Oblivion: Nevedomí

Zhlédnuto v kině. Na Oblivion jsem se opravdu těšil, Toma Cruise mám rád, Olgu taky a Kosinského debut Tron: Legacy mám hodně rád. A proto jsem byl celkem zklamaný, že prvních dvacet minut bylo opravdu nezáživných, málem jsem v kině několikrát usnul a už jsem se bál, že to bude jen další ztráta času. Naštěstí se film začíná zvedat s uplynulým časem a od chvíle, co se na plátně objeví Morgan, tak jsem věděl, že to přeci jen ztráta času nebude. V exteriérových scénách poznáte už typický Kosinského cit pro vizuál a když do toho hraje M83, tak to nemůže být lepší. Co na tom, že konec tak nějak čekáte nebo, když se nad filmem zamyslíte, není to prakticky nic nového, když to má spád (krom již zmíněného úvodu) skvělý soundtrack a super obsazení? Čekal jsem trošku více, ale spíše převládá spokojenost. Druhé zhlédnutí v HD napoví víc. 80 %. (07.05.2013)

Už se zdálo, že se časová posloupnost rozsype a jednotlivé činy a zvraty navzájem popřou, ale Joseph Kosinski dokázal, že umí. A že když se dlouhé roky snažil svoji látku prosadit, tak věděl, co dělá. Pořádným překvapením ale zůstává fakt, že víc než sci-fi nádech nebo povedená romantická linie ve mně zůstává ústřední poselství o síle ducha a lidského odhodlání. Právě tady se totiž sázka na stárnoucího Cruise ukázala jako dokonalá trefa do černého. Jeho Jack Harper je totiž občas psaný jako relativně dvourozměrná postava, ale právě Tomovo herectví z něj v důsledku dělá obdivuhodného hrdinu. (24.04.2013)

Nic moc teda. Čekal jsem od toho daleko víc. Efekty celkově jsou jakž takž dobrý, ale napětí a pořádná akce postupně míří na bod mrazu. Občas mi to připadalo, že se scénarista snad inspiroval nějakou, jakoby nepovedenou předlohou filmu I, Robot z roku 2004. Konec filmu pak byl prakticky dost zoufalý, nudný a málo pochopitelný. Cruise mohl klidně ulovit novou sondu. Ale to konec konců, ať každý zhodnotí sám. U mě čistý béčko s tím, že třetí hvězdu dávám za precizní efekty helikoptérostíhačky a sem tam nějakou tu solidní střílečku. (16.04.2013)

No na seznámení se zvukovým systéme Dolby Atmos jsem si nemoh vybrat lepší biják, tady se fakt musím opětovně veřejně pochválit. Kromě sebe však musím pochválit i spousty dalšího, například Tomíka Cruisů, mám toho nestárnoucího pacholka rád, ale už dlouho nenatočil nějaký film, kde by mě upoutal herecky tak jako tady, ale pořád to není tak dlouhá doba, jako doba kdy jsem naposled viděl vynikající scífko, pravda mnohem víc se mě líbila ta první méně akčnější část, kdy má fantazie pořád ještě pracovala naplno s tím jako to vlastně všechno je. Potom, když se v téhle oblasti začne rozjasňovat sem byl mírně zklamán, protože jsem si pro druhou půli vytvořil vlastné tezi, která byla zcela mimo. Ovšem i tak nálepku inteligentního nenudícího scífka si tenhle bijáček může s přehledem plácnout rovnou na čelo. Ještě bych udělalil řád diváckého lva za vizuální stránku, protože to co se ukazuje před divákovejma kukadlama je opravdu hodně příjemná oční pastva. Ovšem chce to opravdu velký, hodně velký plátno, aby bylo to správný filmový chrochtando grando. (13.05.2013)

Podle traileru jsem čekal stejný koncept jako měl Prometheus. Tedy vizuálně bombastická, pro milovníky scifi naprosto opojná záležitost, která ke konci není zdaleka tak sofistikovaně zakončená, jak bychom chtěli. Oblivion je ale jiné. Je to mnohem minimalističtější a skromnější film, jehož nejvetší slabinou je Kosinski jakožto scénárista. Věřím, že to zvládl nejlépe jak mohl, ale je mnohem lepší režisér, nežli scénárista. Za největší nedostatek z hlediska scénáře vidím fakt, že se tvůrci nechali inspirovat staršími snímky typu Den nezávislosti, či Matrix. X let zpět bychom měli sliny i na rukávech, dnes je tomu ale jinak. Kosinski ale potvrdil roli neuvěřitelně talentovaného vizionáře v rámci audiovizuálního zpracování a spousta scén je doslova unášejících - za zmínku stojí rozhodně nejlepší scéna v bazéně, která v kombinaci dokonalého nasvícení, hudby, zvuku, skýtá vrcholný pocit nadšení a filmového prožitku. Podobné parády se daly vidět už i u Trona. Kosinski umí vytvořit jiný svět, ve kterém je divák ochoten zapomenout na chvíli na ten svůj vlastní. Jen velmi málo tvůrců toto dokáže. (27.04.2013)