Zajíci v pytli
Obsahy(1)
Úsměv a pohoda v hudebně zábavném pořadu z divadla Semafor.
V osmdesátých letech navázal Miloslav Šimek na slavnou éru semaforské dvojice s Jiřím Grossmannem a přizval ke spolupráci Jiřího Krampola. Vznikl tak cyklus představení Zajíc v pytli.
(Česká televize)
Recenzie (31)
Železná neděle aneb Seber co můžeš, kde se řeší papiňák z dovozu (ešus a píšťalka)... Soudruh Vyrážka, inženýr Dlažka, Surio Mario... Šimek s Krampolem byli super. Jediné, co mne nebavilo tenkrát a ani dnes, byly pěvecká vystoupení Milušky Voborníkové a spol. Ale jinak je tenhle pořad "pořád kvalitní, takzvaně málcajt, jak říkali staří Římané. Ty první, co je odkojila vlčice". :-) ()
Zábavný pořad s velmi proměnlivou kvalitou, přesto stále nadprůměrný. Po odchodu Luďka Soboty (naposledy ve čtvrtém díle, který je snad ze všech nejlepší, neboť v něm hostuje excelující Petr Nárožný, jenž tolik prostoru v žádném Návštěvním dni nedostal) se Miloslav Šimek mohl konečně vrhnout na vytouženou satiru, k níž byl svolný i Jiří Krampol, a vznikly tak sice vtipné věci, ovšem některé z nich jsou dnes vtipné především pamětníkům té doby, což je zkrátka úskalí satiry. Týká se to scének i povídek. Za opravdu povedené považuji snad jen výstupy Josefa Fouska a rozhovor s nakupujícím v Kotvě s Felixem Holzmannem. Jinak je ovšem fakt, že Jiří Krampol byl Šimkův nejméně zajímavý partner, a ačkoliv se oba dva i diváci bavili, dělali mnohem jednodušší humor než tomu bylo dosud zvykem a tohle zajícovské období tedy s odstupem připomíná jen jakýsi Šimkův nádech před setkáním se Zuzanou Bubílkovou. S ní se mu na rozdíl od spolupráce s Krampolem podařilo najít ten správný recept a uvařit satiru, která nadčasová je a baví stále. ()
14/14 Zajíc v pytli byl další odnoží klasického semaforského pořadu Ze Soboty na Šimka. Z fragmentů na webu ČT je možné procházet díly z let 1984-1990. Celkově je tato "besídka bývalých žáků zvláštní školy" z perestrojky často primárně nostalgická, leč i tak se najdou tu lepší, tu horší scénky. Někdy přijde zajímavý host (Holzmann, Švandrlík), hudební vložky mají svou kolísavou kvalitu (stálicí je Voborníková s Mařasovou). Tématické pořady jsou hodně povedené, zejména vánoční díl. Zajíc v pytli č. 4 je de facto záznamem hry Den otevřených dveří v oblastním muzeu s výjimečnou účastí Nárožného. Samotnou kapitolou je přeštěhování ze SeMaForu do Klicperova divadla v porevoluční náladě. V průběhu let Sobotu vystřídal Krampol a nikdy se nepřestalo vzpomínat na Grossmanna. ()
Když tohle běželo v televizi, byl jsem ještě prcek, ale občas dají nějaký ten díl v televizi, nebo se dají dohledat některé na internetu. Já měl Šimka hodně rád a je pravda, že nejlepší byl s Grossmannem, ale ani Sobota nebo Nárožný nebyli, marní. Tady mu přitakává hlavně Krampol a i tak se tu objevila celá řada dobrých humorných scének (hodně bavil hlavně Felix Holzmann), nebo i hudební pěvecké vložky (Gott, Spálený, Voborníková nebo Jana Svobodová-Mařasová – ta se mi líbila nejvíc). ()
S výčtem a popisem dílů v komentáři otíka by se dalo až na výjimky souhlasit, uvedu též svou rekapitulaci a tučně opravu a doplňky. Nejdříve ještě k písni - jmenuje se Každý na světě a zpívá se v ní "každý na světě, každý je tu rád." V prvních třech dílech jsou určitě scénky s uvítáním diváků, kdy Sobota a Šimek losují, kdo diváky uvítá, dále scénka důchodců v parku na lavičce a čtení z ruky. Možná se objevily i některé scénky z nahrávek Neuvěřitelné situace, Ze Soboty na Šimka nebo Kurzy první pomoci, ale jistý si tím nejsem. 4. díl (rok výroby 1987, 56 minut) je se Šimkem, Sobotou a s Nárožným v muzeu. 5. díl (rok výroby 1987, 59 minut) je již s Krampolem, Jak jsem dělal čerta, černošská ukolébavka, rozhovor s Kawasakim. 6. díl, 1987, 49 minut, Jak jsem hledal manželku, rozhovor s Josefem Dlažkou. Díl sedmý byl dílem vánočním (1987, 72 minut), rozhovor s Dlažkovým bratrem Vyrážkou, povídka Jak jsem prodával kapry, hosty jsou Gott, Švandrlík a Holzmann jako Lemlíček. Díl osmý je z roku 1988, trvá 55 minut, obsahuje rozhovor s Václavem Stehnem. Díl devátý (1988, 57 minut) je vzpomínání na Jiřího Grossmanna, díl desátý (1989, 59 minut) je památný rozhovorem se Surio Mariem. Posledním dílem nebyl střihový díl, ale Zajíc v pytli č. 12, který byl pojat jako návštěva v zákadní škole, Šimek dělal ředitele Douchu, Krampol školníka Kolíska, dle webu ČT trval 70 minut a byl vyroben v r. 1990. http://www.ceskatelevize.cz/porady/899444-zajic-v-pytli/290320741250012/ Tento díl jsem viděl a dodnes ho mám bez vystřižených písniček převeden na CD jako zvukový záznam, byl jako 12. díl očíslován, buď přímo v titulcích pořadu, nebo v programu. Nejde o vzpomínku, ale ověřený fakt. Dle mého názoru to je nejslabší díl ze všech dílů s Krampolem, doslova jsem ho protrpěl. Asi mělo jít o návrat k besídkám, které dělal s Grossmannem, ale hodně to nevyšlo. Díl jedenáctý, dle webu ČT (http://www.ceskatelevize.cz/porady/899444-zajic-v-pytli/29032064122-zajic-v-pytli-11/) trvající 79 minut, jsem zřejmě nikdy neviděl a mohlo jít o stříhový pořad a výběr toho nejlepšího, jak píše otík. ()
Reklama