Jaskyňa zabudnutých snov

Spirituálna cesta za poznaním, existencionálny filozofický dokument, mlčanlivá umelecká mágia alebo cynický žart? Možno z každého trochu. Herzog ako narátor rozlieha svoj hlas po zákutiach jaskyne a ponára sa čím ďalej hlbšie do minulosti. Kto tu žil? Aký bol jeho život? Dokázal snívať? Ak áno, o čom? Aký mohol byť sen pračloveka? Netradičné otázky sa vinú poetickou hĺbavou púťou po chladných stenách, hrajúcich tieňoch a líniách neskutočných malieb pochádzajúcich zo vzdialenej, dávno stratenej histórie, ktorá neprežila v nijakých spomienkach (nenadarmo sa tu v komentároch spomína aj Terrence Malick, ale Herzogova lyrika ma tentoraz zasiahla silnejšie). Pomalé, dôkladné pohyby kamery, dlhé zábery vyobrazení. Miestami sa kamera odpútava od zeme do nepredstaviteľných výšok, ako by sa túžila vzniesť až tam kdesi hore, k dávnym bohom praveku. Inokedy zasa privodí miernu závrať (technológia snímania v 3D udiera do očí, objíma diváka a ja by som to skutočne túžil vidieť v IMAXe), po väčšinu času však pozoruje a premýšľa. A vás pozýva, aby ste premýšľali s ňou. Mĺkve scény v poslednej časti dokumentu sú neopísateľne pohlcujúce a vypovedajú viac, než akékoľvek slová. Mystický zážitok, aký sa neopakuje. Herzog dokazuje, že nám nemé výjavy povedia viac, než všetky vedecké pokusy o rekonštrukciu minulosti. Vstúpte a kochajte sa. 90% (20.10.2014)

Herzogovi ta pátá hvězda zase o něco málo unikla, něco mi na ni prostě chybělo, ale i tak jsem opět spokojený. Dokument o jeskyních malbách, který přemýšlí nad vším okolo nich - Kdo byli ti, jenž je namalovali? Chtěli tím říct něco víc, než se může? Dokázali bychom vůbec jejich kulturu pochopit? Zamyšlení nad těmito a více otázkami je k tomu všemu umocněna podivuhodně podmanivou, dokonce i mysteriózní atmosférou, která z detailních záběrů jeskynních maleb dělá víc, než by se mohlo zdát. Taky je pravda, že za to dost může zvolená hudba, ale prostě to funguje a díky tomu ta hodinka a půl rychle uteče a člověk se u toho ani nenudí. Prostě Herzog ukazuje, jak moc talentovaný filmař je a že ani dokumenty mu nejsou cizí. Jen ten závěrečná scéna je poněkud zbytečná... 4* (16.02.2020)

Dokumentární film tak, jak si ho představuji v nejčistší podobě... Herzog nám pomocí filmového plátna zprostředkovává zážitek, kterého by se nám jinak nedostalo; přivádí nás k "záblesku minulosti", představuje nádheru, čistotu a uchvátnost jeskynního komplexu Chauvet. V tomto případě je 3D víc než na místě; stačí si jen odmyslet okolní diváky a vpíjet se do zvuků ticha, zaposlouchat se do tlukotu vlastního srdce. Skutečně dechberoucí podívaná... [Metropol Olomouc, 6.12.2011 - s Caym + Jennifer.S] K přečtení doporučuji: http://25fps.cz/2011/jeskyne-zapomenutych-snu/ (07.12.2011)

(AFO 2019) Werner Herzog ve svém osobitě pojatém dokumentu nabízí divákům pohled do míst, která mohla na vlastní oči spatřit jen hrstka lidí. Za tuto možnost patří tvůrcům velké díky - za jejich vytrvalost, odhodlání a snahu přiblížit publiku krásu a jedinečnost jeskynního systému Chauvet. Filmu by jistě neuškodila kratší stopáž, jelikož to místo působilo příliš zdlouhavě a některé sekvence úplně vybočovaly z dějové linie (viz "čmuchací parfumér" či "krokodýlí albíni"). Očividně to byl ale Herzogův záměr, který se snažil vytvořit bohatší výpověď než pouhý dokument o nástěnných malbách. Z celého snímku sálala silně duchovní atmosféra, kterou umocňovala výrazná hudební stránka s náboženským nádechem. Onen jeskynní systém se pak člověku jevil jako jakýsi posvátný chrám, v němž se zastavil čas, a který se vymyká chápání většiny z nás. (23.04.2019)

Tak teď nevím. Natočil Herzog dokument, v němž filosoficky hloubá nad lidskými dějinami? Nebo si dělá srandu a s bazilišským úsměvem dává pseudointelektuálům možnost zabřednout do nečitelných bezobsažných úvah plných cizích slov? Dělá si srandu ze všech těch vědců, kteří zasvětili svůj život tomu, aby zjistili, kterého bizona namaloval pračlověk dřív a kterého později ... protože je to kurva přeci úplně jedno? Albínští krokodýlové. Muž, který se snaží hledat jeskyně pomocí čuchu. Hraní americké hymny na kosterní píšťalku. Vědec, mluvící lámanou angličtinou, který musí "vstřebat" zážitek z návštěvy jeskyně... Já bych skoro i řekl, že Jeskyně zapomenutých snů je od Herzoga opravdu takový milý, podvratný vtípek na účet éterických bytostí, které rády hloubají nad vším, nad čím se hloubat dá. (16.12.2011)