Nevinnost

Hřebejk s pokročilým věkem opouští (tragi)komické vody, začíná brnkat na vážnější strunu, snaží se (i) o určitý přesah, avšak jakoby se bál odhodit veškeré své doposud pracně (vy)budované postupy-jistoty, překročit (své) mantinely a tím se definitvně vytrhnout ze škatulky „toho tvůrce, co točí stále dokola (s lehkými variacemi) ožehav(é)á téma(ta) naší (ne)dávné minulosti, přičemž důraz klade na „jistotu“ v podobě humorného (pod)tónu a navíc (téměř) vždy sází na stejný (byť prověřený a osvědčený) herecký tým“. Musím (si) přiznat, že jeho snahu kvituju veskrze s povděkem. Nevinnost je příjemně civilní intimní výpovědí, kterou nesráží Hřebejk režisér, ale Hřebejk scénárista resp. Petr Jarchovský. To jak (lehkou) roztříštěností, tak zejména (zbytečnou) doslovností, přičemž a to je nejhorší, (pravda, je to čistě můj subjektivní pocit), cítím z toho scénáristickou prvoplánovou vykonstruovanost se snahou o (za každou cenu) překvapující pointu, která nakonec tvůrcům (alespoň v mých očích) láme vaz. Jak jsem před časem v případě Kawasakiho růží hořekoval nad úvodními 25-ti min, v případě Nevinnosti je to právě těch 25 min posledních, což je o poznání horší varianta. Zatímco v prvním případě měl Hřebejk zbytek snímku na vylepšení dojmu (také se tak měrou vrchovatou stalo), v tomto případě nemohlo výsledný dojem už nic zachránit (právě naopak). P.s. Jedno ale musím Hřebejkovi (soukromě) přičíst k dobru. Aňa Geislerová. Nemám ji (jemně řečeno) v oblibě. To, co se vzezření týče (pro mě naprosto asexuální typ) vím, je to čistě můj osobní problém, tak zejména po herecké stránce ji nevěřím. Až do tohoto snímku. Byť na první skutečnosti se nic zásadního nemění, jako herečka mě zde (bez jakýchkoliv výraznějších námitek) přesvědčila. Předvádí příjemně civilní, utlumený vyzrálý výkon. 70% (27.07.2012)

Jasně, že je to trošku přitažený za vlásky, ale rozhodně ne bez lásky. Cením si toho, že nějaký Čech napsal promyšlený scénář ne z protektorátu nebo komunismu, cením si toho, že další Čech z toho scénáře udělal skvělý film, a vůbec nejvíc si vzhledem k výše uvedenému cením toho, že ten první Čech se jmenuje Jarchovský a ten druhý Hřebejk. Pak bych ještě rád ocenil, že nikoho nenapadlo obsadit Holubovou, takže z nečekaně intenzivního zážitku mě vyrušil až konec nevinnosti. A já jsem zatraceně rád, že i po filmu z našeho Kocourkova se mi vaří ve škebli a je o čem přemýšlet. (10.09.2017)

Hřebejk v první dekádě své režijní dráhy vzbuzoval očekávání a minimálně dvěma tiluly se dokázal naladit na vlnu potřeb české společnosti, vyrovnat se tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, s nedávnou minulostí. V dobách pozdějších svou tvorbou vyvolával pro změnu spíš rozpaky. Působí jako střelec, který trpí zánětem spojivek, a tak spoléhá na své instinkty a pálí naslepo, třeba to vyjde. V rámci tohohle trendu je Nevinnost relativně ucházející, ale v žádném případě dobrá. Je slušně natočená, dokonce i Geislerová funguje herecky obstojně, ale dva příběhy v jednom jsou moc. Bohatě bych si vystačil s jedním kriminálním případem vytěženým do důsledků, kde by šlo o širší výpověď o době a společnosti, kde nebudu cítit konstrukt, chtěnost a tvůrčí bezradnost. Tři hvězdičky nechám, protože v rámci české dobové produkce je to přece jen nadprůměr, ale na víc jak 50 % celkového dojmu to nevytáhne. (21.11.2019)

Ako psychologická dráma 5 hviezd bez diskusie, ako thriller trochu skratkovité. Keby to bolo na mne, zoberiem prvú hodinu filmu a roztiahnem ju na celú stopáž. Prišiel by som tak o supercynickú záverečnú pointu, ale zas by mi nič nenarúšalo ten skutočný príbeh. Dva filmy v jednom nepotrebujem, keď je už ten jeden, naozaj silný .. 85% (23.03.2014)

Tak jsem si po Kawasakiho růži konečně spravil chuť. Vyšetřování, kterým se film zabývá po většinu své stopáže, je nesmírně zajímavé. Sice mi přišlo, že se právo zachovalo k Tomášovi příliš tvrdě (myslím tím při zadržení skrz podezření z pohlavního zneužití), ve skutečnosti by to podle mě tak úplně nevypadalo, ale nemění to nic na faktu, že jsem byl jinak s provedením moc spokojený. Filmu trochu ubírá na výsledném dojmu potřeba přijít s šokující pointou. Tvůrci se zřejmě snažili vyvolat v divákovi nové emoce a také vyplnit ono známé Boží mlýny melou pomalu, ale jistě, přesto v tomhle snímku to bylo tak nějak navíc. (19.11.2011)