Prci, prci, prcičky: Stretávka

Hrozně pohodovej film. Nostalgicky to na mě sice zas až tak nefungovalo (logicky, původní trilogii jsem viděl poprvé před necelým týdnem :-D), ale komediálně - trefa do černýho. Stifler je pořád stejný pako, Jim se pořád dostává do trapných situací, Jimův táta mluví o věcech, o kterých se nemluví, a Stiflerova máma ... no, však uvidíte. Sem tam jsou v Reunionu i vážnější a smutnější chvíle, plynoucí z toho, že hrdinové už přecijen nejsou puberťáci, ale brzy vždy následuje další výbuch smíchu. Zatím rozhodně nejpříjemnější letošní film, při kterém se dá v kině na moment zapomenout, že v Česku vládne blbá nálada. Něco takovýho by to chtělo tak dvakrát do tejdne. (14.04.2012)

Výborné zakončenie série, ktorá pred rokmi odštartovala najväčší žánrový boom od dôb Šestnástich sviečok. Ešte vtipnejšie než Svatba, ktorú som doteraz považoval za absolútny vrchol prcičkovského subžánru (vrátane Road Tripu, Eurotripu a všetkých ostatných tripov, a filmov, kde sa znásilňuje pečivo a prichádza o panictvo). A niektoré vymakané baliace praktiky vychádzajúce z fenoménov doby, by Stiflerovi závidel aj Barney Stinson. "Pôjdeš so mnou na koncert Justina Biebera?" 85% (23.12.2012)

Konečně film, který navrátil PPP sérii zpět její dobrou reputaci, pošpiněnou řadou video pokračováními. Je pěkné vidět opět starou partu z prvního dílu a navíc i Jimova tátu, který tu má trochu víc prostoru. No, váhal jsem, zda na to jít do kina, ale vyplatilo se. Moc jsem se nasmál, a ačkoli nejde o úplně výbornou komedii (nechápu, že se zde ještě drží nad osmdesáti procenty), je to pořád moc dobrá oddychová zábava nejen pro fanoušky American Pie. PS. Sean William Scott si to prostě dává! (24.04.2012)

Commeback ako hovado. Pôvodná zostava (aj s producentami) je späť a má ešte väčší štýl ako za mlada. Dej príjemne nadväzuje, na plátne sa zíde skupinka starých známych a teraz už len čakať do kým nepríde Stifler, ktorý to všetko odštartuje. Film ma prekvapivo kopec nápadov a neskutočne veľa vtipných momentov, ale okrem toho aj to čo nemali predošle diely a to je jediné čo filmu uberá na tempe. A to je ta dospelácka vážnosť / problémy hlavných postáv. Samozrejme že to nieje nejaké velké mínus, film musí tento prvok obsahovať keďže už hlavné postavy už nie sú stredoškoláci, len po tých humorných scénach to uberá na tempe, čo je asi jediné mínus filmu, ale inak sa nejedná o nejaký veľký problém. Štvrté prcičky servírujú opäť dobrú zábavu aj keď miestami trochu viac pikantnejšiu (to bude asi režisérskym duom, povedal by som) ako by ste čakali. Stifler: "Pánové, vemte svý koule a vrat'tě je tam kam patrí." 95% - 5* (02.05.2012)

Je jasné, že by člověk neměl od něčeho s takovým českým distribučním názvem očekávat cokoliv intelektuálně stimulujícího. Veškerý pokus o satiru korporátní Ameriky, případně poukázání na mediokracii doby, které vládnou sociální sítě, internetové stránky se sdíleným videem a "reality" pořady, je totiž stejně nedomrlý jako všechny postavy. Naivně jsem ale doufal, že sraz po letech, vyplněných nekvalitními D2D spin-offy, bude mít smysl. Ukázalo se ale, že není o čem vyprávět a postavy se nijak nevyvinuly. Typ narace s několika protagonisty, jejichž cíle jsou neustále stejné napříč všemi díly série (= zasunout), zde naráží na potřebu sezvat kompletní původní osazenstvo, z nichž ne všechny postavy mají skutečný potenciál pro to, aby jim byla věnována vlastní dějová linie. Vyvolávání vzpomínek na to, jaké to bylo před lety a jak se věci (ne)změnily, je pro tenhle poslední (doufám!) díl hlavním sjednocujícím principem. Styl evokuje konkrétní postupy z předchozích částí trilogie, především ale prvního dílu. Stejně jako v jedničce se začíná logem studia, ke kterému zní nediegetická hudba, jež poté přejde do diegetické, jak kamera z nadhledu jede po svršcích a spodcích oblečení, aby v celku ukázala Jima na posteli, případně se v závěrečném záběru odjíždí do nadjezdu. Staré doby evokuje i užitá hudba, která má čistě aluzivní povahu, protože v pravý moment zazní skladba, která byla s některými postavami spojena v prvním díle. Lpění na minulosti je tak největší slabinou snímku, protože to, co bylo před lety vtipné z toho důvodu, že jsme se mohli smát pubertálním postavám, je zde pouze trapné, když se do velmi podobných situací dostávají už (skoro?)třicátníci. Na místo zhodnocení minulosti a posunutí se dál, jako to dokázali se "svými" postavami John Sayles či Kevin Smith ve svých návratech po x-letech, se oslavuje neschopnost dospět a "zůstat čurákem" (nejsofistikovanější metafora přátelství, jakou čtyřka amerického koláče nabízí). Sorry parto, jsem správná generace, na kterou se cílí, ale mentálně jsem neustrnul v pubertě, a tak mě vaše eskapády míjí. (11.04.2012)