Temple Grandinová

Říkejte mi cynik, ale obyčejně na mě filmy, které se diváka snaží "vydírat" zas tak moc nepůsobí. Nemůže za to ani tak stav hlavního hrdiny, ale většinou scénář a režisér, kteří často derivují filmový jazyk jen na ono postížení. Tentokrát ale tleskám HBO a tleskám Claire Danes, protože k postavě Temple Grandin přistoupili citlivě, bez přílišné glorifikace a snažili se rozvést a ukázat chování autismu bez toho, aby byl divák tlačen k jakýmkoli soudům. Teda určitě ne tak okatě jak to mnohdy dopadá. Film tedy dostal jakousi "lehkost", a věnoval se tomu, co bych od takovéhoto typu autobiografie čekal. No a výkon Claire Danes, o tom je zbytečné cokoli psát, protože je prostě vážně skvělý. Kéž by televize točili více takových filmů. Možná bych se pak na ni i občas podíval. Nature is cruel, but we don't have to be. (05.03.2011)

Film, nad kterým je o čem přemýšlet. Poutavý příběh neobyčejné ženy, která navzdory svému tolik svazujícímu a omezujícímu handicapu úspěšně vybojovala boj se všemi překážkami, stojícími jí v cestě k úspěchu a ke spokojenému životu. Dokázala toho mnohem více, než většina těch "normálních", které na své cestě potkávala, a kteří jí její úděl ještě ztěžovali výsměchem a nepochopením. V jejím životě hrála velkou roli zvířata, do nich se totiž uměla vcítit lépe a porozumět jejich potřebám více než ostatní lidé. Proto se hodně zabývala otázkou etiky zacházení s chovnými zvířaty na farmách a to je další téma k úvahám, které tato biografie nabízí. (13.10.2013)

Naprosto skvělé zpracování "true story" z produkce HBO !!! :-) Člověk si řekne, další chudák autista, co zase ke splnění amerického snu přišel, ale tohle je jiné.. Není to zachycení toho, jak na autisty pohlíží okolí, ale toho, jak okolí vnímá autista.. Navíc geniální autista.. Moc se mi líbilo zachycení Templiných vizí.. Perfektní výkon Claire Danes, životní role Catherine O'Hara a standardně skvělá Julia Ormond.. Ps: nenechte se odradit "dobytčím" tématem filmu !!! (10.10.2011)

Byla jednou jedna Temple Grandinová... A já se vás ptám - víte, kdo to byl? Ne? Nejste sami, také jsem nevěděl. Naštěstí tu ale je právě tento film, abychom byli náležitě poučeni. Ve výsledku tu máme typické americké drama s líbivou hudbou a patřičnou dávkou sentimentu, které ale není vtíravé a příjemně se sleduje. Co je na něm ale tolik odlišného? Dvě zásadní věci. Za prvé jde o snímek televizní produkce - s klidem ovšem mohu říci, že tento film by mohl být promítán v kinech a šlo by o rovnocennou podívanou. Za druhé tu je Claire Danes, která je tak skvělá, že na to ani slova nestačí - zahrát jakkoliv postiženou osobu je vždy těžké a Claire se toho zhostila výborně. Co považuji za hříšné je pak ale srovnávat Temple Grandinovou s Rain Manem jen proto, že hlavními hrdiny jsou autisté. Nezapomínejme, že Temple je skutečná, takže výpovědní hodnota filmu je na zcela jiné úrovni než u Raymonda, který je čirou fikcí. (09.12.2011)

Hnula mnou! Temple, myslím. Mluvila o dveřích. Že jsou to vchody do jiných světů. "... a kam odcházejí?" Do nebe. Nezvykle pojatý film o ženě, která viděla svět v osách, procentech a pravítkách. Líbilo se mi to načasování, drajf, úcta a pocit, že jsem jen já a Temple. Temple a já. Krom Danesové, která předvedla neskutečný výkon plný bolesti, mě zaujal mentor (D. Strathairn), který dovedl Temple k uvažování, navedl ji na cestu a ponechal osudu. Samotnou. A její řeč pronášená při závěrečném sprintu mezi obdivem a lítostí, mě zanechala v mlčení, s mrazením v zádech. A tak si to taky chci uchovat v paměti. Ohromná věc! (12.09.2010)