Kuragehime

Nějak se nemůžu zbavit pocitu, že jsem právě viděl něco, co mi velmi silně připomínalo telenovelu... I když to mělo některé překvapivé prvky, na které by asi autoři telenovel nejspíš nepřišli a také mi to nepřišlo tak absolutně stupidní. Navíc se mi docela líbila ta romantika, nebo spíš její vylíčení a to jak nás poměrně zdařile autoři prováděli pocity a vnitřním světem hlavní hrdinky. Dál se mi také vloudila do hlavy utkvělá představa, že pořídit si domů akvárium s medúzou je vlastně naprosto skvělý nápad... Co mě ale zase například vysloveně štvalo bylo osazenstvo Amamizukanu, nějak jsem si k této skupince nemohl najít cestu a byly mi krajně nesympatické asi jako "Klub ošklivek" v Ošklivce Betty. Jinak o tom, jak podivně byly vykresleny některé charaktery (viz. zastydlý třicetiletý panic, kariéristka a v podstatě moderní emancipovaná žena = mrcha, nejlepší ženský charakter byl vlastně ten hlavní mužský...) se tady již zmínilo pár kolegů přede mnou a i na mě to působilo dosti rozpačitě a nemůžu říct, že by se mi to příliš líbilo... Co se mi líbilo byla hudba, ta se opravdu poměrně povedla... Když to shrnu tohle dílo je přesně jedno z těch, kde byly věci co se mi líbily a věci co se mi nelíbily a tedy je výsledek někde uprostřed - 5/10 (03.08.2015)

Ze začátku velmi pěkné, ale poslední (prozatím) episoda srazila hodnocení na -velmi- silné 3 hvězdy. Je pravda, že po tuto episodu bych nechal 4 hvězdy a byly by zde zaslouženě, avšak nic netrvá věčně a dle mého názoru prostě něumí udržet počáteční krok a faktor překvapení a zvratů. EDIT: Dokoukáno. Ke konci docela nuda a stojím si za 3 hvězdičkami. Taková normálka. Nic zajímavého, dobré na odreagování, nemám co vytknout, nemám co vyzdvihnout. 55% (29.11.2010)

Je to snad po spoustě let poprvé, co se anime od Takahira Ómoriho vkradly nepříjemné "ozdoby" povětšinou průměrných anime v takovém množství: uřvanost, levný humor a dokonce deformace. Je otázkou, zda je to hodno žánru, vždyť Kuragehime se tváří jako moderní romance (ano, popelkovská, jak píše mandelbrot - i ztraceného střevíčku se dočkáme), jež dbá na vnitřní život svých hrdinů a hodlá jej představit ve vší komplexnosti. Hovořím samozřejmě pouze o povaze 3, možná 4 význačnějších postav - ty ostatní jsou spíše jednou hypertrofovanou úchylkou (osazenstvo Amamizukanu, řidič, strýc), nebo šediví myšáci (kolega záporačky, otec pan veliký politik). Ti šediví příliš nevadí, ti první často otravují tím, jak se neustále, téměř vždy marně snaží člověka rozesmát. Nicméně, všechny ty vedleší postavy jsou přítomny jen okrajově a tak lze jejich načrtnutost omluvit. Ale co ty hlavní? Začnu s bratrem, zastydlým panicem. Inu, člověk své první sexuální zkušenosti může získat i v tomto, pro danou věc pozdním věku. Sám pár takových lidí znám a rozhodně jsou vším jiným, než ranně pubertálně se zajíkajícím hošíkem. Myšlenka, že člověk jen proto, že, s prominutím, nepíchá, zamrzne ve vztahu k ženám někde na prahu 13 let, je trapná. Kuragehime ji snad ani nepředkládá k uvěření, ono ji jenom dává k dispozici pro vyvolání pocitu mazlení se štěňátkem. V takových chvílích bych zvracel. A tahle karikatura lidství se svého problému začne zbavovat dík lásce, jež se zakládá a startuje na fyzické kráse Tsukimi a ničím jiným nemůže žít, protože nic jiného (až na drobnůstky) o ní není známo. Něžně dojímavé nebo tupě stereotypní a povrchní? A Tsukimi? Holčina zavřená s mrtvou máti do svého světa, bohatého leda tak na medúzy. Spekulovat o tom, co ji táhne k tomu chlapíkovi (prostě pocit, že on ji neublíží, páč je nevinný jak ona sama nebo nějaký jiný rádobyromantický lživý blábol) nehodlám, nepřišel bych na nic mě uspokojujícího, stejně jako nemohu pochopit, co ji vlastně spojuje s osazenstvem Amamizukanu (společné večeře a barák, nic jiného nevidím). Konečně nezaostává ani transvestita, jehož stihl Oidipovský komplex a celý jeho život určuje jeden pohled do maminčiny skříně. Záporačku patřičně zhodnotil mandelbrot a mě nezbývá než říci: "Slabé ***." Občas Kuragehime umí být citlivá, ale v základu do absurdních (a přesto nudných) výšin tlačí "anime uchopení" romantického žánru: osudové souznění, nevinnost protagonistů či traumata z minulosti. Viděny díly 1-10. Edit: Přinutili mě mrknout na díl poslední. Hodnocení zůstává. (24.01.2011)

Seriál je sice od začátku stylizován do novodobé Popelky a všechny postavy jsou vlastně trochu bláznivé, ale vzhledem k primárnímu zaměření na dívky vnímám jako problematické, že vlastně neobsahuje žádné pořádné ženské postavy. Na jedné straně máme neschopné otaku pošuky a na druhé amorální kariéristku (stojí za povšimnutí, že jediná zaměstnaná žena je spíše záporná postava a zaměstnanost žen je navíc přímo zmíněna v souvislosti s klesající porodností) a jediná normální žena je ve skutečnosti muž. Navíc, co se osazenstva Amamizukanu týče, tak s výjimkou Cukimi jsou to jen pitvořící se figurky a jejich popis by se dal omezit jen na fyzické vzezření a jejich posedlost. Poslední díly sice dávají tušit mírný posun v některých těchhle věcech, ale jestli k němu opravdu dojde se ze seriálu nedozvíme. Je to všechno škoda, protože v těch citlivějších momentech je Kuragehime celkem povedený seriál. (09.01.2011)

WOW, vypadá to, že jsem našla DOKONALÝ seriál:D Lámu se smíchy od začátku do konce, není nic, co by mi v něm lezlo na nervy, dokonce ani ty úvodní a závěrečný titulky, který jsou obvykle nesnesitelný! Takhle to vypadá, když se víla kmotřička zamiluje do Popelky... Pokud hledáte smysluplný nebo hlubokomyslný seriál, nekoukejte se, protože... (16.03.2011)