúcnosť. Spracovanie je na tom dobre, ešte úvodná tretina ma moc nezaujala, ale potom už kvalita filmu stúpne a to už vydrží až do konca. Príbeh je dosť jednoduchý, nie je tu nič, čo by len trochu prekvapilo, ale ani to neprekáža, kedže na film sa príjemne pozerá. Poteší hlavne zaujímavý vzťah medzi autistom a cirkusantkou alebo otcom a susedkou, len škoda, že nedostali viac priestoru. Jet Li si vo svojej prvej neakčnej úlohe vedie dobre, jeho herecký výkon v ničom nesklame, ale to ma vôbec neprekvapuje, už dávno ukázal, že hrať vie. A zvyšné herecké výkony vrátane autistu sú tiež pomerne kvalitné. Réžia filmu moc nepomáha, nie je zlá, ale určite mohla byť aj lepšia, hlavne emócie tu fungujú len minimálne. Na tento film som sa až tak moc netešil, dobrých akčných hercov je omnoho menej ako charakterných a tak nemám rád, ked´ svoj potenciál mrhajú na filmy, kde ho nemôžu využiť, ale inak som spokojný. Ale v kórejskom prevedení by bol film pravdepodobne ešte lepší. 74% (22.01.2011)

Myslím, že Jet Li ve své netypické roli, a to nemocného, umírajícího otce a Wen Zhang, jako jeho autistických syn, ti byli oba výborní. Uvěřitelný Jet, pracující v mořském světě, a syn, kterého bere s sebou. Jaký je život otce autisty? Náročný. Jaký je život autistického syna, který má otce s rakovinou? Jiný. Žije okamžikem. Díky bohu za inteligentní, milující lidí v jejich okolí. Jsme tak smrtelní. Film mě dost rozebral, tudíž si ho raději pusťte a uvidíte sami. (08.04.2016)

Zvlastny film. Po dramatickej stranke príliš nefunguje, pretoze je schematicky. Postavy su ploche. Jet je reziserom presne vedeny, ale o nejakom hereckom koncerte sa rozhodne hovorit neda, proste Jet znova neprekrocil svoj tien. Predstavitel autistu sice ani na chvilu nevypadne z ulohy (vsetky tie tiky ma dobre zmaknute), ale prilis zaujimavy nie je. Rovnako ako cela zapletka o zomierajucom otcovi, ktory musi pred smrtou najst svojmu autistickemu synovi novy domov. Vsetky peripetie, ktore musi absolvovat su dopredu odhadnutelne, rovnako ako ich vysledok. Reziserovi sa nepodarilo spracovanim vztahov medzi postavami dosiahnut, aby ma strhol a nechal sa unasat pribehom (jedine vztah medzi Jetom a jeho dobrosrdecnou susedkou celkom slusne funguje). Skoda. Vysledok az prilis vyzera ako film na objednavku cinskeho rezimu o tom, ze aj napriek nedokonalosti uradov sa spolocnymi silami kazdeho clena spolocnosti da vyriesit akykolvek problem. Takéto prvoplánové poučné filmy nemusím. (14.01.2011)

(51. ZLÍN FILM FEST) U herců akčních rolí je rozhodující věk, protože bojové scény nelze provádět až do smrti, jelikož na to tělo již nestačí. Přijde tak chvíle, kdy se po účinkování ve filmu, plnícim fanouškovské sny, je třeba se přehrát do jiného hereckého typu. Pro Jeta Li tím snímkem, který uspokojoval fanouškovské tužby, bylo ZAKÁZANÉ KRÁLOVSTVÍ, ve kterém se střetl s jiným asijským kolegou úspěšným na Západě - Jackie Chanem. Oba se pak objevili v dramatech, které jim jednak mají zajistit role na stáří, jednak v nich mají předvést, že umí hrát, přičemž toho je dosahováno tím, že se uvědoměle pracuje s typem rolí, jež ztvárňovali předtím. NEBESKÝ OCEÁN, jak zní festivalový název, nestojí na předvídatelném příběhu, který subtilně hraje na city (smrt a autismus - to nejde přebít), ae především na hereckém výkonu Jeta Li. Nejlepší (film i Jet) je ve chvílích, kdy se pracuje se syžetem martial art filmů, ale na místo bojového umění se zde učí, jak přežít ve světě, když jste autista. Na pozadí je patrná jemná kritika systému, který selhává ve vyřešení problémů spojených se sociálním zajištěnim rodin s autisty a v postarání se o dospělé autisty, když ti přijdou o rodinu. Hlavní ale je, že Jet Li je - jako želva, která žije dlouhé roky - věčný, a to díky svým rolím. (01.06.2011)

Ocean Heaven na mě velmi silně zapůsobil a cítila jsem velkou empatii k oběma, protože i já znám jednu malou holčinu, která tímto syndromem trpí a věřte, že tolik lásky, pozornosti a trpělivosti jejích rodičů si nesmírně vážím. Potkávám jí většinou společně s maminkou, která ji vyučuje sama, občas se zastavíme a povídáme si a já přitom sleduji její dcerku, která svírá vždy v ruce malého plyšového krokodýlka, který se stal nezbytnou součástí jejího života. Trvalo několik měsíců, než se mně podařilo navázat kontakt pár slovy, ale stále s jejíma očima, které byly upřeny někam do dáli. A až po dalším půlroce jsem byla nadšená, když se mi letmo podívala do očí a já měla s její mamkou chuť brečet radostí. Tady jsem viděla tu úžasnou a možná pro někoho těžko pochopitelnou sounáležitost a maximální obětavost táty vzhledem k synovi a současně obrovské dilema, protože musel řešit situaci, kdy věděl, že syn bude muset jednou zůstat sám. Velmi citlivě a uvěřitelně zpracované téma, které je bolestné, ale naděje přece umírá poslední. Po všech stránkách velmi dojemný příběh. (23.03.2015)