Vlk

Tak přiznejme si, že po obsahové stránce to je spíše báchorka pro děti, ale mrazivé exteriéry sibiřského podhůří jsou tak malebné a sami o sobě působí natolik majestátně, že dodávají atmosféru i tomuto poněkud jednoduššímu příběhu. Síla filmu není v dramatických dějových zvratech či hlubokomyslném filozofování, ale právě v zobrazení prostého a přitom těžkého života tamních kočovných pasteveckých kmenů. Při pohledu na jednoduchá pravidla, která v tamní krajině platí, si moderní člověk musí připadat jako v ráji. Hlavní dějová linie, která je spojená s příběhem dospívajícího Sergeje, který se spřátelí se smečkou vlků, což pochopitelně zbytek kmene nekvituje zrovna s povděkem, nás postupně zavede ke známé pravdě o tom, že nejlepší je žít a nechat žít. Mně se tenhle výlet do mrazivých končin naší Země velmi líbil a klidně bych si ho někdy zase zopakoval. (07.02.2012)

Pokud bych se měl dívat na romantický film s dobrým pocitem (bez špulení pusy a posmrkávání), pak na film tohoto typu. Několik jich už bylo natočeno, a vždy poměrně zdařile. Vlkům se zkrátka nevyhneme. Pokud se s nimi nestýkáme ve volné přírodě (kdy pak nevíme, jak k nim přistoupit - stejně jako to nevědí oni), pak na ně rozhodně narazíme ve svých představách, snech a vizích. Boj s vlky o první místo v potravinovém řetězci zřejmě dosud není definitivně dobojován. (07.07.2015)

Trochu naivní a spíše pohádkový příběh o vztahu člověka a vlka, který nikdy nebude jako vztah člověka a psa. A zde je vidět jak to vypadá, když se člověk v tomto vztahu pokusí něco měnit, příroda si nedá poroučet... Místy vás snad příběh dojme a chytne za srdce, ale zcela určitě vás vtáhne do děje krásná a divoká příroda Sibiře dokreslená podmanivou hudbou. (30.03.2012)

Jeste budu premyslet, ale uz ted mohu zodpovedne rici, ze je to film po vsech strankach krasny...Tak nakonec po zrale uvaze snizuji o jednu hvezdu, nebot posledni tretina filmu uz byla scenaristicky trsku "detska"...ale i tak to urcite stoji za podivani. Minimalne uvidite opravdu nadhernou prirodu. :-) (20.11.2011)

Banálně pointovaná pastevecká moralita o tom, že s vlky není radno přátelit se, mě trochu zklamala svým zbytečným naturalismem, který se sice v řadě scén integruje s tím, jak je snímáno (a utvářeno) celé prostředí (jehož časnost film exponuje poznámkami o šířícím se /jonasovsky řečeno/ universálním velkoměstě), ale zároveň umenšuje prostor pro pronikavější psychologickou kresbu. Bez ní ztrácejí všechny exponované vztahy svou dynamiku a působí chladně, předurčeně a ode-vzdaně. Například mechaničnost, s níž se odbývá první milostná zkušenost ústředního páru, až deprimuje... Ocenil bych volnější vyprávění, hru náznaků, otevřený konec a větší prostor pro hrdinovu partnerku, zvláště pro její vlastní hledání něčeho nového ve starém světě. (22.12.2023)