Jaskyňa zabudnutých snov

Dokumentární tvorbu lze pojmout na různé způsoby. Německý filmař Werner Herzog svůj skromný příspěvek lidstvu pojal jako poetizující ódu na první známý prehistorický kinematograf. Biograf sice primitivní, ale v kontextu historie doby mnohem trvanlivější, než dnešní technické novinky a vymoženosti. A Chauvetova jeskyně si Herzogův vzletně oslavný postoj právem zaslouží. Rozporuplná je skutečnost ve chvíli, kdy se na jedné straně s hrdostí hlásíme k dějinám člověka, jeho vzestupu a svědeckým místům. A na té druhé straně bráníme lidem v návštěvě těchto reliktů minulosti. Co jiného nám ostatně zbývá, když člověk systematicky znehodnocuje své přirozené životní prostory? Vznikl tento hold pravěké umělecké činnosti, která je v neustálém pohybu měnících se podmínek a způsobů. Americká hymna je podpásovou ranou cynismu stoika na mozaice vnímání světa. Nakonec nám zbývá již jen to umění! A rozličné způsoby sebevyjádření! (14.07.2016)

(AFO 2019) Werner Herzog ve svém osobitě pojatém dokumentu nabízí divákům pohled do míst, která mohla na vlastní oči spatřit jen hrstka lidí. Za tuto možnost patří tvůrcům velké díky - za jejich vytrvalost, odhodlání a snahu přiblížit publiku krásu a jedinečnost jeskynního systému Chauvet. Filmu by jistě neuškodila kratší stopáž, jelikož to místo působilo příliš zdlouhavě a některé sekvence úplně vybočovaly z dějové linie (viz "čmuchací parfumér" či "krokodýlí albíni"). Očividně to byl ale Herzogův záměr, který se snažil vytvořit bohatší výpověď než pouhý dokument o nástěnných malbách. Z celého snímku sálala silně duchovní atmosféra, kterou umocňovala výrazná hudební stránka s náboženským nádechem. Onen jeskynní systém se pak člověku jevil jako jakýsi posvátný chrám, v němž se zastavil čas, a který se vymyká chápání většiny z nás. (23.04.2019)

Myslím, že se jedná o mnohem významnější film, než se na první pohled zdá. Představuje totiž návrat k jakémusi prvotnímu snění, k čistému, nekontaminovanému vytržení člověka ze světa duchů, archetypální fascinaci proměnou tvaru a substance. Herzog používá film a 3D v rozporu se současným iluzivním pojetím, které cílí na dokonalost efektu (jeho 3D je ve skutečnosti místy velmi nedokonalé). Sestupuje do hlubin historie a lidské paměti, aby, podobně jako pravěcí výtvarníci, re-prezentoval zázračnou esenci a nechal diváka pocítit hlubinu snu tam, kde ji už dnes není zvyklý vídat – v tichu, nehnutosti, prostotě tvaru. Jeho dokument je vrstevnatou úvahou na mnoho zcela základních témat, přitom se nemusí dopouštět postmoderního relativizování (chybí tu dnes populární dimenze "pranku" – co když to tam někdo namaloval včera?). Malby v jeskyni Chauvet jsou mementem něčeho, co je pro moderní lidskou bytost konstitutivní a čemu se od věků snaží přiblížit – uhlem, štětcem, hudebním nástrojem, kamerou... Není to Mallick, kdo se postaral o nejspirituálnější a nejsugestivnější zážitek – Herzog totiž ukazuje, že síla odvěké strukturující iluze lidského vnímání spočívá v tom nejjednodušším tvaru. Nevím jak vy, ale já v téhle jeskyni sny zase našel, nikoli ztratil. (a i kdyby se zítra přišlo na to, že jeskyně Chauvet je podvod – na celé magii by to vlastně nic nezměnilo) (12.10.2011)

Bohužiaľ nie som typ človeka (alebo som možno ešte nedospel do takej fázy), ktorý pochopí stopáž dokumentu cez jednu hodinu. Je jedno, že nám Herzog ukazuje niečo až Dänikenovsky záhadné, ale nevidím dôvod, prečo by sme v tejto jaskyni mali zotrvať dlhšie, ako hodinu. Vlastne v nej aj áno, ale prečo potom musím počúvať nejakého bývalého cirkusanta s nulovou angličtinou, ako spirituálne filozofuje nad všetkým tým, čo vidíme. Rád by som si teda pozrel dokument o tom istom, kde by nám Däniken na základe stopercentných dôkazov tvrdil, že tieto kresby v dávnej minulosti nakreslili mimozemšťania. Zaujímavé, môj subjektívny pocit ale ďaleko presahoval uvedenú stopáž. Možno keď budem chodiť celý život na dokumentárne maratóny, budem mať pocit, že som žil dvesto rokov.... (29.01.2015)

Dokumentární film tak, jak si ho představuji v nejčistší podobě... Herzog nám pomocí filmového plátna zprostředkovává zážitek, kterého by se nám jinak nedostalo; přivádí nás k "záblesku minulosti", představuje nádheru, čistotu a uchvátnost jeskynního komplexu Chauvet. V tomto případě je 3D víc než na místě; stačí si jen odmyslet okolní diváky a vpíjet se do zvuků ticha, zaposlouchat se do tlukotu vlastního srdce. Skutečně dechberoucí podívaná... [Metropol Olomouc, 6.12.2011 - s Caym + Jennifer.S] K přečtení doporučuji: http://25fps.cz/2011/jeskyne-zapomenutych-snu/ (07.12.2011)