K zázraku

Jsem velká obdivovatelka Terrence Malicka, tohle je ale jeho první film, který mě nedostal a emočně nevyždímal. Jeho filmy řadím do úplně samostatného žánru, v jeho filmech je nejdůležitější vyjádření pocitů a silných emocí pomocí obrazů, dokazuje, že pohledy a doteky mají větší sílu než tisíc slov. Na jeho filmech dále zbožňuji ty vnitřní monology postav, zatím jsem u každého jeho filmu zažila vždy jakési prozření, pokaždé jiným způsobem, tentokrát ale jakoby mezi filmem a mnou stála zeď a film ji ne a ne překonat, zkrátka se Malick tentokrát ke mně nedokázal dostat a já tak moc chtěla. Jsou tam moc pěkné momenty, kamera je opět úchvatná, ale během závěrečných titulků jsem se musela ptát, proč vlastně tento film vznikl, nepochopila jsem, co chtěl Malick říct, možná jsem se na film prostě jen špatně dívala a třeba ho docením někdy později, zatím ale bohužel pro mě obrovské zklamání. (15.04.2013)

Malick natočil vlastně téměř totožný film jako předchozí Strom života, s tím rozdílem, že v To the Wonder chybí skvělá scéna stvoření. Jinak pouze sled náladových obrázků doprovázený nejkýčovitějšími proklamacemi o lásce a Bohu. Kdyby to fungovalo, nebudu mít nic proti - vysoce umělecké filmy s vyprázdněnou narací a minimem dialogů mám moc rád. Musím v nich ale doslova cítit ten jedinečný autorský vklad a dokonalou promyšlenost. V souvislosti s Malickem se sice mluví o "intuitivní filmařině", ovšem tento argument z podstaty věci nemůžu brát jako relevantní (to by byl potom intuitivní filmař každý špatný filmař, čímž neříkám že Malick jím je). Kdyby se 3/4 jakýchkoliv náhodně vybraných scén a záběrů vystřihly a byly nahrazeny opět náhodně vybranými, například vystřiženými v postprodukci a byly opět zcela bez souvislosti pospojovány, byl by to opět ten samý film. Takhle jsem se pořád nemohl zbavit přesvědčení, že Lubezki si hraje s kamerou, Affleck a Kurylenko kolem sebe poskakují a do toho slyšíme variace slovních spojení "shall love" a "searching Krist" společně s hromadou klasické hudby. Kde je režisér? Searching director. Navíc mě doslova vytáčela neupřímnost filmu - 80% záběrů bylo natočených v podvečerním čase jenom proto, aby bylo slunce v rovině s kamerou a dělalo do ní hezké obrazové efekty. Skutečnost nikde. Tohle pro mě není umění, milý Terrenci. (18.07.2013)

V programu kina stálo: “See it if you liked Melancholia (2011), The Master (2012).” První jmenované jsem si zamilovala, druhé jsem protrpěla, tudíž mi bylo jasné, že očekávat můžu naprosto cokoliv. To, co jsem viděla, bylo nicméně děsivější než jakékoliv mé představy. Dvě hodiny bez dialogů a téměř i bez jakékoliv doprovodné hudby, kde se střídají scény typu “ona se dívá na něj, ale on ji nevidí,” “ona se dívá na něj a on uhne pohledem,” “ruka natažená proti slunci,” “ona se prochází po poli,” na mě zkrátka byly trochu moc. Zvlášť když se celý voiceover smrskl na jednu patetickou větu za dvě minuty a nejvýraznějším audio aspektem celého snímku se tak stala chůze hrdinů. Několik na sobě nezávislých skupinek z kina uteklo a sama jsem k nim neměla daleko, tajně jsem ale doufala, že když to vydržím do konce, nabídne se mi odměny v podobě nějakého geniálního rozuzlení. Naivní představa. (04.03.2013)

Nádherný lyrický film, který příběh nechává na divákovi a zobrazuje vše kolem něj v náznacích a detailech života. Víra a jednostranná láska jsou monolog a ne každý v sobě najde tu sílu v něm pokračovat. Terrence Malick natočil osobní film o své slabosti za využití všech svých (a Lubezkiho) předností. (08.06.2013)

Bigotná moralitka, ktorá ma núti byť cynikom. Ďalší film, ktorým Terrence Malick pôsobí, ako keby práve objavil život. A predostiera nám to peknými ľuďmi v čistom prostredí a v peknom počasí. Rozumej sterilne. Postavy blúdia a nachádzajú sa. A to doslovne. Keď sú spolu šťastní, neprestajne sa objímajú, ale, čo je horšie, keď sú pohádaní, pateticky sa prechádzajú s pohľadmi uprenými na rôzne smery. Častokrát sa rozprávajú nečujne. To, čo divák môže počuť a čo nie, je selektované dosť nezmyselne, keďže napríklad partnerská hádka je bez zvuku, ale modlenie sa pred jedlom počujeme. Jediné, čo sa tu dá vyzdvihnúť, je absolútne neprekvapivo, meno Emmanuel Lubezki. Ináč ťažký filter, ktorý si viem predstaviť, že bezpodmienečne ocenia len konzervatívni veriaci. (15.01.2016)